Portugalsko je první obětí Evropské unie

Nicolas Bonnal

Leden 6, 2014

Autor se zamýšlí nad důsledky členství v EU zemí, které nepatří do anglosaské civilizace a nováčků, kteří mají geopolitickou mentalitu velmi odlišnou od Bruselu.

Portugalsko je stát rozvrácený krizí a do budoucna mu hrozí, že se stane zombie-zemí.

Katastrofa v Portugalsku má v prvé řadě demografický charakter. Lidé jsou skleslí a nerodí se děti. Naprogramováno bylo likvidování středomořských zemí a platí i pro Portugalsko, které je u Atlantiku. Mládež, především ta se vzděláním, odjíždí za prací a města pustnou. Pokračuje ničení národů a kultur.

Portugalsko je dnes proměněné ve stát třetího světa. Většina mládeže dostává mzdu přibližně 400 EUR za měsíc. Minimální mzda je 500 EUR za měsíc. Přitom je v zemi život stále dražší, obzvláště drahé je bydlení. Tím se právě vyznačují země třetího světa. Nízké mzdy a drahé bydlení. Berlín i Brusel si takový vývoj přejí.

Portugalsko je země rozvrácená za pomoci dluhů zavedených s příchodem eura, při procesu vytváření EU a vyplývající ze všech těch daní, které dusí ekonomiku. Daně se vymýšlejí neustále, podobně jako tomu bylo v Jižní Americe v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století, kdy bylo třeba platit i za záchranku.

Portugalsko přineslo civilizaci do významné části světa, jeho kulturní a architektonické dědictví je kolosální, vytvořilo také velkou literaturu (Camoës, Pessoa). Všechno je pohřbeno v důsledku obecného nihilismu, kdy je naočkován materiální amerikanismus současné TV kultury. Americké filmy jdou v kinech jen s titulky, bez snahy je dabovat. Nadvláda americké kultury se dá označit za vytrvalý satanismus.

Triumf demokracie: prý se některé výrazné intelekty proevropského směřování obávají, že se lidé zřeknou demokracie. Ovšem co je demokracie – je to pustošení národů, ničení Ducha, demografická likvidace, intelektuální terorismus a diktatura politické korektnosti. Kdokoliv se proti tomu vzbouří, je označen za diktátora. Mimochodem, jeden z největších architektů portugalské ruiny je Barroso, bývalý student – maoista. Demokracie je dnes všechno to, co je výše uvedené, a my jsme stále více nuceni se o ní učit.

Irsko je neživotný vyhasínající stát, v němž se zdvojnásobily daně, snížily důchody, vyprázdnily kapsy občanů o částku 60 miliard, a to v zemi se čtyřmi miliony obyvatel. Šedesát sedm procent rodin s dětmi sotva přežívá do konce měsíce. Po velké bramborové krizi z dopuštění anglického kapitalismu a spekulaci s potravinami se ničeho lepšího nedosáhlo. Irsko, země svatých irských mnichů a znamenitých literátů, má nyní demokracii, avšak namísto děl spisovatelů jsou k dispozici noviny, které vlastní finanční skupiny. Spisovatelé už neexistují. V obou těchto mučednických zemích se nepřestává podpalovat křesťanství a podporovat islamismus a různorodost kultur.

Destrukce evropských národností je očividná. Pro uspokojení turistů a nespokojenců jsou venkovské skanzeny. Výsledkem je Evropa německá, Evropa bruselská a to má hrůzné smrtonosné následky, které si "kolektivní otupení" dokáže s obtížemi představit. Je třeba se večer  projít centrem Lisabonu a dívat se. Je třeba  přestat žít se zavřenýma očima.

Pozn.: Nicolas Bonnal je francouzský filosof a spisovatel.

Převzato z Pravda.ru

***

Nacházíme se na pokraji války? Analogie mezi léty 1914 a 2014

Leden 09, 2014

Od roku 1914 svět experimentoval s hospodářskou globalizací. Optimisté věřili, že nová světová ekonomika nedává prostor pro války. Nastaly třenice mezi vojensko-průmyslovými mocnostmi starého světa a ambicemi nových ekonomik. Dnes je to podobné.

Oxfordská profesorka mezinárodní historie Margaret MacMillanová ve své stati zkoumá tuto situaci i to, jak Čína v celém světě předvádí své svaly. S podobným názorem není sama.

Vzestup a pád americké republiky… Mezi úpadkem Britského impéria a poklesem vlivu USA jsou blízké paralely.

Pohasínající impérium

Prakticky po celé století bylo Britské impérium ve světě výjimečné, bylo ekonomickou i vojenskou mocností. Jeho autorita byla naráý ohrožena. Vina je i na jeho straně. Průmyslová revoluce mu dala sílu a technické úspěchy, ty ale během krátké doby zastaraly. Způsobilo to nové závody ve zbrojení a hospodářskou soutěž, jenže to si nemohlo dovolit. To bylo před sto lety.

Nastupují Spojené státy.

Tato dosud ve světě jediná mocnost, jejíž reputace dostala v roce 2013 skoro smrtelný úder odhaleními Juliana Assange, Bradleye Manninga a Edwarda Snowdena, ztratila morální i diplomatickou autoritu. Přesto se jako dřív drží své role nositele mravnosti ve světě. Tato země se jak doma, tak v zahraničí střetává s velkým napětím. Doma se Obama snaží vnutit skepticky naladěnému obyvatelstvu systém všeobecné péče o zdraví. V zahraničí kritizuje druhé země, včetně Číny, za špionáž a sama shromažďuje informace o milionech lidí celého světa i o svých vlastních. Odsuzuje terorismus a zároveň posílá své bezpilotníky bombardovat arabskou svatbu.

Poprvé za více než 10 let jejich hrozivá armáda nebojuje. Potřebuje najít novou akci, aby mohla prokázat trvání své nedotknutelnosti hrozícími rozpočtovými škrty. Amerika už dávno nežije v souladu s prostředky, které má. Za stavu vyčerpání zdrojů a nafouknutí svých dluhů si zřejmě potřebuje dokázat, že je stále největším světovým soudcem, porotcem i katem. To, k čemu je ochotna přistoupit, aby tuto iluzi podpořila, se ukázalo v Iráku a Afghánistánu.

Jasná budoucnost … Růst ekonomiky. Impozantní historie. Budování armády. Územní snahy. Nemluví se o Německu z roku 1914, ale o Číně z roku 2014.

Místo na slunci

Před sto lety bylo novou světovou mocností Německo. Modernizovalo hospodářství, zajišťovalo své peníze. Nemělo mezinárodní vliv a zdroje pro průmyslovou výrobu. Mělo hodně nároků, podložených historickým válečným dědictvím a územními kompromisy. Jeho provokační diplomatické incidenty nebyly ostatním světem řešeny. Císař proto byl tvrdý, domýšlivý a dovedlo jej to k válce.

Paralely s dnešní Čínou existují. Její ekonomika roste jako nikdy před tím, ve světě je prvořadý její průmysl. Má omezené zdroje. Roste její vojenská síla a ukazuje svaly.

Dělá si nároky na Jihočínské i Východočínské moře. Provokativní rozšiřování zóny protivzdušné obrany nad ostrovy, na které si dělají nároky také Japonsko a Jižní Korea, to je poslední prověrka důslednosti mezinárodního společenství.

Ale Čína má důvod k nespokojenosti. Byla obětí mnoha válek, byla vykořisťována a omezována mnoha vnucenými dohodami, které zneužívaly její vnitřní nepokoje. Nyní ji nutí přizpůsobovat se světovému systému založenému na západoevropských hodnotách. To je pro její mimořádnou hrdost trýznivé. Čína už není povinna takový poměr k sobě trpět.

Indie. Je to země s miliardou obyvatel. Její hospodářství stále roste. Rozvíjejí se její ozbrojené síly, především vojenské námořnictvo. Také na Indii musí brát američtí váleční stratégové ohled.

S časy dávno minulými nás pojí bouřlivá období… nestabilita ve světě a národnostní nepokoje.

Ohniska napětí ve světě

Dnes to nazýváme terorismus, před sto lety to byla anarchie. Dnes stejně jako dříve jde o výbuchy aut, politické vraždy, politicky motivovaná násilí. To vše je příčinou i následkem sociálních bouří, které jdou napříč hranicemi, jazyky i náboženstvími.

Tehdy i dnes dokáže "osamělý vlk" změnit svět.

Tehdy i dnes jedna ve vhodnou chvíli a za vhodných podmínek při vhodných nezkrotných reakcích použitá kulka může mít dalekosáhlé mezinárodní důsledky. Před sto lety to byla vražda rakouského následníka trůnu.

I současné státy mají teritoriální ambice. V roce 1914 se jednalo o Alsasko-Lotrinsko. Nyní je v zájmu Tchajwan. Pro Čínu je to nepříjemnost.  Poslední bašta staré Číny, která jej stále považuje za své území. Celé by se to mohlo jevit jako vnitřní záležitost, do níž, krom Číny, nikomu nic není. S tím nesouhlasí USA. Jakožto světový četník se snaží držet hospodářskou sílu Tchajwanu mimo dosah Číny. Z tohoto ostrova USA ovlivňují celý region.

Krom toho existuje dávné nepřátelství Číny a Japonska. Stále je otevřenou ranou tvrdá okupace čínských území ve třicátých letech, která vyvrcholila nankingským masakrem. Opakované omluvy Japonska se v Číně míjejí účinkem.

Ve hře jsou i ambice Ruska, Jižní Ameriky a Severní Koreje.

Všechny země dokáží zažehnout požár, který se může rozšířit do celého světa.

Přesun síly … USA byly dlouho největší hospodářskou "zónou bezpečí" a nyní se samy topí v dluzích. Nastupuje na jejich místo ekonomického vlivu Čína?

Globalizace

Před sto lety bylo Britské impérium v centru světové ekonomiky, prošlo průmyslovou revolucí. Zabíralo třetinu planety. Určovalo standardy nového světa – rozvoj medicíny, techniky a komunikace. Ve své síle bylo stále sebevědomější. Když upadlo do stagnace, druhé země začaly svou ekonomiku modernizovat a reformovat.

Bylo tomu tak i v USA?

Průmysl "Nového světa" přivedl svět do kosmické a informační éry. Stejný závod ve zbrojení, který přivedl k rozpadu ekonomiku SSSR a Americe přinesl postavení jediné supermocnosti se obrátil a nyní postihuje Spojené státy. Ty pracovaly na stále dražších zbraních, které měly použití v řadě "malých válek".

V současnosti probíhá nový závod ve zbrojení a jeho centrem je Asie.

 USA se střetává s potenciálně nepřiměřenými pokusy.

Nezamýšlené následky má vynález internetu. Svět je tlačen do globální ekonomiky mnohem rychleji než se čekalo. V důsledku toho uvízly USA hluboko v dluzích a jejich hlavním věřitelem je Čína. Je to nestabilní situace, která znervózňuje země s globalizovanou ekonomikou na celém světě. Čínské hospodářství roste stejným tempem, jakým americké klesá. Tento posun sil může vyvolat a také vyvolá seismický otřes na celé planetě.

Technologický závod … Rychlost osvojování nových technologií je dnes prudší než kdy dříve. Nové produkty zestárnou ještě dřív, než přijdou do výroby.

Závody ve zbrojení

Anglie kdysi vládla mořím, její námořnictvo sebejistě a beztrestně brázdilo všechna moře a oceány. Královské loďstvo mělo Dreadnought, válečnou bitevní loď, jíž nebylo rovno. Avšak během chvíle desítky let vkládané investice zastaraly. Začal nový obtížný závod o to, kdo vybuduje největší a nejlepší válečné námořnictvo. Došlo k tomu v té samé chvíli, kdy se takovéto ohromné koráby stávaly zbytečnými, začalo se vzmáhat letectvo.

Nyní vládnou na mořích bezkonkurenčně Spojené státy. Také brázdí sebejistě a beztrestně světová moře a oceány. Jsou přesvědčeny, že jejich letectvo vládne na nebi.

Jenže svět se mění. Stále více států má v rukách jaderné zbraně.

Možnosti levných automatizovaných dronů a raket jsou něčím podobným jako byly kulomety v roce 1914.

Kolik škody mnohou způsobit počítačové útoky!

Bohužel, bude zřejmě potřeba rozsáhlá válka, aby si svět všechno objasnil.

Převzato z Politikus.ru

***

Zmrazuje HAARP USA ?

Leden 10, 2014

Přírodní anomálie nebo selhání klimatické zbraně?

Spojené státy postihly nebývalé mrazy. Na tom by nebylo nic divného, k podobným situacím již došlo vícekrát. Jenomže mezi dřívějšími pohromami a tou letošní je podstatný rozdíl. Dříve postihovaly jen části státu, vždy v jinou dobu, kdežto současná katastrofa postihla najednou  celou zemi. Občané i pozorovatelé vývoje už uvažují nad souvislostmi. Týkají se klimatické zbraně a mohutné stanice HAARP ministerstva obrany USA, která se nachází na Aljašce a jejíž přesné určení je přísně utajováno.

Vláda USA si pospíšila uchlácholit světovou veřejnost vysvětlováním s pomocí jakéhosi "polárního víru". Co je tento polární vír, o tom se nic nedozvídáme. Na Wikipedii o něm také nic není. Je to tedy jakýsi nový jev, pro který se nakonec hledal název. Podle úředních zpráv budou nezvyklé mrazy v USA brzy končit. Jak to mohou tak dobře vědět, když neznají podstatu pojmenovaného fenoménu?

Není to tak dlouho, kdy došlo k jiným anomáliím v počasí. Například vlna veder v evropské části Ruska v roce 2010 a s tím spojené rozsáhlé lesní požáry, stovky spálených vesnic, tisíce zahynuvších při požárech a zhoršení chronických nemocí. To, že se jednalo o následek fungování HAARPu, nebylo jen přesvědčením zastánců konspiračních teorií, ale i přesvědčením známých vědců a specialistů.

Dosud nebývalé katastrofální povodně postihly v roce 2013 Dálný východ a sever Číny. Byla to jedna z největších pohrom v historii. Za příčinu se uvádí porušení obvyklé cirkulace vzduchových mas nad velkým územím. Je s podivem, že nejméně po celé minulé tisíciletí k ničemu takovému nedošlo. Divná náhoda, že k této katastrofě došlo v době, kdy USA byly rozčileny postojem Ruska a Číny k syrské otázce.

Oproti hrozné zimě v USA je v Rusku naopak teplo. Možná to má spojitost se Soči, se snahou o narušení zimní olympiády.

Argument o tom, že když jedna strana planety mrzne, musí se druhá oteplovat, je lepší ponechat příznivcům konspiračních teorií. Přihlédne-li se k faktům, potom v průběhu týdne mimořádné mrazy v USA poleví a nastane tam normální počasí. Ve stejnou dobu nastane shodou okolností naopak v Rusku obvyklá zima. Snad je to jen zvláštní náhoda.

Nebo si stále někdo hraje s ovlivňováním světového klimatu? Ne moc obratně? Ale vždyť se to může jednou naučit !

Převzato z Warfiles.ru

***

Past na Turecko

Michail Agadžaňan

Leden 11, 2014

Erdoganova mimořádná opatření  a reorganizace vlády po prosincové korupční aféře stabilizovaly situaci, avšak nedokázaly  se vyhnout podlomení sociálně-politického systému státu. Jedním z problémů je vtažení Turecka do pasti určené zemím se střední úrovní národního důchodu a druhý je vyvolán rostoucími disproporcemi v zahraničních hospodářských vztazích v důsledku změny Erdoganova kursu z evropského na blízkovýchodní.

Mechanismus je jednoduchý: Až donedávna vysoký růst národní ekonomiky se zpomaluje na úroveň rozvinutých západních států. Z hlediska technologického rozvoje a příjmů populace (75 milionů obyvatel) země značně zaostává. Dříve ekonomika rostla každoročně téměř ve dvouciferných číslech, což  vyrovnávalo domácí problémy. Nynější zpomalení je prohlubuje.

Městská střední třída se začíná hlásit o svá sociálně – politická práva a v jejím základu roste odpor ke směřování vládnoucí Strany spravedlnosti a rozvoje (SSR) a k jejímu dlouholetému vůdci Erdoganovi i jeho administrativnímu řízení. Svou úlohu hraje i snaha SSR o další islamizaci veřejných a státních institucí.

Někteří experti míní, že past na jednu z největších ekonomik v Asii zaklapne mezi roky 2010 a 2020. Období od nástupu kritického rozporu mezi reálnými příjmy občanů a jejich rostoucími nároky by nasvědčovalo na střed druhého desetiletí.

Podle amerického průzkumně-analytického centra STRATFOR budou v roce 2014 patřit mezi hlavní faktory na mezinárodní scéně události vyvolané hospodářským napětím a politickým vřením v Turecku. Jakýkoliv skandál bude v Turecku od nynějška provázen hospodářskými ztrátami. Dokazuje to sílu občanských protestů. Způsobí to dále odliv zahraničních investic. Politické nálady se tak budou přesouvat ve prospěch Východu. K ilustraci slouží skutečnost, že se v letech 2010 až 2012 zvýšil turecký vývoz do arabských zemí o 57 %.

Hospodářské napojení na Blízký východ znamená, krom jiného, také ideologickou expanzi. Islamizace Turecka je intenzívně podporována zvenčí. "Zelené peníze" přicházejí hlavně z Perského zálivu, zejména ze Saúdské Arábie. Není jasné, do čeho jsou vkládány. Podle odhadů amerických analytiků dostalo po 11. září Turecko od Saudů mimo oficiální investice ještě miliardy USD. peníze byly čerpány mimořádně z amerických bank a fondů. Něco zůstalo mimo Turecko, samo by jich mělo mít mezi šesti a dvanácti miliardami.

Program rozvoje Turecka si klade za cíl vstoupit do roku 2023 mezi desítku největších ekonomik světa. Roční export má dosáhnout 11,7 %. Přísun zahraničních investic do Turecka klesá. Objem investic z EU se v roce 2012 snížil o 37 %, přičemž ze zemí Asie vzrostl na 103 %. Tento trend bude zřejmě pokračovat.

Pro turecké hospodářství bude asi zásadní potíž uvědomit si, že země nemůže být donekonečna příjemcem výhod vyplývajících z geopolitické pozice na rozhraní Evropy a Asie. Západ i Východ budou požadovat, aby se rozhodlo, co upřednostní. V zemi se rovněž kupí hraniční množství očekávání, často protikladných, podle toho z které vrstvy obyvatel přicházejí. Střední vrstvy obyvatel měst západních rozvinutých provincií jsou nakloněni liberálním politickým hodnotám, zemědělské vnitrozemí a východ jsou nakloněni jiným hodnotám. V zemědělství pracuje v Turecku 25 % práceschopného obyvatelstva. Ovšem tento Erdoganovi nakloněný elektorát může při komunálních a prezidentských volbách v roce 2014 selhat. Co v této věci Erdogan zmůže, se teprve ukáže.

Převzato z Fondsk.ru