Prosinec 2, 2011

Mezinárodní konference o Afghánistánu v Bonnu je ohrožena a Pákistán, klíčová země v regionu, odmítla účast. Příčina je v bombardování pohraničníků v Salaláh, na hranici Pákistánu s Afghánistánem v Severozápadní provincii – "zóně svobodných kmenů". Toto "přátelské ostřelování" nebylo první. Lze to vysvětlit, neboť hranice v zóně svobodných kmenů je pomyslná. Tvrdili to už britští kolonizátoři a potvrzovali to sovětští vojáci z dob afghánské války osmdesátých let.

Při spojenectví obou vlád byla vždycky snaha takové incidenty ututlat. Dnes se ale objevilo něco nového. Náčelník generálního štábu Parvíz Kijani nařídil svým vojákům na jakékoliv nepřátelské akce svých spojenců z NATO, jen při jejich náznaku, ihned odpovědět střelbou. Krom toho vzdal hold těm pákistánským vojákům, kteří dokázali 26. listopadu odpovědět na útok amerických vrtulníků. Posteskl si na potíže se spojením, protože jinak by pákistánská protiakce zasáhla všechny zbloudilé americké helikoptéry.

Civilní vláda Pákistánu se podobně jako pákistánská armáda ukázala být vlastenecká a oznámila uzavření americké letecké základny v provincii Sindh do poloviny prosince. Dalším opatřením je přerušení tranzitu amerických vojenských dodávek do Afghánistánu přes pákistánské území. Touto cestou jich chodilo 70%.

Reakce Washingtonu je originální. Nejprve se diplomaté a vojáci na středních pozicích (velvyslanec v Pákistánu a velitel americké skupiny v Afghánistánu, zástupce ministerstva zahraničí a další) omluvili a slibovali důkladné vyšetření a potrestání viníků! Jenže Pákistán sdělil, že to nestačí. Nato obdržel prohlášení, že výše než na úrovni ministerstva zahraničí se mu nikdo omlouvat nebude.

Obecně se uznává, že vztahy mezi oběma bývalými spojenci se dostaly na nebývale nízkou úroveň už před posledním incidentem. Předešlá aféra, při níž americký voják zastřelil dva Pákistánce s vysvětlením, že je považoval za Talibánce, vyvolala diplomatickou přestřelku mezi Islamabádem a Washingtonem. Navíc není ještě zapomenuta květnová akce s likvidací bin Ládina. Sice si oba příslušní prezidenti poblahopřáli k úspěšnému završení akce, ale na jiných oficiálních úrovních to jiskřilo. Pokoutnost celého skutku Pákistán Američanům neodpustí. Američané ovšem kontrovali tím, že terorista č. 1 žil v Pákistánu už několik let a že jej tudíž musela pákistánská vláda podporovat.

Americký tisk vyvolal bouřku, když jeden z vrtulníků v akci bin Ládin spadl (přiznali to neradi) a jeho zbytky Pákistánci předali Číně. Ty totiž představovaly zajímavý technologický materiál. V současnosti je Pákistánu bližší Čína než USA.

Pákistánská média Američanům nezůstávají nic dlužna. Připomínají jim jejich nadbíhání Indii. Američané jí slíbili darovat jednu vyřazenou letadlovou loď. Navíc islámské Pákistánce dráždí, že se ke spojenectví USA a Indie přifařuje Izrael.

USA si na Pákistán stále dělají nároky. V poslední době na pákistánské vedení několikrát veřejně zaútočila Clintonová s obviněním, že se nedostečně potýká s vlastním i afghánským Talibánem. Clintonová se také snažila přes pákistánskou ISI zorganiovat dialog Američanů, jejich spojenců a loutky Karzáího s umírněnými Talibánci. Očekávala dobrý výsledek takového sondování, protože pákistánská ISI kdysi Talibán budovala.

Bývalý britský ministr zahraničí Milliband sliboval mnohamilionový fond pro Talibánce "obrácené k lepšímu", ale nic z toho není. Pákistánci mají důvod vyčítat Američanům, že se s Talibánem snaží dohodnout a ti jim zase vyčítají nedostatek aktivity proti němu. Svá vojska chtějí USA v roce 2014 z Afghánistánu odvelet a Pákistánu ponechat, aby všechny problémy slízl sám.

Nyní je předčasné mluvit o brzkém rozpadu pákistánsko-amerického spojenectví. USA Pákistán potřebují pro své akce v Afghánistánu. Navíc je mezi pákistánským vedením mnoho lidí se západním vzděláním, kteří mají zájem udržet si v regionu vliv.

Převzato z Pravda.ru

Prosinec 5, 2011

Většina Američanů nemá ponětí o tom, co se děje ve světě a jaký je globální posun sil.

Rusko je země, která je největším producentem ropy ve světě, největším exportérem přírodního plynu a je druhá vojensky nejsilnější.

Ruský medvěd se opravdu vrací. Rusko se rychle stává jedním z hlavních dodavatelů ropy do USA. Má rozsáhlé přírodní zdroje, nepatrný státní dluh (méně než 10 % HDP) a v posledním desetiletí bouřlivě se rozvíjející ekonomiku.

Rusko ukazuje svaly v mnoha oblastech. Podle mnohých je Euroasijský hospodářský svaz skutečným krokem k obnově Sovětského svazu. Rusko rychle modernizuje ozbrojené síly a vyvíjí velmi mocné systémy nových zbraní.

Je chybou Američanů, že si myslí, že studená válka skončila, že Rusko je bezzubý medvěd a nepředstavuje hrozbu. Nikoliv. Na planetě je jediná země, která může porazit USA, a tou je Rusko. Studená válka pokračuje. Aktivita ruských špionů v USA a dalších západních zemích je přinejmenším taková jako v období studené války,

Napětí mezi USA a Ruskem roste v mnoha směrech. Medveděv upozornil na to, že Rusko nainstaluje jaderné rakety a namíří je na americké objekty PRO v Evropě, pokud je tam USA umístí. Varoval, že Rusko rozmístí rakety krátkého doletu Iskander v Kaliningradské oblasti i v dalších místech na západě i jihu země. I ty budou namířeny na americké PRO. Medveděv také dodal, že budoucí ruské jaderné rakety budou vybaveny systémy, které jim umožní ignorovat nainstalovanou PRO. Projdou jí.

Lze vidět jak se bortí dohody uzavřené mezi Ruskem a USA. Ministerstvo zahraničí USA sdělilo, že Spojené státy už nebudu dodržovat Dohodu o konvenčních ozbrojených silách v Evropě. Rusko už přestalo plnit podmínky této dohody v roce 2002.

Svět se mění a americký lid by se měl probudit. V době, kdy USA dávají stovky miliard dolarů na pronásledování afghánských pastevců se Rusko připravuje na jadernou válku s USA. Dává ohromné prostřeky na vybudování rozsáhlého systému podzemních krytů a útočišť. Jen v Moskvě jich buduje na 5 tisíc. Dokončeny mají být v roce 2012. Dosah krytů bude pro občany několik minut.

Obamova administartiva se v tu samou dobu snaží Ameriku odzbrojit.

Dohoda předpokládá u každé z obou zemí umístění 1 550 strategických jaderných hlavic. Pro USA to znamená snížení arzenálu o 90% bojových hlavic (z 31 255 kusů v roce 1967). Dohoda omezuje i počet balistických raket nebo jaderných bombardérů na 700 kusů.

Tato dohoda dává Rusku fakticky v jaderných zbraních značnou výhodu. Dnes jich má asi 10 tisíc, USA několik stovek. Ty mohou být doplňkem křídlatých raket, dalekonosných děl nebo letadel. Dohoda se na ně nevztahuje.

Rusko rovněž v posledních letech modernizovalo a obnovilo své strategické jaderné síly. USA k tomu nesáhly. Američané ještě uznávají, že je v této oblasti Rusko před nimi, ale jsou přesvědčeni, že se rozdíly rychle vyrovnávají.

Rusko již vyvinulo velmi tiché ponorky a balistické rakety, které dokáží proniknout skrz vlastní PRO. Vyvíjí nové smrtonosné zbraně. Dva příklady:

Ponorky čtvrté generace, tišší než dosavadní.

Nová ruská stíhačka páté generace. Má být lepší než americký Raptor F-22.

USA dělají strategické chyby, například v tom, že pomohly al-Kájdě podrobit si Libyi.

V době kdy se USA topí v dluzích, Rusko vzkvétá.

Nyní se objevuje podezření, že Rusko hodlá obnovit SSSR. Američané o tom příliš nehovoří. Prvními členy Euroatlantického hospodářského svazu jsou Rusko, Bělorusko a Kazachstán. Bylo oznámeno, že se do něho hlásí všechny bývalé republiky Sovětského svazu.

Agentura AFP ustavení EAS oznámila, ale americký tisk o tom mlčí. Za dob Reagana to bylo jiné. Tehdy bylo Rusko v popředí zájmu americké zahraniční politiky.

Američané chtějí silně věřit v to, že je konec studené války. Velice chtějí věřit, že Rusko není nebezpečné. Je však jisté, že dnešní Rusko je silnější jak ekonomicky, tak politicky a vojensky, než byl Sovětský svaz.

Značná část ruských obyvatel je nostalgická ke všemu sovětskému. Mnozí Rusové litují rozpadu SSSR. Podle profesora moskevského Institutu sociologie Černycha je nostalgie po sovětské minulosti i mezi mládeží, která v sovětské éře nežila.

Rusko by mohlo v budoucí válce zcela vymazat USA, obzvláště v případě spojenectví s Čínou. Většina Američanů nepočítá s tím, že by se to mohlo stát, ovšem nejvyšší vojenští velitelé Ruska i Číny propracovávají právě takové scénáře.

Je smutné, že se v předvolebním období jen velmi málo řekne o Rusku. Všichni jsou zaměřeni na koncentrovanou hrozbu v Afghánistánu.

Ruský medvěd se do Ruska vrátil a v následujících letech bude hrát velkou roli ve světových událostech.

námět Tenue

Převzato z Newsland.ru