Slovo nevyřčené

Červenec 2012


Lev Veršinin reaguje na dopis Pussy Riot, převzato odtud.


pussy

Dopis Pussy Riot


Možná, že naše chování je vnímáno mnohými jako drzost a opovážlivost. Není tomu tak. Nacházíme se v zoufalých podmínkách, ve kterých je těžké zachovat si duševní rovnováhu.

Máme radost, když slyšíme o těch, kteří nás v této kauze podporují, nepochopily jsme dosud ostrost a drsnost protivníků. Každopádně chceme poděkovat lidem, kteří nás chápou a jsou milosrdní, a vyzvat obě strany k dialogu, nikoliv k vzájemnému napadání.

Zdůrazňujeme, že nejsme zastánci násilí, nechceme nikomu způsobit zlo, náš smích je v jistém smyslu se smíchem skrze slzy a náš sarkasmus je reakcí na bezpráví.

Prosíme naše obránce, stejně jako lidi, kteří nás obviňují, aby byli spravedliví, jakkoliv bolestivé a těžké by to pro ně bylo.


(Překlad dopisu)


***


Poslaly a zeptaly se.
Dobře, odpovídám.

Ponechám stranou všechny politické aspekty. Byly už tisíckrát probrané.

Ale pokud by osud těch tří závisel na mně a jen na mně…


„Děvčata“, řekl bych, „všechno je jasné. Chtěly jste rozruch a slávu. Provedly jste bláznivinu v naději, že vám to projde. Neprošlo.  A teď vám dochází odvaha a máte strach. Upřímně, opravdu to chcete nějak ukončit.  Ale při tom si chcete stát na svém.“


„Dobře“,
řekl bych, „nevyžaduji od vás pokání. K čertu s ním. Vy nemáte povahu na pokání. Nemáte žádné vnitřní brzdy, ale to není vaše vina, ale doby, ve které jste vyrostly. A že vytrvale nejmenujete zadavatele, to je také možno pochopit: dvě z vás mají malé děti a zadavatelé mají ještě méně zábran, než vy.“


Ale je tu háček. Vaše show, jak to nazýváte, urazilo mnoho lidí. Žádné vládní úředníky a biskupy, ale miliony lidí, pro které Chrám (jejich Chrám) nelze urážet. Protože tam, podle jejich názoru a cítění, žije Bůh.


Je vám to jedno? Rozumím. Ale je tu určitě něco, co není lhostejné dokonce ani vám. Nemůže nebýt. Takže si představte, že je to “něco” někdo cizí, bez ohledu na to, z jakých důvodů, vzal a pošpinil. Vesele a s písní. Potom ještě vykládá, že je mu “nepochopitelná krutost a brutalita oponentů”, to jest vás.


„Podívejte se, dívky“, řekl bych. „Napsaly jste více než sto dobrých, správných slov. Přesněji sto devět. Zapomněly jste jen na jednu věc: požádat o odpuštění. Ne patriarchu a prezidenta, ale ty samé milióny “drsných a hrubých” lidí, kterým jste bez váhání plivly na duši.


Možná pro vás, ve vašem chápání, žádná „duše“ není a proto není třeba žádat o odpuštění.


Rozumím. Nepřekvapuje mě to. Nic nového. Nicméně, snažte se pochopit i vy. Nyní, jak jsme si řekli, záleží na mně a jen na mně, zda vás nechám jít.


Bohužel. Mé srdce je plné žalu. Nemůžu to udělat.


Převzato z ostrova Janiky

 

Překlad: Janika

Přejít do diskuze k článku