Čest práci, čísla jednací! Vynález posledního hřebíku do rakve naší úžasné moderní a technicky vyspělé západní kultury se zcela určitě jmenuje elektronická spisová služba. Všichni bychom se měli zasadit o její všeobecné rozšíření.
Každý občan by se měl od rána do rána dřít na počítači ve spisové službě, duševně nádenicky pracovat, všelijak komplikovaně něco k ničemu a pro nic za nic vytvářet, evidovat, přemisťovat, řešit, vyřizovat, řešit, ukládat, otevírat, uzavírat, odesílat, doručovat, předávat, přijímat, odmítat, a také ve spisové službě se stravovat, močit tam, kálet a souložit.
Prostě všechny lidské činnosti musí být převedeny do virtuálního byro prostoru, kde každý občan bude na sebe a na druhé pečlivě a poctivě dohlížet pomocí všudypřítomné spisové služby, zda správně a poctivě demokraticky a svobodně všichni žijí a pracují.
Prostý fyzický úkon, jako například vyndání papíru ze šuplíku na stůl, který fyzicky trvá nekonečně dlouhé 2 vteřiny, nyní ve spisové službě zabere několik hodin úmorné a naprosto bezvýsledné práce, jejímž účelem je trýznit polapenou námezdní oběť.
K tomu, kdyby spisová služba nedej bože skapala, se musí stále postaru vést papírová spisová agenda. A abyste se v tom vyznali, musíte si ovšem vést i a vlastní soukromou papírovou a elektronickou evidenci. Místo jedné evidence máme dnes tedy nejméně čtyři. Není to úžasný vědeckotechnický pokrok!
Námezdní úřední otrok (tzv. zaměstnanec), ať chce nebo nechce, musí dnes vzpomínat na staré zlaté časy reálného socializmu, kdy stačilo vzít nějaký úřední papír ze stolu a dát je někam jinam, odkud se po čase odvezl ke skartaci, nebo se prostě vyhodil do sběru. Nikdo se po něm nepídil, nikde nescházel, a vše proti dnešku naprosto skvěle fungovalo.
Díky staré totalitní byrokracii byl čas na fyzickou pracovní činnost, která vytvářela životně potřebné hodnoty nebo služby. Dnes jsme ovšem zcela zavaleni nepotřebným fyzickým i virtuálním harampádím všeho druhu, ve kterém se pro elektronický i úřední prach již nijak dýchat nedá. Tak to je ta smysluplná práce, o které nám tenkrát tak zaníceně vykládal jeden váš še(j)k.
Oh, jak by dnes každý úřední alergik šel rád ven do květnového dne manifestovat na 1. Máj. A tak se takto snadno díky spisové službě ze včerejších zavilých antikomunistů a nepřátel socialismu stávají dnešní neokomunisté.
Virtuální život (správně: duševní mučení a odčerpávání duševních a životních sil) převzal svoji nadvládu nad celou planetou. Záhrobní super-parazit konečně naplno otevřel svůj nenasytný chřtán. Přišel sežrat své, ale oni jej nepoznali.
Všichni, ženy i muži, zemřeme jako muži ve spisové službě! Zůstane po nás nehynoucí památka – (s)prosté č. j. v matričním seznamu. Znáte své číslo jednací, které vám přidělili při narození? Pokud neznáte, přečtěte si jej laskavě na svém úmrtním listě.
Nezapomeňte jej však uložit, archivovat, vést evidenci o jeho životě, archivaci a skartaci. Jeden úřední papír rodí nejméně pět až deset dalších. Plodnost se přestěhovala z lidí do šanonů a elektronických úložen. A všude jsou samí zaprášení, ztrouchnivělí a klátící se kostlivci, kteří se chodí ukládat spolu s lejstry do skříní úředních registratur…
