NATO a Bělorusko
Andrej Geraščenko
Květen 19, 2012
Několik dní před summitem NATO v Chicagu dlela v Bělorusku vojenská delegace z bruselského štábu NATO. Oficiálním důvodem bylo sladit program Partnerství pro mír a Individuální program spolupráce a partnerství NATO a Běloruska v rámci plánování a analýzy sil pro roky 2012 – 2013. Na návštěvě byli členové sekretariátu NATO, představitelé dvou strategických velení a vojenští atašé členských zemí NATO, kteří jsou akreditováni u běloruského ministerstva obrany. Z jednání nebylo poskytnuto mnoho informací.
Vztahy s aliancí jsou pro Bělorusko důležité, neboť ozbrojené síly tohoto uskupení stojí u běloruských hranic. Občané Bílé Rusi mají na paměti, že za druhé světové války přišla země o téměř třetinu obyvatel, byla zničena všechna města a vypáleny tisíce vesnic i s lidmi. S bolestí se dívají na to, že se u jejich hranic objevil blok, který se "vyznamenal" válkami v Jugoslávii a Libyi.
Bělorusko vstoupilo už v roce 1992 do Rady severoatlantického partnerství, přeformovaného v roce 1997 na Radu euroatlantického partnerství. V roce 1995, po příchodu Lukašenka, se Bělorusko připojilo k programu Partnerství pro mír a v roce 1998 otevřelo stálé zastoupení při štábu NATO.
Bělorusko se připojilo k programu plánování a analýzy Partnerství pro mír už v roce 2004. Po běloruských volbách v roce 2006 došlo v souvislosti s negativním hodnocením voleb ze strany NATO ke krizi. V roce 2007 uvolnila aliance pro Bělorusko z účelového fondu prostředky na likvidaci 700 tisíc protipěchotních min. V roce 2010 byla podepsána dohoda na tranzit nákladu ISAF pro Afghánistán po železnici. V roce 2011 dala NATO peníze na vybudování systému monitorování rizika povodní v Bělorusku a na Ukrajině, čímž získala podrobnou informaci o vodohospodářském a vodním systému obou zemí, upotřebitelnou pro válečné účely.
Dnes se mezi NATO a Běloruskem realizuje Individuální program partnerství. Běloruští vojáci i jiné osoby absolvují výuku v zemích aliance. Zde se předpokládá spolupráce zemí v občanských pohotovostních plánech, krizových opatřeních, v kontrole zbrojení, PRO, v řízení leteckého pohybu a v telekomunikacích. Stranou nezůstává ani běloruská věda. Od roku 1993 obdrželo stipendium do zemí NATO 75 běloruských vědců. Aliance se snaží o přímé kontakty s běloruskými nevládními organizacemi. Jejich naprostá většina je v opozici a orientovaná na Západ. Funkci mise NATO plní v Bělorusku francouzské velvyslanectví. Zájem NATO o tuto zemi je pochopitelný, není totiž dosud ve sféře jejího vlivu a z dob SSSR je dobře vyzbrojená.
Po roce 1992 se Bělorusko vzdalo svých jaderných zbraní. Těmi byly hlavice pro mezikontinentální balistické rakety RS-12M. Zato dostalo od Ruska a USA záruku bezpečnosti a nepoužití proti němu žádných sankcí. Ovšem podle současného vzrůstajícícho diplomatického nátlaku na Minsk se nezdá, že by Washington hodlal svůj závazek plnit.
K dnešnímu dni má Bělorusko taktické rakety – 26 komplexů "Točka" a 60 raket R-11. Vzdušný prostor střeží přes 300 protiletadlových komplexů S-300V, Buk, Osa, Strela a Tor. Zkušenosti z válek konce 20. a počátku 21. století ukazují, že k zastavení agresora je rozhodujícím faktorem zejména PVO. Bělorusko má také systém teritoriální obrany, krerou podporuje Lukašenko. Je to svým způsobem odpověď na vlnu barevných revolucí ve světě a potřeba zachovat pořádek ve státě v podmínkách eventuální ostré destabilizace vnitropolitické situace.
Bělorusko není bohatá země a udržet byť jen menší armádu ho stojí dost úsilí. Čas kvapí, technika stárne a bude třeba přezbrojovat. Běloruská veřejnost se staví proti účasti svých vojáků v zahraničí. Je to do určité míry důsledek druhé světové války a také účasti Bělorusů v bojích v Afghánistánu a v Čečensku. Opozice toho zneužívá a pod záminkou ochrany neutrality požaduje snížit náklady na obranu. Využívá i nespokojenost části vojáků s platy a očkuje jim myšlenku, že by pro ně bylo výhodné účastnit se akcí NATO.
Snahy o "rotaci elit" v severní Africe za použití ozbrojených sil NATO se rozšiřují i na Eurasii. Bělorusko je pro alianci jedním z prvních cílů, avšak jakékoliv pohrávání si s NATO je pro Bělorusko nebezpečné.
Převzato z Fondsk.ru
***
Gruzie se stala "aspirantkou" NATO
Michail Sinělnikov
Květen 22, 2012
Saakašvili po summitu NATO v Chicagu konečně věří, že už stačí jen málo, aby jej i s jeho zemí přijali do "mafie". Sám velký boss – generální tajemník Rasmussen mu stiskl ruku a vlil mu naději se slovy "Gruzie se určitě stane členem."
Saakašvili se už nemůže dočkat a ze summitu v Chicagu ujistil, že na příští schůzce na nejvyšší úrovni v roce 2014 dojde ke kýženému pasování. Už tak dlouho dokazuje svou věrnost a oddanost NATO, dokonce ji zpečetil krví. Rasmussen jej pochválil slovy: "Gruzie je největší přispěvatel na operaci v Afghánistánu. Vaši vojáci výborně plní své závazky a my si váš příspěvek vysoce ceníme."
Dalším důvodem k radosti Saakašviliho je odchod Sarkozyho z funkce francouzského prezidenta. Ten způsobil gruzínskému prezidentovi velkou nepříjemnost. Urazil jeho hrdost, když na summitu v Lisabonu prohlásil, že aliance připojením Gruzie může uzavřít nerovný sňatek. Upozornil také na to, že aliance zachovává princip, podle kterého mohou být členy jen země, které nemají problém se svými hranicemi. Narážel na Abcházii a Jižní Osetii, jejichž území Gruzie považuje za okupovaná Ruskem. Gruzínci se za to Sarkozymu pomstili. Údajně (podle tisku) v hotelu, ve kterém bydleli jak Gruzínci, tak Sarkozy, prvně jmenovaní tak řádili, že na ně Sarkozy před ránem povolal policii.
Gruzie na NATO dotírá s prosbami už od roku 2005. Přestože aliance republiku využívá v programu Partnerství pro mír například v Afghánistánu, dostává se jí jen mlhavých odpovědí. Bude muset přesvědčit Rusko, aby se distancovalo od uznání Abcházie a Jižní Osetie a aby tak byl vyřešen problém s hranicemi. Tento požadavek je zahrnut v "severoatlantickém" dokumentu ze summitu v Chicagu. Zní: "Pokračujeme ve výzvách k Rusku, aby se distancovalo od uznání Jižní Osetie a Abcházie coby nezávislých států."
Ministryně zahraničí USA udělila výtku všem přítomným v tomto smyslu: Přátelé, náš vojenský spolek je báječný, ale je čas jej tak říkajíc rozšířit. Podle mínění Clintonové země-aspiranti (oficiální název rekrutů NATO) dozrály. Prvním kandidátem je Makedonie, která musí ještě vyladit některé problémy s Řeckem. Druhým je Gruzie, která se musí činit směrem k Rusku.
Jenže při definitivním přizvání Saakašviliho republiky je třeba, aby se neopakovalo datum 8. 8. 08. Tehdy nemohli Američané pochopit, jak se Rusům podařilo nepozorovaně proklouznout mořem a jak mohla jejich pozemní armáda vstoupit do Gruzie.
Převzato z Pravda.ru
***
Summit NATO v Chicagu – rozdvojené vědomí
Dmitrij Sedov
Květen 23, 2012
Celkové vyznění letošního květnového summitu NATO v Chicagu bylo standardní: jsme nejlepší, následujícím pokolením zajistíme bezpečnou budoucnost, snažíme se o nové úspěchy, jedině my správně hodnotíme světové dění, ne všichni nás chápou, ale jsme moudří a trpěliví, budeme vysvětlovat podstatu naší politiky, snažit se o kompromisy a hlavně budeme pracovat s nechápavými Rusy.
Na schůzce byli zástupci více než šedesáti zemí a hlavním cílem bylo sdělit jim, že NATO je naděje lidstva. Rasmussen prohlásil, že spojence NATO váží společné hodnoty a cíle a mohou najít taková řešení, aby se budoucí pokolení mohla těšit svobodě a demokracii. Tisíce těch, kteří v Chicagu demonstrovali pod heslem "NATO – skonči s válkami" nebyli hodni pozornosti organizátorů. Byli mezi nimi i váleční veteráni, kteří odhazovali své medaile. Ovšem policie se se svými slzotvornými prostředky činila.
Summit musel představit své prohnilé zboží ve vlídné podobě. K odchodu vojáků z Afghánistánu Rasmussen prohlásil: "Vyjasníme naše závazky k dlouhodobému partnerství s afghánským lidem i po roce 2014 tak, aby Afghánistán už nikdy netrpěl terorismem a aby afghánský lid mohl hledět vpřed k lepší budoucnosti ve stabilním regionu."
Co ukázala nedávná návštěva Obamy v Afghánistánu: Prezident supermocnosti přistál na vojenské základně v Bagramu bez ohlášení jako zloděj, vystoupil v televizi, podepsal dohodu s Karzáím o strategickém partnerství a nečekaně se ze země vypařil. Takové jednání nebylo vůbec zbytečné, vždyť v Afghánistánu není žádné místo, na němž by bylo možné provést nějakou politickou akci. Vždycky se najdou Afghánci, kteří vyjádří své " pocity díků" nezvaným hostům. Afghánistán je zcela pod kontrolou Talibánu, vyjma Kábulu a vojenských základen koalice. Celá země je prosáklá terorismem.
Referování Rasmussena vyvolává asociace s rozdvojením osobnosti. Vždyť právě NATO dovedla Afghánistán k recidivě nástupu Talibánu, která bude podle mnoha odborníků horší než jejich první vláda. Jak se to projeví ve Střední Asii a jaký to bude mít dopad na Pákistán, je ve hvězdách.
Čestné zhodnocení politiky NATO ve sféře bezpečnosti by muselo zahrnout nejen ostudné selhání v Afghánistánu, ale i válku v Iráku, která dala vznik nekončící vlně terorismu, libyjskou avantýru, která tuto zemi uvrhla do chaosu a podněcování nových válečných ohnisek s mnoha tisíci mrtvými.
Lze hovořit i o úspěchu NATO. V Chicagu byla oficiálně potvrzena perspektiva přijetí Gruzie. Kromě ní jsou potenciálními kandidáty členství Bosna a Hercegovina, Makedonie a Černá Hora. Rozšíření se má řešit na summitu v roce 2014. Po přijetí si bude moci Gruzie k Rusku dovolit i to, co dnes nemůže. Je ovšem otázka, jak se bude v této situaci cítit Abcházie a Jižní Osetie a jak se všechno odrazí na přípravě olympiády v Soči v roce 2014.
Ústředním tématem summitu v Chicagu byly vztahy ve věci evropské PRO s Ruskem. Pochopitelně, že se v závěrečném dokumentu tvrdí, že evropská PRO není namířena proti Rusku a nenese nebezpečí ruským strategickým obranným možnostem. Je prý navržena tak, aby ochránila od nebezpečí pocházejícícho z prostoru mimo euroatlantickou zónu. Ovšem o jaká nebezpečí jde, se neřeklo. Jsou to podobné sliby, které se dávaly před válkou v Iráku s ohledem na chimérické irácké "zbraně hromadného ničení". Válka začala z vymyšlené záminky a trvá již 9 let.
Celý tento gigantický válečný byznys není vyvolán nějakými "výzvami" směřovanými k Západu. Ohromný komplex protivzdušné kosmické obrany i přepjatý vojenský průmysl USA nevyvolává Írán, Severní Korea nebo Talibové s údajně ukradenou bombou. Je to Rusko se svými strategickými jadernými silami. To však NATO v souladu se svou licoměrností nepřizná.
V komuniké ze summitu se praví: "Rozhodli jsme se rozšířit PRO NATO protože víme, že raketové nebezpečí je reálné a proti tomu musíme mít reálnou obranu. Tu nemůže Rusko zablokovat. Je to rozhodnutí NATO. I tak jsme pozvali Rusko ke spolupráci v PRO. Pozvání trvá a budeme v našem dialogu s Ruskem pokračovat." Rusko požaduje od NATO, aby zvýšilo důvěryhodnost, průhlednost a předvídatelnost tak, aby bylo možno pracovat v rámci Rady Rusko-NATO. Zde je Rusko připraveno probrat otázku rozmisťování ruských vojsk podél hranic aliance. NATO bude ochotno k dialogu jen když uvidí v odpověď na své rakety u hranic RF ruské rakety s malým a středním doletem rozmístěné z ruské strany hranic a zacílené na Evropu. Mimo rámec summitu v Chicagu vznikl požadavek skupiny známých politiků na zamezení recidivy studené války.
Předseda Mnichovské konference o bezpečnosti Ischinger souhlasí s protiraketovou obranou společně s Ruskem. Podle něho aliance nejprv Rusko pozvala a nyní se chce izolovat. Kvůli rozdílům v pohledu Ruska a NATO na PRO je nebezpečí nejen stagnace, ale dokonce návratu nazpět.
Bývalí stálí zástupci USA a Velké Britanie v NATO Burns a Manning si myslí, že po šedesáti třech letech existence není NATO v dobré kondici. Málokdo předpokládá, že křehká situace v Afghánistánu odolá novému útoku Talibů, v USA i v Evropě je ekonomická krize, mezinárodní situace není stabilní (nestabilita států, terorismus, pirátství, útoky hackerů).
Experti z několika zemí doporučují vytvořit přemostění přes propast v PRO. Ovšem podle nich Moskva nezíská záruky, že PRO nebude namířeno proti Rusku. Senát USA to nebude ochoten ratifikovat. Střízlivější hodnocení politické situace je mezi politickými a občanskými osobnostmi Západu než v bruselském štábu NATO.
Novinkou summitu byla myšlenka "chytré obrany" (smart defence), vyřčená Rasmussenem. Jedná se o více než dvacet mezinárodních projektů, které musí do obranných úkolů zavést ekonomii. Sem patří zásada nezdvojovat žádné činnosti a prostředky vynakládat jen na nezbytné úkony.
Shrnutí závěrů summitu v Chicagu
1. Vedoucím kruhům NATO se nedaří překonat komplex vlastní nadřazenosti, vyvolávajícví řadu strategických chyb hrozících výbuchem. Ohromné prostory severní Afriky a Blízkého východu jsou destabilizovány, roste mezinárodní terorismus, zhoršují se vztahy s Ruskem.
2. Veškerá konstruktivní kritika NATO na Západě přicházela od známých politiků, stojících ještě nedávno na vedoucích místech aliance a ve vládách členských zemí bloku. Nabyla však vzata na vědomí.
3. Svědectvím o slepém sebeuspokojení byla nepochopitelná feérie organizátorů summitu kolem úspěchů bloku. NATO hodlá pokračovat ve svém směřování a nás čekají nové krize především kolem Sýrie a Íránu.
Převzato z Fondsk.ru
