O nové strategii USA vůči Bělorusku
Alexej Polozov
Duben 19, 2013
Bělorusko se stále potýká se snahami Západu o vměšování. Je známý případ z loňského roku, kdy všichni velvyslanci zemí EU demonstrativně opustili Minsk kvůli nesouhlasu s trestem smrti vyneseným nad teroristy z minského metra z 11. 4. 2011. Jenže EU přecenila efekt svého kroku. Lukašenko na demonstrativní akt nic nedal a ponechal velvyslance ať jednají, jak je jim libo, vrátit se mohou, ale nemusejí. Někde byli zmateni, ale poté země EU nenápadně vrátily své diplomaty zpět.
Bez účinku zůstala i snaha o dialog s Běloruskem v rámci programu Východní partnerství. Podněcování "hnutí za demokracii a slibování peněžní pomoci, či podepsání pochybných deklarací o spoluráci, na způsob asociace Ukrajiny s EU nevyvolaly v Bělorusku žádný zájem.
Naprosto zbytečnou se ukázala politika sankcí EU, z níž Bělorusko neutrpělo žádnou škodu. Má velmi dlouhou hranici s Ruskem a je napojeno na různé země EU obchody za miliardy dolarů.
Nevyšly ani naděje Západu vkládané do destabilizace Bílé Rusi zevnitř. Opozice je rozštěpená a soustředěná jen na získávání prostředků, které přicházejí ze zahraničí.
Když se žádný z popsaných zůsobů neosvědčil, objevil Západ novou strategii vůči Bělorusku a osobně vůči Lukašenkovi. Začaly se využívat trhliny mezi RF a Běloruskem a slabiny svazového státu Rusko a Bělorusko.
V lednu navštívili Minsk prezident a analytik Jamestownské nadace Glenna Howarda. Od té doby už tři měsíce běloruská i opoziční vládní media nepřestávají komentovat výsledky setkání těch dvou s Lukašenkem. Uvedená nadace byla zřízena v USA v roce 1984 k podpoře CIA a má za úkol zkoumat situaci a vyvozovat závěry o zemích, které USA zajímají. Ve vedení nadace je dřívější ředitel CIA Woolsey a Brzeziński. Jak se vyvíjely zájmy nadace: osmdesátá a devadesátá léta – Východní Evropa a SSSR, poté Rusko a v něm především Severní Kavkaz, po zvolení Putina – postavení ruské opozice jako celku.
Co přitahuje Jamestownskou nadaci do Bílé Rusi?
Podstatu toho, co se při jednání mezi představiteli nadace a Lukašenkem odehrálo, objasňuje interview poskytnutý analytikem nadace Sokorem spolupracovníku německé Marshalovy nadace Demeschovi. Tón hodnocení byl docela jiný než dříve. Za chybné bylo označeno přerušení kontaktů s Běloruskem a jmenovitě s Lukašenkem. Sice to podle vyjádření není v Bělorusku s demokracií v pořádku, ovšem tak rychle ji instalovat nelze, neboť výsledek by mohl být nežádoucí. Američané musejí své hodnoty nadále prosazovat, ale vzhledem k současné situaci v Bělorusku se musí v první řadě trvat na zachování běloruské suverenity a nedopustit sbližování s Ruskem. Jako oporu v zápase s touto hrozbou navrhuje Jamestownská nadace kromě opozice využít také běloruské vedoucí pracovníky: "Za více než dvacet let nezávislosti Běloruska se utvořila politická a administrativní třída vedoucích, na nichž záleží další nezávislost země." (slova Sokora) Čili jinými slovy, na tuto "třídu vedoucích" je třeba se orientovat, aby byla zahraniční politika Běloruska "vyváženější a mnohosměrná".
Pro začátek se mají pro působení na Lukašenka hledat obchodní cesty bez přímého nátlaku na něj, ale s tím, že on je jedinou zárukou záchrany Běloruska a štítem před uchvácením Ruskem. Využívají se obvyklé fráze o tom, že nezávislost je nejvyšší historický úspěch, nutno jej za každou cenu zachovat a Jamestownská nadace bude současné vedení země , t.j. i Lukašenka podporovat za podmínky, že bude odolávat uchvácení Ruskem.
V Bělorusku pracují ve vysokých funkcích lidé, kteří jsou zastánci mnohopolární politiky a kteří vyvíjejí snahu o uzavírání se před Ruskem. Mezi nimi je současný velvyslanec v Paříži Latuško a současný ministr zahraničí Makej.
Opozice je pobouřena, že nikoliv ona, ale Lukašenko je označen za hlavního ochránce Běloruska před ruským nebezpečím. Asi nejzajímavější je reakce některých státních medií, píšících o kořistnických choutkách ruských oligarchů, jejich snaze všechno za babku skoupit a o tvrdém odolávání prezidenta Lukašenka s jeho snahou o zachování běloruské nezávislosti. Jako příklad bylo uvedeno Lukašenkovo odmítnutí společné měny Svazového státu.
V březnu se v Sovětském Bělorusku (hlavní vládní list) objevila rozsáhlá stať F. Vysockého "Podporovat opozici v Bělorusku je kontraproduktivní", v níž byly vysoce hodnoceny myšlenky Jamestownské nadace. Vysockij píše: "Pokud se uváží pocity amerických badatelů z interpretace výsledků lednového setkání v Minsku, kteří si poctivě zvolili účast na rozboru probíhajících politických procesů v Bělorusku, je třeba říci, že v tomto smyslu může být iniciativa první vlaštovkou,. která dělá jaro. "A dále: "Skuteční badatelé … budou do Minska a dalších měst stále častěji přijíždět, aby … se dotkli životní reality a dělali z toho čestné a objektivní závěry".
Je otázka, zda má nová americká strategie naději být v Bílé Rusi účinnější než dřívější snahy docílit změnu režimu přímým nátlakem a podvratnými akcemi.
Převzato z Fondsk.ru
***
Capriles dostal strach, podobně jako Saakašvili
Ljubov Ljulko
Duben 19, 2013
Na 18. dubna bylo narychlo svoláno mimořádné zasedání vůdců států UNASUR kvůli situaci ve Venezuele po zvlolení Nicolase Madura prezidentem. Caprilesovo tvrdošíjné odmítání výsledků voleb dalo naději Západu vsadit na barevnou revoluci.
Regulérnost venezueských voleb potvrdili zástupci téměř všech pozorovatelských zemí, vyjma Paraguaye, USA, Kanady a spojenců USA v Evropě. Generální sekretář Organizace amerických států José Miguel Insulza vyhlásil oficiální názor této organizace – uznání Madurova vítězství ve volbách. Ovšem ministr zahraničí USA podpořil Caprilesovu snahu o přepočtení hlasů. Jenže proč? Volby proběhly v pořádku, provedené regulérním postupem a rozdíl 1 až 2 procenta není při volbách nic mimořádného, ve Venezuele to představuje 235 tisíc hlasů. Metodu hlasování testoval sám Capriles a posvětil bývalý americký prezident Carter, který řekl, že ji oklamat nelze, má-li třístupňové zabezpečení. Snaha o přepočítání má tedy jediný účel, snížit volební výsledek, poškodit velitelovu památku a dát signál k dalším akcím, které by vyhovovaly Spojeným státům.
CIA zkouší ve Venezuele organizovat barevnou revoluci. Opozice dostala do ulic studenty, při střetech s policií zahynulo 7 lidí a 70 jich bylo zraněno. Mají zorganizovanou podporu medií, která zkreslovala a falšovala skutečnost. Pravda nakonec vyšla najevo. Ukázalo se, že všechny snahy Západu vyšly naprázdno. Capriles dostal strach, stejně jako kdysi Saakašvili při konfliktu v Jižní Osetii. Když se setkal s rozhodnou odpovědí lidu a státu a byl upozorněn, že na něho bude podáno trestní oznámení, vyhlásil, že vláda hledá záminku k zavedení výjimečného stavu v zemi a "požádal" vandaly o zdrženlivost.
K tomu, jak se USA vytrvale snaží dostat pod svou kontrolu neposlušné režimy, se vyjádřil bývalý brazilský prezident Lula da Silva: "Když jsem byl prezidentem, nemohl jsem říci některé věci, nyní to udělám. Američané zpochybňují volby v druhých zemích. Nechť se starají o sebe, my si sami vybereme náš osud." Maduro odsoudil neslušné vměšování USA do věcí Venezuely a vládě Španělska, která neuznala výsledek venezuelských voleb, poradil, aby se raději zabývala svou 25% nezaměstnaností.
Tečku v otázce legitimnosti venezuelských voleb má udělat summit UNASUR (Argentina, Brazílie, Bolívie, Kolumbie, Ekvádor, Chile, Paraguay, Uruguay, Venezuela, Guayana, Surinam, Peru). Paraguay je dočasně vyřazena kvůli problémům s volbou prezidenta. Už je známo, že vůdci Brazílie, Argentiny, Uruguaye a Ekvádoru po summitu odjedou do Caracasu k účasti na přísaze zvoleného prezidenta.
Společnost ve Venezuele je rozdělena na západní a levou. Pro Madura bude obtížné vládu udržet. Je důležité, jak se k věci postaví vysoký velitelský sbor armády. Ten v roce 2002 vystoupil proti Chávezovi a provedl státní převrat. Dnes jsou v čele jedenácti ze dvaceti států Venezuely vysloužilí důstojníci, kteří tvoří čtvrtinu ministerského kabinetu.
Den po smrti Huga Cháveze oznámil ministr obrany Molero ve státní televizi, že ozbrojené síly zemřelého velitele nepodvedou a požádal voliče, aby splnili Chavezovo přání a volili do funkce prezidenta Madura.
Druhým podstatným hráčem je vedení ropného monopolu – společnosti PVSDA, které mají v rukách přívrženci Chaveze, o čemž informovala WikiLeaksem zachycená korespondence americké Stratfor a srbské Canavas. Podle mínění Luly da Silva nebude Maduro poražen, pokud kolem sebe stmelí skupinu schopných ekonomů a bude postupovat podle "brazilského systému", což znamená zbavit Caprilese jeho hlavního trumfu.
Američané budou ještě určitou dobu Madura znervozňovat, avšak "umírat" za Caprilesa také nebudou, jinak by se Venezuela ještě více sblížila s Ruskem a Čínou. Jejich hlavním cílem je dostat se na venezuelský trh s ropou, který se podle prozkoumaných zásob dnes zdá být největším ve světě.
Převzato z Pravda.ru
***
Na Novém Zálandě sebrali ruským rodičům dceru
Taťjana Vladykyna
Duben 21, 2013
Poslední skandální případ s odebráním dítěte se rozmotává na Novém Zélandě: ruským občanům vzali půldruhaměsíční Viktorii.
V tuto dobu nejsou žádné oficiální informace. Viktoriina babička Jelena Kruglová napsala: "Přátelé, známí, lidé mě neznámí, stalo se mi strašné neštěstí: mou měsíční vnučku Viktorii odebraly sociální služby Nového Zélandu z rodiny. Viktorii najednou bez zjevných příčin otekla nožka v kotníku. Znepokojená dcera a její manžel s ní jeli do nemocnice. Lékaři kotník odsnímkovali a nalezli trhlinku. Vnučce aplikovali sádru. Dcery se vyptali, co a jak se stalo, Polina odpověděla, že žádné úmyslné ani neúmyslné poranění nebylo. Vyslechli ji, zapsali a odešli. V tu chvíli začalo nejhorší."
Zástupci sociální služby zůstali doma u dětí. Za dvě hodiny byl hotov dokument, podle něhož měli sociální pracovníci právo Viktorii sebrat. Neznámo kam, neznámo ke komu a neznámo na jak dlouho.
Dnes přibližně v 5 hodin ráno moskevského času, kolem 12 hodiny na Novém Zélandě, přišli pracovníci sociální služby CYFS (Children Youth and Familly organization) odebrat Viktorii pro jinou rodinu, aniž by předložili své dokumenty a služební pověření.
Nejprve řekli: ?Rozlučte se s dítětem a můžete jít.? To je vzhledem k naší rodině největší ukázka cynismu."
Zplnomocněnec ruského prezidenta pro práva dětí na Twitteru uvedl: "Podle našich údajů byla Viktorie L. stará 1,5 měsíce, dcera občanky RF Poliny L. odebrána 19. 4. 2013 sociální službou bez předložení jakýchkoliv právních podkladů. Dále uvádí, že "zvláštní obavy vyvolává to, že bylo odňato dítě ještě kojené, a kojení bylo přerušeno. To je hrubé zasahování do věcí rodiny." Ombudsman požádal ministra zahraničí Ruska aby tuto skutečnost rychle prošetřil, "poskytl právní i konzulární pomoc rodině, objasnil okolnosti odnětí dítěte a přijal opatření k navrácení děcka rodině."
Přímé vyjádření
Na dotaz korespondenta RG řekla Jelena Kruglova (babička):
Možná, že tuto noc bude něco známo, děti (pozn.: myšleny děti Jeleny Kruglové) se musejí setkat s pracovníky sociálních služeb. Dnes nastalo opět porušení sociálními službami: nepřijely včas, aby Polině odebraly mateřské mléko pro Viktorii. Myslíme si, že je to sabotáž a porušování našich práv, když jsme řekli, že neuznáváme žádné dětské směsi pro výživu kojence.
Převzato z Rg.ru
Další informace:
Novozélandské sociální služby předají děvčátko rodičům v nejbližší době
Duben 22, 2013
První tajemník ruského velvyslanectví na Novém Zélandě Martynov sdělil agentuře ITAR-TASS, že se zástupci sociálních služeb dohodli s rodiči děvčátka, že babička z otcovy strany v úterý písemně potvrdí svou odpovědnost za zdraví dítěte a dostaví se za svým synem na Nový Zéland. Za těchto podmínek dostane rodina malou zpět. Novozélandská strana nedůvěřuje rodičům poté, co nedokázali vysvětlit příčinu vážného úrazu dítěte.
Převzato z News.mail.ru
***
Volby v Pákistánu, čili Fiasko akce "Mušaraf"
Dmitrij Minin
Duben 22, 2013
Experti amerického Centra strategických a mezinárodních výzkumů (CSIS) uvažují, že pro USA je charakter budoucí pákistánské vlády "životně důležitý pro jejich zájmy v oblasti". (1) Jde nejen o vyhlídky na válku v Afghánistánu, ale i o to, ve kterých rukách se ocitne pákistánský raketojaderný potenciál.
V Bílém domě vyvolává největší obavy růst vlivu radikálních islámských stran Jamaat Ulema-e-Islam, Jamaat-e-Islami a nikoliv strany účastnící se předchozích voleb Tahreek-e-Insaf Imráma Chána. Ten považuje "pomoc USA za prokletí, které změnilo islámskou republiku v americkou kolonii". (2)
Jedním z nejkategoričtějších požadavků islamistů je ukončení útoků amerických bezpilotníků na Pákistán. K tomuto požadavku se musely přiklonit i prozápadní pákistánské strany. Akce proti bin Ládinovi byla přijata jako akt intervence a její oficiální verzi lidé nevěří. Mušaraf sám přiznal, že jeho vláda povolila bezpilotníkům provádět na severozápadě v některých případech útoky na Pákistán. Útoky začaly v roce 2004 a podle britského Úřadu zpravodajské žurnalistiky přišlo po náletech bezpilotníků o život 3400 lidí, z toho 890 civilistů. (3)
Generál Mušaraf vystudoval Královskou vojenskou kolej v Londýně a byl jedním z nejvíce prozápadních pákistánských důstojníků, což mu zajistilo kariéru. Po 11. září se zapojil do Bushovy války s terorismem. Ta přinesla ohromné utrpení Afgháncům a bombardování jeho vlastní země, čímž se stal značně nepopulární. Vládu si držel silou. V roce 2008 emigroval kvůli nebezpečí impeachmentu. V emigraci se netajil snahou o návrat do funkce prezidenta. Ani Londýn ani Washington jeho šance nepokládali za reálné, ale nikoho jiného neměli. Sázeli na to, že chaos v zemi a korupce povedou obyvatele k potřebě obnovy tvrdé ruky. (4) Do vlasti přijel z Dubaje a byl přivítán skupinou příznivců. Byl schválen mezi prezidentské kandidáty. Strana, kterou vedl – Celopákistánská muslimská liga – měla šance na sestavení alespoň vlivné frakce v parlamentu.
V těchto podmínkách se vládnoucí protivníci generála rozhodli jednat. Oprášili výměr pákistánského soudu k uvěznění Mušarafa z roku 2011, který byl vydán kvůli atentátu na Benazír Bhúttovou v roce 2007. Obviněn byl pro porušení ústavy a organizaci vraždy politické oponentky. Za vinu se mu klade i nezákonné propouštění a věznění soudců Vrchního soudu v roce 2007. Naposled má na krku obvinění, že organizoval vraždu jednoho z vůdců klanů Balúčů Akbara Bukti v roce 2006. K Vrchnímu soudu se také dostala petice, aby byl volán k odpovědnosti za státní převrat při zavedení výjimečného stavu v roce 2007. Vrchní soud jej tehdy odmítl uznat prezidentem, neboť byl zároveň vrchním velitelem armády a podle zákonů Pákistánu nemohl přitom stát v čele výkonné vlády. Mušaraf funkci vrchního velitele složil, ovšem před tím bylo dáno do vězení několik soudců Vrchního soudu.
Očekává se, že bývalý prezident stane před soudem. Uchopení vlády Mušarafem v roce 1999 bude projednáno na zasedání protiteroristického tribunálu města Rávalpindí. (5) Pákistánský soud jej vyloučil z volební kampaně, k čemuž chce Mušaraf podat odvolání k Vrchnímu soudu.
Ze situace se stala fraška. Udatný generál prchl zpod stráže, když se strážci rozhodli nepoužít sílu. Policii se nepodařilo Mušarafa, přítomného na zasedání, (tehdy na něho byl vydán zatykač) zadržet. Policisté mu chtěli nasadit želízka, ale jeho ochranka jej vytrhla, posadila do černého terenního vozu, který poté zmizel. Posléze se zabarikádoval ve svém domě, odkud chce bojovat za svou osobní svobodu. Podle pákistánského tisku byl odsouzen vlastním lidem bez ohledu na verdikt soudu. (6)
Ještě horší osud mu slibují islamistické skupiny, které mu hrozí smrtí. Například Tehrik-i-Talibán slíbila využít ostřelovače a eskadru smrti, aby svého dávného nepřítele poslala do pekla. (7). Odvrátili se od něho i jeho dřívější přátelé z pákistánské generality. Je to něco obdobného jako v Egyptě, kde se vojáci nedokázali postavit lidovým protestům.
Těsně před volbami má zřejmě v Pákistánu největší naději na podporu armády vůdce islámské strany Tehreek-e-Insaf Imrán Chán. (8) Dávat přednost zahraničním zájmům před vlastními už lidé nechtějí.
Nástup sil nepřátelských USA v Pákistánu Washingtonu značně zhorší podmínky nadcházejícícho "definitivního odchodu z Afghánistánu", změní tento odchod na chaotický ústup a promíchá geopolitickou situaci v regionu.
Odkazy u originálu
Převzato z Fondsk.ru
