Nedávné násilné sociální bouře a vandalské výtržnosti ve Švédsku opět odkryly hnisající ránu napjaté společenské situace v prostředí evropského kapitalismu. Odkryly nesouměřitelnosti majetků, mezd a pracovních šancí na spravedlivé společenské uplatnění různých sociálních tříd a národnostních menšin, žijících v tomtéž stejném státě. Demonstrovaly nutnou logiku růstu napětí mezi každými různými národnostmi a kulturami, žijí-li v trvalé chudobě na jednom společném území. Napětí, na něž ideologové jen stále a opakovaně lepí naprosto neúčinnou náplast ideologického multikulturalismu. Multikulturní pseudoteorie, která evidentně nefunguje a fungovat nikdy nebude, budou-li zároveň existovat příčiny jevů, které multikulturalismus schopen odstranit není. Ne vždy se stokrát opakovaná mutli-kulti lež může stát goebbelsovskou "pravdou". Jestliže jednou silně prší, pak může i předseda vlády v televizi stokrát vyhlašovat letní sucho – a přesto budeme od toho deště mokří.
K čemu je tedy vůbec dobrý, ten multikulturalismus v jeho dnešní politické podobě? Je snad vymyšlen pro svět bez válek a k pokojnějšímu internacionálnímu soužití světových národů? Rozhodně nikoliv. Multikulturalismus je totiž vynalezen pouze k funkci sociálních růžových brýlí euroatlantické veřejnosti a pro ještě účinnější duchovní zatemnění mozků mnoha politicko intelektuálních naivků. Je to farizejsky vlídná tvář soudobého konzumního kapitalismu, jehož ideologickým řídícím jádrem jsou chamtiví a bezohlední lidé v řadách majetkových elit. Jenže myšlenky pro jejich cíl – pro další majetek a pro jeho další zisk – jim k realizaci nestačí. Oni potřebují i fyzické motory takové ekonomiky: Snadno dostupné cizí surovinové zdroje a levné cizí manuálně pracující lidi v co největším počtu. A to zejména.
Potřebují otrockou pracovní sílu bez zázemí poctivých a nebojácných odborů a právě pro tento cíl elity soustavně a pilně organizačně pracují. Jak? Buď stěhují výrobní prostředky do ekonomických neo-kolonií, anebo si tu levnou pracovní sílu odtamtud dovážejí. Tímto dovozem, (a ještě začátkem novověku to byl dovoz zločinně násilný), pak logicky vytvářejí doma u sebe pracovní prostředí novodobého otrokářství a z něho generovaný rasismus u tuzemců, kterým se nelíbí rostoucí převis nabídky počtu cizí pracovní síly. Síly rychle se rozmnožující a zejména – přicházející z území zcela jiných náboženství a jiných civilizačních kultur. Sociologicko-ekonomicky tak vzniká konkurenční tlak na pracovní zaměstnanecké síly tuzemské, trvale a záměrně vytvářený jejich vlastními mocenskými elitami, které mají vždy ochotně a včas tuto politiku otevřených hranic koloniální ekonomické migraci svými poslanci legislativně předem ošetřenu. Majitelům velkých firem pak již jenom zbývá, si u politiků zajistit podpisy pro ně výhodných smluv o tzv. zabránění dvojího zdanění, papírově přesunout svá oficiální sídla do daňových rájů – a mají na úkor prosperity vlastního státu – ziskově již zcela vystaráno.
Děj však pokročil a jak ukázala již 60. léta minulého století v USA a případ Turků v Německu o něco později, právě tento migrační vývoj vyvolal již tehdy v západní Evropě sociální problémy, stejné, jaké jsou teď i u nás. Držitelé moci v současném kapitalismu proto vymysleli novou taktiku propagandy – a začali využívat rub téže mince rasismu – politický multikulturalismus. Používají jej k udržování zavedených finančně ekonomických mechanismů pomocí ideologického multikulturalistického rozkolu. Zároveň s ním aktivizují pomocnou páku tzv. politické korektnosti. Cílem je zvyšování konkurenčního pracovně sociálního napětí mezi tuzemci a cizinci pod pokryteckým heslem hlásání ideje pokojného soužití lidí různých náboženství a kultur. Soužití lidí, elitami šikovně přestěhovávaných z cizích civilizačních kultur s výsledným strategickým záměrem: "Zachovej si navenek nábožensky "osvícenou" a rasově smířlivou tvář a přitom co nejvíc ten pracovní plebs sociálně rozděl a zatomizuj, abys mohl dál stejně tvrdě ekonomicky panovat tak, jak tomu bylo dříve". Zajímavý přitom je ten způsob, jakým politický kapitál – právě nástrojem multikulturalismu – věrně analogicky kopíruje vlivově infiltrační náboženské "ekumenické" snahy římskokatolické církve do ostatních církví a náboženských denominací, započaté již před léty chytrým polským papežem Wojtylou.
Ale vraťme se zpět k sociálním problémům, generovaným "multikulturním" přestěhováváním soudobých manuálních pracovníků z jižních a východních civilizačních kultur do středu a severu Evropy a Ameriky: Je jasné, že tak, jak stoupají sociální rozdíly dokonce už i mezi přistěhovalci a tuzemci podle jejich etnického původu, tak potom i jednotlivci s nižším IQ v obou táborech pracovně nezaměstnaných "lidských rezerv" – tuzemců a cizozemců – začnou takový stav řešit nejprve verbální revoltou a nakonec násilnou vzpourou. Elity pak každou takovou násilnou vzpouru uvnitř kuloárů své komunity tiše, radostně a tajně uvítají, navenek ji však politicky označí za terorismus, krutě ji potlačí násilím policejních jednotek – a opět mají napříště na jistý čas vystaráno, že jejich systém nebude mít už nikdo další sílu po jistou dobu jakkoliv do budoucna konstruktivně a hlavně ze samé podstaty změnit. Breivikovská ultrapravice ze situace navíc i politicky vytěží (na golfu bude její vůdce za to tiše pochválen) – a oficiální sociálně demokratická levice – si s danou situací opět rady vědět vůbec nebude. Co ještě víc si tudíž elity mohou přát?
Rozvoj technologií pochopitelně celou tuto sociální situaci navíc ještě vyostřuje a vysoká nezaměstnanost, pečlivě a záměrně udržovaná elitami, se dále zvyšuje. Snadné systémové řešení v evropském měřítku pochopitelně možné je – a to v podobě zavedení jednoduchého přísně a rovně občanského právního principu soužití všech obyvatel uvnitř evropských národních států a v posílení suverenity jejich hranic a pravomocí vlád. Také i v podobě důsledně stejného a spravedlivého právního statusu všech a v zavedení jednotného a ničím nepodmíněného Základního příjmu všech, který by v jediném dni zlikvidoval nezaměstnanost se všemi jejími sociální důsledky. To by však zásadně změnilo strukturu mocensky vydíracího postavení elit vůči všem ostatním a tak propaganda elit bude vždy od podobné cesty nápravy právě tu střední a nižší společenskou třídu pilně odrazovat. Elity sice dobře vědí, že multikulturalismus samotný sociální situaci "těch dole" vůbec neřeší, účelově však odvádí pozornost plebsu žádoucím směrem. Směrem optické záměny sociálních příčin zbídačování mas za příčiny kriminální, rasové a národnostní. Nu a dá rozum, že právě tato politická šance jistě pro elity vůbec k zahození není.
Náprava stavu je tedy možná jen cestou ústavně a volebně revoluční atomizace systému politických stran, již z principu potenciálně korupčních, a atomizace pozic jejich politiků a tím i eliminace vlivu skrytých partajních kmotrů. Cestou nikoliv stranického, ale lidového volebního výběru a referendové odvolatelnosti všech veřejných činitelů a tím i metodou důsledného využití všech dalších nástrojů systému přímé demokracie. Také i cestou správné daňové regulace a kontroly spekulačních praktik kapitálu pomocí politických mechanismů skutečně demokraticky řízeného státu. Je přitom jasné (a propagandou je to tudíž i pečlivě utajované), že bez existence státu a bez jeho zdrojů v podobě těch státních největších investic a zakázek, bez toho všeho by soudobý finanční a ekonomický kapitál soukromý ani existovat nemohl, protože právě z těch státních investičních zdrojů se soukromý kapitál živí s tou nejvyšší efektivitou. Udělají-li se proto volebně demokraticky ty správné politicko systémové změny právě v této oblasti, zmizí i fundamentální příčina dnešních evropských sociálních rozporů – sociálně nespravedlivě pokřivené základní právní normy.
Tomu se však elity kapitalismu budou vždy zuby nehty bránit, protože by tím oslabily vlastní mocenskou pozici, nezbytnou pro zachování a fungování pro ně tak výhodného Systému, založeného na krádežích a rabování cizích zdrojů, přemísťování a vykořisťování pracovních sil, exekučním vymáhání půjček a úroků a finančních a vojensko mocenských spekulacích. Systém kapitalismu je již po léta stále stejný, jen formy propagandy a vládnutí musí elity podle potřeby měnit, přičemž jednou z taktických změn nového způsobu vlády jsou i ty falešné ideologie multikulturalismu a tak zvané korektnosti politické, náboženské a rasové. Že právě v řadách českých pravdoláskovců jsou tyto zednářské pseudoteorie ideálu budoucího NWO uctívány nejvíc, je velmi příznačné. Že však na tuto teorii, jakožto teorii života schopnou, věří zejména mladí lidé, kteří neznají dějiny a nezažili válku, je ale rovněž stejně typické, jakož i zkušenostně smutné.
Zejména pro soudobou mladou generaci proto platí:
Kdo dějiny nezná, ten si jejich tvrdost zopakuje.
Je proto velmi užitečné, uvědomovat si právě tato fakta obzvláště proto, že pod eurounijním bičem multikulturalismu se přitom v čistě tuzemském českém měřítku ideologicky "sveze" (coby by-product) i mediální nafukování a politicky záměrné neřešení sociální otázky cikánské – což se servisním elitám rovněž výborně hodí.
Proto pro naše rozhodování u příštích voleb bude dobré sledovat, jak se k návrhům na důsledný princip občanské nápravy soužití majority a menšin a z toho plynoucích nutných legislativních změn postaví dnešní politici a jejich partajní poslanci. Proč? Protože právě pro ně výborně platí to krásné staré biblické úsloví, že po ovoci (jejich námitek proti změnám) – je vždy naprosto spolehlivě poznáme. Kdo totiž chce něco vyřešit, ten začne hledat způsob, jak to udělat. Kdo ale nic řešit nechce, vždy hledá jen důvody, proč žádná změna určitě možná nebude.
