Mechanismy vlivu USA na Rusko a Společenství nezávislých států
Marat Mankijev
Leden 30, 2011
USA vytvořily v Rusku několikaúrovňovou síť mnoha organizací řízených z jednoho centra. Jedná se o nejméně tři úrovně řízení
Předně jsou to vlastní americké instituce, jejichž úkolem je přímo či nepřímo ovlivňovat v RF státní i nestátní záležitosti. Totéž platí pro země kolem Ruska. Jedná se o zpravodajské útvary USA, které dostaly ohromné pravomoce po 11. září. V roce 2002 bylo v USA vytvořeno ministerstvo vnitřní bezpečnosti (Department of Homeland Security), které sjednotilo 22 složek, včetně některých zpravodajských útvarů, předně CIA a FBI. Nové ministerstvo má 200 tisíc zaměstnanců a rozpočet desítky miliard dolarů. Správu všech zpravodajských služeb má pod sebou ředitel Národní zpravodajské služby. Řídí NIC (National Intelligence Council). V důsledku přijetí Vlasteneckého zákona jsou zpravodajské služby obdařeny pravomocemi, které dříve v rámci americké demokracie byly nepředstavitelné. Například zjednodušení a urychlení procesu na souhlas s odposlechy, zabavování elektronické pošty a další operativní opatření. Sem patří i přísné omezení vstupu a pobytu cizinců v USA a další.
USA se od nevládních organizací v zahraničí oficiálně distancují, avšak skutečnost je opačná. Existuje speciální meziresortní skupina, která všechny vládní i nevládní instituce koordinuje, zejména potom v případě Ruska. Jedná se o sekci ruských a eurasijských zpravodajství (National Intelligence Office for Russia and Eurasia) NIC. Ta podléhá přímo řediteli Národní zpravodajské služby a odpovídá za zpravodajský rozbor, který se předkládá prezientovi USA.
NIC se od jiných struktur liší v tom, že sjednocuje práci různých zpravodajských služeb USA, největších vědecko-výzkumných center a nevládních organizací po celém světě. Sekce ruských a eurasijských zpravodajství NIC zahrnuje především segment, který odpovídá za soustavnou analýzu všemožných informací i s využitím moderních počítačových technologií. Tady se připravují rozbory, strategické předpovědi a vytvářejí se scénáře pro budoucnost.
Vrstvené sítě vlivu se vytvářejí spoluprací ruské sekce NIC a prozápadních nevládních organizací ve východní Evropě a bývalém SSSR. Do práce se zapojují jak zástupci špionážních útvarů, tak mediálních korporací a "humanitárních" organizací (Sorosova nadace, Eurasijská nadace, Carnegie nadace a mnohé a mnohé další). Podobným způsobem je organizováno 11 dalších sekcí. Mezi jednotlivými útvary se pracovníci neustál "přelévají" a pracují podle okolností. Nynější šéfka ruských a eurasijských studií Fiona Hillová se naučila rusky a po několika svých působištích je zaměřena na Rusko. Hillová je členkou redakční rady ruských zpráv Washington Profile a podílí se na organizaci setkání ruského prezidenta se zahraničními novináři. Je zodpovědná za sekci ruských a eurasijských průzkumů v NIC. Tato žena spolupracuje na projektech předních amerických odborníků na Rusko, kteří mají o historických i současných ruských otázkách vynikající znalosti, dokáží hodnotit politickou i ideologickou situaci a mohou tak ovlivňovat ruské vládnoucí vrstvy.
Mezi takové odborníky patří Andrew Kuchins, Sarah Mendelsonová, Thomas Graham, Anders Aslund a další. Ředitelem zpravodajských programů v Rusku je Kuchins. I on vystřídal několik míst. V rámci programu poskytování grantů ruským vědcům a vědcům z bývalého SSSR byla na postsovětském území, zejména v "horkých" zónách (Severní Kavkaz, Zakavkazí a Střední Asie) rozmístěna monitorovací síť pracující v zájmu USA, avšak pomocí ruských odborníků, shoromažďováním informací od nich. Jinými "vyslanci" USA jsou C.Mendelson a T. Graham. C. Mendelson se angažuje především v protiruských kampaních v oblasti lidských práv a často působí společně s Kuchinsem. U T. Grahama je hodno pozornosti, že byl ekonomickým poradcem tří postsovětských vlád, a to Ruska, Ukrajiny a Kyrgyzstánu.
O stupeň nižší úroveň než vlastní americké instituce mají regionální centra v Rusku blízkých zemích. Pravidlem je, že jde o filiálky velkých mezinárodních, především amerických organizací v Polsku, ČR, Gruzii, Turecku a Pobaltí. Jejich význam ostře vzrostl po zpřísnění podmínek pro cizí nevládní organizace v Rusku. Tyto struktury organizují výcvik místních ochránců lidských práv, bojují za toleranci, demokracii, liberální hodnoty a jiné. Financují tuto činnost, metodicky ji vedou a zpracovávají informace z první linie, načež je odesílají do USA. Kontakty probíhají především po internetu a školení na seminářích pro pozvané aktivisty z RF a SNS. Regionální centra pracují i ve státech bývalého SSSR. Tam jsou nástroji vlivu náboženské sekty, sdružení mládeže a další komunity. Vytvářejí se nevládní organizace až do úrovně dětských, např. skaut. Umístění center mimo hranice RF umožňuje synchronizovat jejich činnost v zájmu USA, když ony samy o sobě by nespolupracovaly, protože by neměly jednotící prvek. Takto se proti Rusku vede válka po síti.
Na nejnižší ze tří úrovní jsou organizace činné v samotném Rusku. Ty byly vytvořeny za Gorbačova a Jelcina, kdy byla ruská zahraniční politika zamerikanizována.
Mechanismy vlivu USA na Rusko budou aktivizovány před parlamentními a prezidentskými volbami v Rusku.
Převzato z Fondsk.ru
***
Švýcarsko zablokovalo účet haitského diktátora Duvaliera
Únor 1, 2011
Oznámila to švýcarská vláda a informuje agentura France Presse. 1. února vstoupil v platnost nový zákon, který reguluje blokování účtů politicky významných osob. Zákon byl připraven především v důsledku potíží s vracením prostředků, které nakradli diktátoři, např. Mobutu Sese Seco nebo Jean-Claude Duvalier. Rodina Duvalierů umistila do švýcarských bank přibližně 6 milionů dolarů, které byly před více než dvaceti lety zablokovány. Příbuzní bývalého diktátora se je snaží získat zpět. Bývalý doktátor se na Haiti v polovině ledna vrátil poté, co byl více než dvacet let ve vyhnanství. Přišel údajně s cílem začít opět s politickou činností, načež na něj byla za dva dny nato vznesena obvinění z korupce a zpronevěry.
Převzato z Lenta.ru
***
Egypt – konec epochy
Dmitrij Sedov
Únor 2, 2011
Politika globalizace planety podle anglosaského vzoru utrpěla vážnou ránu. Dlouho Západem podporovaný egyptský režim se ocitl na pokraji krachu. Je otázka, zda Mubarakův chráněnec Omar Sulejman udrží vládu a předchozí politiku.
Čím byl Mubarak potřebný pro Západ? Po pádu svého předchůdce Anvara Sadata, který způsobilo Muslimské bratrstvo, začal Mubarak likvidovat socialistickou orientaci Egypta a pracovat na omezení vlivu Sovětského svazu na Blízkém východě. Hrál i důležitou úlohu v regulaci blízkovýchodních záležitostí. Povedlo se mu odvrátit Izrael a Palestinu od radikálního řešení potud, pokud to vyhovovalo Washingtonu. Na druhou stranu nemohl mít vliv na vnitřní pnutí, které stále rostlo. Bez realizace práva Palestinců na samostatný stát se izraelsko-palestinský konflikt nedal brzdit.
Mírně tržní cesta v málo rozvinuté sociálně nejednotné a mnohovrstevné zemi spojené s proamerickou orientací vyvolala časem sociální napětí. Spoléhání na turismus a šíření cizích mravů rovněž působilo destabilizačně. Radikální islamisté našli podporu mezi obyvateli. Tak se stal Egypt sudem prachu. Toho bylo možno využít.
Je těžko uvěřitelné, že egyptská vzpoura je prospěšná Anglosasům. V CIA i CIC by byli blázni, aby si vypustili džina z láhve jen proto, aby si dosadili do Káhiry někoho vhodnějšího, než je Mubarak. Egyptské povstání je totiž nebezpečné nejen pro USA, ale i pro amerického spojence Izrael a pro plán boje proti terorismu. Egypťany nepřivedli do ulic Spojené státy, ale jiné síly. Je mezi nimi i egyptská opozice, avšak mezi lidmi nemá velkou autoritu.
K povstání hodně pomohl internet. V USA a Velké Britanii byla vypracována teorie "řízených revolucí" – společenské převraty uskutečňují "klíčové skupiny obyvatel", velmi aktivní a schopné se samoorganizovat po síti. Ostatní táhnou za sebou. Většina odborníků se shoduje, že roznětkou v Egyptě byli Muslimští bratři, kteří na sebe nabalili nepokojné studenty, inteligenci, nezaměstnané i část státních zaměstnanců. Živnou půdou pro protesty bylo dlouholeté vnucování západních hodnot do tradičního muslimského prostředí. Došlo ke dvěma vlnám protestů. Jedna byla způsobená sociální a hospodářskou politikou Mubaraka se skandálním zbídačením obyvatel a protesty proti politice USA v muslimském Orientu. Druhou pak způsobila svou činností organizace Muslimští bratři. Svou roli sehrála i íránská agentura v Egyptě se svojí snahou o svržení Teheránu nepřátelského Mubaraka. Účelem bylo upevnění islámského radikalismu. A to je Washingtonu obzvláště proti mysli. Může totiž způsobit silné sociálně politické posuny a základní změny v politickém rozložení sil na Blízkém a Středním východě.
Spojeným státům unikl důležitý moment, když nedocenily sílu islámského odporu snahám o "modernizaci" podle západních vzorů. Okupace Afghánistánu a Iráku nejenže způsobila odpor muslimů proti americkému diktátu, ale zároveň podnítila předvídatelnou reakci – potřebu návratu k hodnotám tradičního společenství.
S tím se vyrovnat je dnes pro Západ obtížné. Ani bývalý šéf MAAE el-Baradej, který pomohl Spojeným státům oživit chiméru íránské jaderné hrozby, nebude mít dostatek sil. I kdyby se podařilo vytvořit alianci mezi el-Baradejem a Muslimskými bratry, nebude mít dlouhé trvání. Je to slabý hráč. Zřejmě dojde k opravdovému zápasu mezi Omarem Sulejmanem a radikálními muslimskými skupinami. V historii Egypta dojde k nové a zřejmě nikoliv pokojné epoše. Společnost odhaluje nové možnosti své organizace. Ukočírovat ji je možno jen s pomocí úspěšné ideologie sjednocující většinu. Na Západě je to demokracie a její globální šíření. V Egyptě je to ideokracie.
Události v Egyptě dosvědčují, že se vzdalujeme od éry tradičního způsobu vládnutí společnosti. Iniciátoři globalizace musejí mnohé přehodnotit. Jak bude vše vypadat, se teprve ukáže.
Převzato z Fondsk.ru
***
WikiLeaks promluvily o kosmické válce USA s Čínou
Únor 3, 2011
USA a Čína byly v roce 2007 několikrát na pokraji války. Důvodem byly závody kosmických zbraní, které zahájila Čína, když v lednu 2007 úspěšně zničila raketou ve výšce 850 km nad zemí vlastní meteorologický satelit. Tehdy USA důrazně doporučily Číně upustit od podobných zkoušek. V roce 2008 odeslalo ministerstvo zahraničí Spojených států Číně protest, v němž se pravilo, že zničení sputniku za pomoci balistické střely je nebezpečím pro orbitální systémy USA a dalších zemí, určené na zajištění národní bezpečnosti. Dále bylo uvedeno, že cokoliv namířené proti americkým bezpečnostním systémům bude vnímáno jako protiprávní a jako snaha o eskalaci konfliktu.
Po roce od incidentu tutéž akci provedly Spojené státy. Po této události Čína při rozhovorech s USA uvedla, že americký kosmický program nese znaky útočného charakteru. O průběho rozhovorů nejsou informace, avšak je známo, že Peking pokračuje ve vypouštění raket do kosmu, čímž zneklidňuje americké ministerstvo zahraničí. Poslední raketa byla odpálena v lednu 2010.
Převzato z Lenta.ru
