Putin očistil vládu od skandálních i vlivných osob
Jana Miljukova
Květen 21, 2012
V novém Medveděvově kabinetě dominují podle agentury Reuters úředníci loajální Putinovi, což omezuje Medveděvovy možnosti. Ruští pozorovatelé poukazují na "vyváženost zájmů" prezidenta a předsedy vlády. Medveděv odhaduje, že tři čtvrtiny kabinetu jsou noví lidé, kteří přicházejí do vládních úřadů poprvé. Podle předsedy Rady ředitelů Centra politických konzultací "Nikollo-M" nebylo projednání a dohoda jednoduché. Neshody byly pravděpodobně kolem některých jednotlivých ministrů.
Ve vyšším patře vlády došlo k malým změnám. V místopředsednických funkcích zůstali Igor Šuvalov, Alexandr Chloponin (zároveň zástupce prezidenta RF pro Severokavkazský federální okruh), Dmitrij Rogozin, Vladislav Surkov a Dmitrij Kozak. Nováčky mezi místopředsedy jsou Arkadij Dvorkovič a Olga Goloděcová.
Dvorkovič bude léčit všechna odvětví průmyslu, včetně energetiky, dopravy a zemědělství. Podle jeho vlastního vyjádření se všemi těmito obory zabýval. Goloděcová bude mít na starosti sociální sféru. Podle medií je to "člověk Prochorova v Medveděvově vládě." Do ministerské funkce přechází z pozice zástupkyně moskevského starosty. Před tím byla personalistkou ve společnosti "Norilskij nikel" a později měla vysokou funkci v pojišťovací společnosti.
Ministerstvo zdravotnictví a sociálního rozvoje se rozdělilo na dva samostatné úřady. Krom těch byly ještě další dva úřady zřízeny.
Ministerstvo práce a sociální ochrany – ministr Maxim Topilin, ročník 1967, ekonom. Zkušenost z práce ve vládních úřadech, vždy se zaměřením na obor práce a sociálního rozvoje.
Ministerstvo zdravotnictví a sociálního rozvoje – poprvé po dlouhé době je v čele lékař – doktorka medicínských věd Veronika Skvorcová. Medicínu má "v krvi", její předci ve čtyřech pokoleních byli lékaři. Je neurolog, neurofyziolog, působí v Ruské AV (člen korespondent), ročník 1960.
Nové je ministerstvo Dálného východu, ministr Viktor Išajev, dosud zástupce prezidenta v Dálněvýchodním federálním okruhu. Ročník 1948, doktor ekonomických věd od roku 1999, profesor od roku 2001, v RAV působí od roku 2003 (člen korespondent), od roku 2008 akademik. Premiérem je vysoce vážený. Dálný východ má ohromné množství strategických zdrojů, úroveň jeho rozvoje je ale nepřiměřeně nízká. To je důvod ke zřízení speciálního ministerstva, které se bude zabývat jeho rozvojem a pečovat o zdroje oblasti. Ministr Išajev i nadále zastává funkci zástupce prezidenta RF v Dálněvýchodním federálním okruhu.
Nové je i ministerstvo pro spolupráci s otevřenou vládou – ministr Michail Abyzov, ročník 1972, absolvent Moskevské státní pedagogické univerzity. Mezi nejbohatšími podnikateli Ruska zaujímá 76. místo, jeho majetek je odhadován na 1,2 miliardy dolarů (časopis Forbes). Zaujímal vedoucí funkce v rozličných společnostech palivo-energetického komplexu.
Prezident se rozhodl vyměnit v novém kabinetu nežádoucí členy bývalé vlády. Je mezi nimi Rašid Nurgalijev, nejnepopulárnější ministr vnitra. Na jeho místo nastoupil Vladimir Kolokolcev, ročník 1961, generálporučík policie, za sebou má vysoké policejní funkce.
Popularitou nevynikal ani ministr dopravy Viktor Levitin. V době jeho funkce došlo k havárii Bulgarie a letadla s jaroslavským hokejovým týmem Lokomotiv. Je možné, že se stane asistentem Putina. Na jeho místo přichází Maxim Sokolov, ročník 1968. Ekonom a právník. Za sebou má několik ředitelských a správních funkcí, včetně funkce ve vládě RF.
Ministerstvo školství – namísto Andreje Fursenka, který se neosvědčil se svou reformou, byl jmenován Dmitrij Livanov, doktor fyzikálně matematických věd, profesor, autor více než šedesáti vědeckých prací a učebnice pro VŠ "Fyzika kovů".
Po řadě korupčních skandálů na ministerstvu zemědělství přišla o své křeslo členka Nejvyšší rady Jednotného Ruska Jelena Skrinikova. Místo ní se funkce ujal Nikolaj Fedotov, ročník 1958, právník a ekonom, bývalý prezident Čuvašska.
Ministerstvo hospodářského rozvoje opustila Elvíra Nabiullina. Její místo zaujal Andrej Bělousov, ekonom, ročník 1959. Na tomto ministerstvu dosud pracoval ve funkcích vedoucích několika ministerských útvarů.
Ministr přírodních zdrojů a ekologie Jurij Trutněv předal svůj úřad Sergěji Donskému, což je ročník 1968, absolvent Státní akademie ropy a plynu. Pracoval v komerční sféře a ve státních institucích, naposled jako vedoucí státního holdingu, otevřené akciové společnosti "Rosgeologija". Nyní je pověřen reorganizací geologického odvětví, rozvojem perspektivních území, především mořských šelfů.
Na uvolněné křeslo ministra pro mimořádné situace usedl Vladimir Pučkov. Dosavadní ministr Šojgu se stal gubernátorem Moskevské oblasti. Pučkov je ročník 1959, vojenský inženýr, byl náčelníkem jednoho z regionálních center tohoto ministerstva.
Ministrem spojů a masové komunikace se stal namísto Igora Ščegoleva třicetiletý Nikolaj Nikiforov, ekonom. Přes své mládí pracoval již ve vysokých funkcích společností "Kazaňský portál" a "Současné internetové technologie", naposled byl generálním ředitelem Centra informačních technologií Republiky Tatarstán a zástupcem premiéra téže republiky ve funkci ministra informatiky a spojů.
Dosavadní ministr regionálního rozvoje Viktor Basargin se stal permským gubernátorem a na jeho místo usedl Oleg Govorun, údajně tvrdý a efektivní manažer. Ministerstvo prý s jeho příchodem získá váhu a sílu. Ročník 1969, absolvent lesnického institutu. Pracoval v komerčních organizacích, později ve státních funkcích. Je členem Nejvyšší rady Jednotného Ruska.
Ministrem energetiky se stal namísto Sergěje Šmatka údajně Chlopininův člověk Alexandr Novak, ročník 1971, technik. Pracoval v oblastních funkcích, většinou s finanční problematikou.
Dosažení rovnováhy
Několik lidí napojených na Medveděva prý dostalo ve vládě svou šanci. Jejich schválení prezidentem potvrdilo, že bylo dosaženo rovnováhy a obě strany jsou spokojené. To podle jednoho pozorovatele. Podle druhého není ještě rovnováha dosažena, teprve se začíná ukazovat, co a jak. Právem lze očekávat, že se výkonné funkce i vertikální rozložení přemístí buď do administrativy prezidenta, do státních společností či do společností se státním kapitálem.
Do nové vlády se nedostali Nabiullina, Golikova a především Sečin, nazývaný energetickým "carem". Dosud léčil palivoenergetický komplex a mnohokrát byl Forbesem zařazen mezi nejvlivnější osoby světa.
Nabiullina a Golikova by prý mohly přejít jako poradkyně do Putinovy administrativy. Sečin patří do okruhu Putinových lidí a nelze očekávat, že se na něj zapomene. V Putinově týmu je to klíčová osoba, ovšem ve vztahu k Medveděvovi jsou určité zádrhely. Určitě se bude zabývat důležitými státními záležitostmi i když nikoliv v nejvyšším postavení.
Medveděv už prvořadé úkoly svého kabinetu oznámil.
Převzato z Bfm.ru
***
Kdo potřebuje provokaci v Húle?
Dmitrij Sedov
Květen 27, 2012
Dvacátého šestého května prý bylo malé sunitské město Húla ostřelováno z děl a tanků. O život přišlo přibližně sto civilistů, z toho 35 dětí. Za událost činí světové politické kruhy odpovědnou syrskou vládu.
Pan Ki-moon i Kofi Annan ve společném prohlášení uvedli: "Je to otřesný a krutý zločin nevybíravého použití síly, je nazastřeným porušením mezinárodních zákonů a závazků syrské vlády nepoužít těžké zbraně a násilí ve všech formách v obydlených místech."
Zatím oba politici vyzvali všechny strany konfliktu, aby nepoužívaly těžké zbraně.
Představitel Bílého domu prohlásil, že ostřelování je "odpornou zkouškou nezákonnosti režimu, který odpovídá na světové politické protesty takovým nevýslovně nelidským způsobem". Rovněž francouzský ministr zahraničí odsuzoval a ihned volal po svolání "přátel Sýrie" (USA, VB, Francie, LAS), kteréžto uskupení tvrdě kritizuje Asada a které na své dubnové konferenci v Istanbulu vyhlásilo za jediného zákonného představitele Sýrie opoziční Syrskou národní radu. Ta už vyzvala RB OSN k vyšetřování vražd v Húle, k zasedání RB a určení stupně odpovědnosti OSN (!) ve světle těchto masových vražd.
V Sýrii je od 12. 4. mezi Syrskou svobodnou armádou (SSA) a vládními vojsky příměří. To předpokládá zastavení ozbrojeného násilí z obou stran a účinnou kontrolu prostřednictvím OSN, dále humanitární pomoc postiženým a zahájení vnitrosyrského politického jednání. Ovšem povstalecká SSA sdělila 26. května, že své závazky plnit nebude, neboť by to vládě dalo čas k pokračování ve vraždění civilistů, k ničení měst a vesnic. Prohlásili to ihned po setkání s americkými senátory McCainem a Liebermanem, kteří vykonali náhlou návštěvu turecko-syrských hranic, setkali se s veliteli SSA a otevřeně vyzvali k vyzbrojování syrské opozice. Uvedli to jako jedinou možnost změnit vojenskou rovnováhu sil. Zvláště vyzvali dát bojovníkům "prostředky sebeobrany" a využít zahraniční letecké síly k ochraně jejich základen. Před odjezdem na hranice se senátoři setkali s vůdcem Syrské národní rady a s tureckým prezidentem.
S dobou teroristického útoku 26. května se kryje Obamova iniciativa ohledně Sýrie. Washington hodlá předložit Moskvě návrh na "jemenskou variantu" – postupné předávání Asadovy vlády opozici. Nejdřív by se měl, tak jako Saleh, vzdát své funkce ve prospěch nějaké kompromisní figury, která bude za mezinárodní podpory pověřena přechodným vedením a vstoupí do jednání s opozicí. Při jednáních G8 už to Obama hustil do Medveděva a nyní se chystá uvést to do života. Syřanů se nikdo na nic neptá.
Teroristický čin 26. května předznamenává přechod k novému kolu protisyrské aktivity. V úvahách o zločinu už se začínají objevovat rozpory a zmatky. Ti, kteří Damašek obviňují, s obviněním spěchají. Vedoucí pozorovatelské mise OSN Mood byl však opatrný a dal na srozuměnou, že označit viníky dosud nelze.
Nejistá je verze o užití těžkých zbraní. Nikdo, ani novináři, ani pozorovatelé OSN, ani teroristi snímající video nezaznamenali kolem Húly těžkou techniku. Jediné, co našli, byla prázdná dělostřelecká nábojnice přímo v obydleném místě. Avšak na tělech obětí se nacházejí mnohonásobné stopy po výstřelech, včetně výstřelů do zátylku, dokonce u dětí.
Pro tento případ už předložili druhou verzi, bez děl a tanků: prý v noci do Húly vtrhli příznivci režimu a způsobili tam masakr. Důvod, proč byla postižena právě Húla, dosud nevymysleli. To se v narychlo slátaných provokacích stává.
Zato mnozí pozorovatelé poukázali na to, že rezignoval vůdce opoziční Syrské národní rady Ghalijím. On i jeho příznivci z rady odešli – prý kvůli převaze Muslimských bratří. Je docela možné, že odešli také proto, že už nemohli snášet stále krvavější provokace.
Zejména opozice, přesněji ozbrojené povstalecké bandy, rozsévají ve své zemi smrt. Washingtonem nebyly odsouzeny ani strašné exploze v Damašku, dílo opozice.
Smrt nevinných lidí v Húle může být jen prací těch, kteří se rvou za svržení zákonné vlády i prostřednictvím hory mrtvých.
Převzato z Fondsk.ru
***
Je nový srbský prezident nacionalistický eurofil?
V rozhovoru pro RT slibuje nově zvolený srbský prezident Tomislav Nikolić referendum o vstupu do EU
Květen 28, 2012
Z obsahu rozhovoru:
Jsem nacionalista, ale stejně tak jsem demokrat! Co se týče evropských hodnot, budeme je respektovat, protože jsou v naší ústavě, kterou jsme sepsali společně s Tadićem a Koštunicou, a já ji respektuji. Upřímně řečeno, rád bych v Srbsku zavedl takový pořádek, jaký je v Německu. Uteče možná ještě hodně času, než mě západní tisk akceptuje a začne se ke mně chovat férově poté, co o mně tak dlouho psali negativně… Po mém vítězství je více než pravděpodobné, že média po neuvěřitelně špinavé mediální kampani změní svůj názor. Chci být prezidentem všech občanů Srbska…
Proces sbližování s EU se zastaví jen tehdy, pokud po nás budou chtít, abychom se vzdali části našeho území, hovořím o Kosovu a Metohiji… Pokud by nám uložili takovou podmínku, okamžitě to oznámím srbskému lidu. To je důvod, proč se nedomnívám, že ztratím popularitu…
Dohodli jsme se s Demokratickou stranou, že v okamžiku, kdy budou splněny všechny podmínky pro vstup Srbska do EU, předstoupíme před lidi s otázkou „Chcete být v EU?“ A oni rozhodnou… Vyhrál jsem s 50% podporou, takže vím, že ta druhá polovina mé myšlenky nepodporuje. Proto se domnívám, že bych se i jich měl zeptat…
Slovenský ministr zahraničí mi při nedávné schůzce řekl, že má velké obavy z toho, že nezaměstnanost v jeho zemi je 10 %. Řekl jsem mu, že jsme dosáhli 25 % a že náš dluh do konce tohoto roku pravděpodobně překročí 65 procent HDP, což by pro naší zemi mohlo být katastrofou. A není to ani tak tím, že by byl příliš vysoký dluh, ale tím, že máme příliš nízké HDP. Srbsko by se mělo stát součástí EU, pro nás to znamená mnohem více než sounáležitost s ostatními státy – dobře organizované soudnictví, lidská práva, svobodu slova, boj proti organizovanému zločinu, podvodům a korupci, práva menšin… Moje vítězství je vítězství ideologie EU a Rusko nad ideologií EU, nebo Rusko…
Byl bych rád, kdybychom nemuseli volit mezi EU a Ruskem. Chtěl bych, aby Srbsko bylo dům se dvěma dveřmi, jedním na Západ a druhým na Východ. Srbsko prostě náleží k Východu stejně jako k Západu. Máme tradiční a hluboké vztahy s Ruskem, nejenom kvůli původu, ale také z hlediska víry, dějin, zvyků, jazyka. Máme vzájemně se doplňující odvětví ekonomiky, máme od 2. světové války výjimečné hospodářské vztahy. Bohužel jsme zničili náš průmysl nesmyslnou privatizací, která vedla k tomu, že lidé ztratili práci. Máme však vzdělání, vůli, sílu a přírodní zdroje k tomu, abychom opět spolupracovali s Ruskou federací na mnohem vyšší úrovni…
Od roku 2000 se Srbsko vzdalovalo od Ruska a trvalo to až do roku 2008, kdy Rusko podepsalo se Srbskem dohodu o energetice, která umožnila naší zemi snadněji dýchat. Hovořili jsme již o plynovodu South Stream, o velkých investicích do vodních a plynových elektráren. Měli jsme to udělat už dříve, EU by si neměla myslet, že je náš jediný partner, protože pak by nám mohla dávat opravdu drsné podmínky. Tato země by si měla udržet suverenitu a také partnery jinde, neměli bychom také zapomínat na země BRICS, arabské a africké země, jež se Srbském velmi dobře spolupracují… Můžeme být dobrým mostem mezi EU a Ruskem a nejlepším partnerem Ruska uvnitř EU…
Srbsko nikdy nevstoupí do NATO, to je vůle většiny srbského lidu, a EU nikdy nebude tuto podmínku Srbsku dávat, protože Srbsko nemá žádný důvod tam vstupovat. Nevidím žádný smysl existence NATO, ale pokud by se stalo organizací, která bude společně s CSTO bojovat proti globálnímu organizovanému zločinu, potom bychom se na tom mohli podílet. Srbsko je malá země obklopená členy NATO. Neexistuje nikdo, kdo by s ním zahájil válku, nepotřebujeme, aby nás NATO chránilo. Jsme vojensky neutrální a tak to navždy zůstane…
Jsem připraven k dialogu [s kosovskými politiky], ale ne s Hashimem Thaćim, a to kvůli podezření, že spáchal zločiny proti srbskému lidu. Nemůže s námi jednat, dokud neskončí vyšetřování jeho případu, ale budu hovořit s ostatními kosovskými přestaviteli. Po bombardování Srbska v roce 1999 jsme ponechali NATO na území Kosova, předali jsme mu civilní i vojenskou pravomoc. Máme svoji administrativu ve čtyřech komunitách v severním Kosovu a EU nás požádalo, abychom tyto srbské instituce zrušili. Odpověděli jsme, že to nemůžeme udělat, protože tam máme univerzitu, nemocnici a školy. Přísně ctím ústavu a jsem jejím garantem v Srbsku. Naše ústava říká, že Kosovo a Metohije jsou součásti Srbska…
V tuto chvíli a podle ústavy není možné ani rozdělit Kosovo. Snad kdyby to většina občanů Srbska odsouhlasila v referendu. Srbové, kteří žijí ve čtyřech komunitách na severu Kosova, jsou závislí na Prištině, KFOR, UNMIK a EULEX. Mezinárodní společenství, především OSN, by mělo garantovat jejich naprostou bezpečnost a Srbsko by mělo zajistit jejich dobrý život. To je něco, čemu se Srbsko tak trochu vyhýbalo. Udělám vše pro to, aby se Srbové v Kosovu mohli uživit svou prací bez čekání na pomoc, v závislosti na institucích v Prištině, protože to by mohlo zahájit proces nepřímého uznání nezávislosti Kosova…
Byl jsem šéfem skupiny, která bránila Vojislava Šešelje a osobně jsem mnoho let bojoval proti Carle Del Ponteové. Ve Štrasburku jsme měli velmi složitý rozhovor v přítomnosti mnoha členů Evropské rady. Haagský tribunál bude existovat do té doby, dokud se svět nezmění. Lidé tam byli odsouzeni a lidé tam umírají, ale tribunál má podporu všech zemí a doposud nikdo nezahájil proces, který by to zastavil. Každopádně bude brzy rozpuštěn, protože zbývá už jenom málo procesů, a bude to neslavný konec pro globální justici – v Haagu zemřel bývalý srbský prezident Milošević, přitom prezidenti Chorvatska a Bosny nebyli souzeni. Diskriminace srbského národa začala dlouho předtím, dodnes se nic nezměnilo a tento nerovný přístup pokračuje. Zřejmě to není fér, ale srbská vláda přijala zákon o spolupráci s Haagským tribunálem. Musíme respektovat tento zákon a dodržovat ho, stejně jako jsme přestáli mnohé nespravedlnosti tohoto světa…
Převzato z RT.com
Překlad: Stan
