Květen 24, 2011
Nejsem levičák, v odborech jsem nikdy nebyl, přesto bych odboráře nenazýval nenávistnou lůzou. Někteří vládní poslanci žijí ve svých zažitých schématech. Tady jsme my, a ti venku – to jsou ti oni. Nesnesitelná lehkost bytí.
Pokud si odmyslíme lidový styl pana Zavadila a odborářské prapory, pak zůstane projev nesouhlasu a obav. Vláda se na pár dnů jakoby semkne, protože má své vnější nepřátele. Opozice? Vlivná média? Občanské iniciativy? Odbory? Zaměstnanci či zaměstnavatelé? Důchodci? Chyba lávky.
Tím skutečným nepřítelem vlády je vláda samotná. Schází ji nejenom silná jednotící vize, ale dost často i elementární erudice. Neví divu, že mají daňoví poplatníci oprávněný pocit, že se jim nedostává adekvátní služby za jejich odvody. Místo profesionální správy země sledují nekonečné a velmi drahé šarády.
Stavět se proti současné vládě a parlamentu je dnes vlastně přirozeným občanským postojem. A dokládají to nejen aktuální průzkumy veřejného mínění, ale i obecná nálada ve společnosti. Tentokrát to není jen to naše domácí kverulantství. Je jasné, že samotné naštvání není program. Nicméně většinová část společnosti cítí, že rozhodování politiků ve vládě a ve sněmovně přináší různé hrozby.
Snižuje se životní úroveň mnoha skupin. Prohlubuje se společenská i politická krize. Je ohrožen sociální smír. Nedaří se zastavit rozvrat veřejných rozpočtů. Veřejnost je často neúplně a nepravdivě informována o dopadech některých rozhodnutí. Nepravdivě je nezřídka informována i odborná veřejnost o mezinárodních vztazích a doporučeních. Nedostatečně využíváme dotační financování projektů operačních programů EU. Stále dochází k politickému ovlivňování orgánů činných v trestním řízení. Snižuje se výběr daní, sociálního a zdravotního pojištění.
Schází zdroje i na opravu a údržbu silnic. Dochází k nárůstu ceny energií. Snižuje se úroveň vzdělání. Díky útlumu učňovského školství schází na trhu práce kvalitní řemeslníci. Tělesně a zdravotně postižení jsou kráceni na svých právech. To vše, a mnoha další, nejsou ideologické témata. Je to jen o kvalitě správy země a o kvalitě života občanů, kteří si tuto správu platí. Utvořili jsme sice skelet demokratického modelu, ale to nestačí. Ten je bohužel účelově zneužívám. Jako bychom čekali na nějaký vnější impuls k nápravě. Možná jim bude šetření zahraničních orgánů v některých údajných korupčních kauzách. Kdo ví?
Nadužívané slovo reforma se spíše používá jako blíže nespecifikovaná kouřová clona. Naše zadlužení se mezitím vyšplhalo na 1,5 bil. Kč (1 500 000 000 000,- Kč). Líbil se mi návrh ekonoma Aleše Michla, který navrhoval, že bychom měli mít skutečný a reálný obraz čerpání všech kapitol státního rozpočtu. Daňový poplatník by na internetu zjistil, jak který úřad konkrétně zachází s jeho penězi. U nás asi sci-fi, ale v jiných zemích tato průběžná on-line veřejná kontrola funguje.
Kromě Malty jsme jedinou zemí, která se nepřipojila k Úmluvě v boji proti korupci úředníků zemí EU. Tato úmluva přesně specifikuje různé formy korupce, včetně tzv. pasivní korupce a zavazuje signatáře Úmluvy k vytvoření adekvátního právního prostředí. Připočteme li si k tomu absenci zákona o státní službě, anonymní akciovky a nedokonalý zákon o veřejných zakázkách, pak není divu, že úžasný vládní boj s korupcí nepůsobí na veřejnost přesvědčivě a důvěryhodně. Není přeci možné například to, aby celá řada veřejných zakázek žila zcela mimo kontrolu v tzv. režimu obchodního tajemství, což je v mnoha jiných zemích zhola nemožné.
Pokud by chtěla vláda a celý establishment zlepšit svou reputaci, pak by musela zásadně změnit svůj obraz. Je li to ještě vůbec možné. Líbivý optimismus, který předvedl v televizním Hyde parku v pondělí (23.5.) Tomáš Sedláček, není tou nejlepší cestou, jak nastartovat pozitivní energii a novou perspektivu. Míra různých faulů, pochybení, hrubiánství, a z toho pramenících ztrát, už je dávno za hranicí únosnosti. A to nás velmi odlišuje od vyspělých civilizovaných zemí.
Naši mocní spoléhají na to, že jim projde vše, že to mají pod kontrolou a Češi hold hodně snesou. Jak dlouho? Už to nezakryjí ani šumná náměstí našich šumných měst v naší fasádní demokracii. Signifikantním vykřičníkem je víkendový exces zastupitele Prahy 7 za ODS Vavřince, který byl součástí dopravní nehody se smrtelnými následky. Schválně, co myslíte, že by ho čekalo ve stejné situaci třeba v USA?
Převzato z blogu autora na Aktuálně
Foto: Pracovník Technických služeb těsně před důchodem aneb Drábkův reformní sen (zaslal Hudryper)
