Slavoj Žižek: Nejprve okupujte. Požadavky přijdou později

Prosinec 3, 2011.

Kritici říkají, že důvody procesu Occupy (Okupuj…) jsou nejasné. Protestující budou muset určit, co přijde dále, ale vyvarovat se debaty na nepřátelském území.

Co dělat po okupaci Wall Streetu a dalších míst? Zmizí postupně z celého světa protesty, jejichž začátky v minulosti nedohlédneme, nyní dosáhly svého středu a nabraly sílu? Protestující čelí jednomu z velkých nebezpečí, že se sami do sebe zamilují. Tento týden, při ozvěně okupace Wall Streetu v San Franciscu, jeden člověk oslovil dav s pozváním k účasti, jakoby to byl happening ve stylu hippies šedesátých let: „Ptají se nás, jaký je náš program. Nemáme žádný program. Jsme zde, abychom se veselili.“

Karnevaly nevyžadují úsilí. Jejich hodnotu prověří, co z nich zbyde příští den, jak se náš normální denní život změní. Protestující by se měli zamilovat do tvrdé a trpělivé práce, oni jsou začátkem, ne koncem. Jejich základním sdělením je: Tabu je prolomeno. Nežijeme v nejlepším možném světě. Smíme, dokonce jsme povinni, přemýšlet o alternativách.

Západní levice absolvovala kolečko na způsob Hegelovy trojice (to je dialektický proces, kdy se teze a antiteze sloučí v něco nového): poté, co se vzdala tak zvaného „esencionalismu (jádra) třídního boje“ ve prospěch mnohočetnosti antirasistických, feministických a jiných bojů, nyní se kapitalismus zřetelně vynořuje jako pojmenování Problému. Prvním poučením by mělo být: Neobviňujte lidi a jejich postoje. Problémem není korupce, nezákonnost či chamtivost. Problémem je systém, který vás tlačí, abyste byli úplatní, prodejní. Řešením není „Main Street, not Wall Street“, ale změnit systém, ve kterém společnost nemůže fungovat bez Wall Streetu.

Před námi je dlouhá cesta, a brzy se budeme muset zabývat skutečně obtížnými otázkami. Nebudeme se ptát, co nechceme, ale co chceme. Jaké uspořádání společnosti může nahradit existující kapitalismus? Jaký druh nových vůdců potřebujeme? Jaké orgány, včetně orgánů kontroly a represe? To, co jsme měli ve 20. století, zřetelně nefungovalo.

Užívat si radovánky „horizontální organizace“ protestujících davů s rovnostářskou solidaritou a neomezenými debatami je vzrušující. Měli bychom však vzít v úvahu, co napsal G. K. Chesterton (anglický spisovatel, 1874-1936, zastánce katolicismu): „Mít jen otevřenou mysl nic neznamená. Účelem otevírání mysli, stejně jako otevírání úst, je, opět je zavřít pro něco důležitého.“ V časech nejistoty to platí také pro politiky: Pevně nedefinované debaty se budou muset sjednotit nejen na některých nových Pánech-signifikantech (vládnoucích duševních, rozumových obrazech prožívání skutečnosti), ale také na konkrétních odpovědích na starou leninskou otázku „Co dělat?“ (V. I. Lenin, 1901-1902).

Odpověď na přímou konzervativní kritiku je snadná. Jsou protesty neamerické? Když konzervativní fundamentalisté (konzervativci) tvrdí, ľe Amerika je křesťanským národem, měli bychom si vzpomenout, co je to křesťanství. Křesťanství je Duch svatý, osvobozená společnost, která věří v rovnost všech lidí, společnost věřících, kteří jsou sjednoceni láskou. Jsou to protestující, kteří jsou Duchem svatým, zatímco pohané na Wall Streetu zbožňují umělé modly (finančníci uctívají v od­cizené formě sebe samotné, podrobují se idolům, které se stávají objekty jejich narcistické vášně).

Jsou protestující násilní? Jistě, jejich bezprostřední jazyk se můľe zdát násilným, okupace, zabrání, obsazení atd., jsou však násilní jen tak, jak byl násilným Mahátma Ghándí. Jsou násilní, protože chtějí zastavit to, co se dnes děje. Jaké je však takové násilí ve srovnání s násilím, které je zapotřebí k udržení hladkého fungování globálního kapitalistického systému?

Říkají jim ztroskotanci. Nejsou však pravými ztroskotanci ti na Wall Streetu,  kteří dostali vydatnou pomoc v nouzi (miliardy dolarů od státu, aby nezkrachovali)? Říkají jim socialisté. Ale v USA již socialismus pro bohaté je. Obviňují je, že si neváží soukromého vlastnictví. Ale spekulace na Wall Streetu, které způsobily krach v roce 2008, zničily více soukromého vlastnictví, než by protestující byli schopni zničit, kdyby ho ničili dnem a nocí. Uvažte jen tisíce domů, které banky lidem sebraly pro neschopnost lidí je splácet.

Protestující nejsou komunisté, pokud komunismem nazýváte systém, který se zaslouženě zhroutil v roce 1990. A pamatujte, že komunisté, kteří jsou dosud u moci, provozují dnes nejbezohlednějąí kapitalismus. Úspěch čínského, komunisty provozovaného, kapitalismu je zlověstným znamením, že manželství kapitalismu s demokracií se blíží k rozvodu. Protestující jsou komunisty v jediném významu, starají se o obecně sdílené statky našeho společenského života. Starají se o obecně sdílené statky přírody a znalostí, které jsou systémem ohroženy (jsou to obecně sdílené statky vnější přírody, kultury, bezprostředně zespolečenštěné formy „kognitivního“ kapitálu a obecně sdílené statky vnitřní přírody, biogenetické dědictví lidského rodu).

Protestující jsou odbýváni jako snílci. Nejsou však snílci ti, kteří si myslí, že vše může natrvalo pokračovat dnešním způsobem, jen s několika kosmetickými změnami? Protestující nejsou snílci, probouzejí se ze snu, který se mění v noční můru. Nic neničí, jen reagují na to, jak se systém postupně sám boří. Všichni známe klasickou scénu z komixů: Kočka dojde k propasti, a jde dál. Padat začne, jen když se podívá dolů, a zpozoruje hlubinu. Protestující těm u moci jen připomínají, aby se podívali dolů.

To je ta snadná část. Protestující by si neměli dávat pozor jen na nepřátele, ale také na falešné přátele, kteří předstírají, že je podporují, přitom ale již tvrdě pracují na rozředění (zeslabení) protestů. Je to stejné, jako když dostáváme kávu bez kofeinu, pivo bez alkoholu, zmrzlinu bez tuku. Ti u moci budou zkoušet přetvořit protesty v neškodné moralistické gesto.

Klinč v boxu (zaklesnutí) znamená držení soupeřova těla jednou či dvěma rukami za účelem předejití či bránění úderu. Reakce Billa Clintona na protesty na Wall Streetu je dokonalým případem politického klinče. Clinton si myslí, že protesty jsou „při bližším uvážení… pozitivní věcí“, znepokojuje ho však neurčitost věci (procesu), řekl: „ oni by měli být pro něco určitého, a ne jen jaksi proti, protože, když jste jaksi proti, někdo jiný vyplní prázdnotu, kterou vytváříte“. Clinton protestujícím navrhoval, aby podporovali Obamův plán zaměstnanosti, o kterém tvrdil, že by mohl vytvořit „mnoho milionů pracovních míst během příštího jeden a půl roku“.

To, čemu by měl v tomto období člověk odolat, je přesně takové rychlé převedení energie protestů do řady konkrétních praktických poľadavků. Ano, protestující vytvořili prázdné místo v praxi vládnoucí ideologie, a k vyplnění této prázdnoty správným způsobem je potřebný čas. Jinými slovy, tato prázdnota je těhotná, je úvodem k něčemu skutečně novému (co dosud neznáme).

Protestující vyšli ven, protože už měli dost světa, kde by jim ke štěstí měla stačit recyklace plechovek od Coca Coly, dávání pár dolarů na charitu či nákup kapučína, z jehož ceny jde 1 % na problémy rozvojového světa. Dlouhou dobu se dívali, jak se práce a mučení nakupuje odjinud, jak jim svatební agentury dokonce odcizily jejich milostné schůzky, jak je jejich zapojení do politiky vykonáváno druhými. A nyní to vše chtějí zpět.

K umění politiky patří také trvání na určitém požadavku, který, i když je zcela „uskutečnitelný“, vyvede z rovnováhy samotné jádro vládnoucí ideologie. Přestože je takový požadavek naprosto snadno zvládnutelný a oprávněný, je ve skutečnosti nemožný. Takovým případem byl požadavek všeobecné zdravotní péče v USA. Protesty na Wall Streetu by měly pohnout lidmi, aby takové požadavky vytvořili. Ale neméně důležité je současně zůstat „odečtený“ od praktické oblasti vyjednávání a „uskutečnitelných“ nabídek a návrhů.

Každý by si měl pamatovat, že jakákoliv debata, zde a nyní, nevyhnutelně zůstává debatou na území nepřítele. K rozvinutí nového obsahu je potřebný čas. Vše, co nyní říkáme, nám mohou vzít, vše kromě našeho mlčení. Toto mlčení, toto odmítnutí dialogu, odmítnutí všech forem klinče, to je náš „teror“, zlověstný a výhružný, jak se sluší a patří.

 

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments