Březen 31, 2013
Právě ses vrátila ze Sýrie, kde už dva roky probíhá krvavá občanská válka, která prý doteď připravila o život asi 70 tisíc osob. Co tě přimělo vyrazit do tak nebezpečného prostředí?
Na počátku byla nabídka syrské ambasády v Praze, jestli se nechci jet podívat na tu stranu konfliktu, která se u nás neprotežuje. Okamžitě jsem kývla. A dovolila bych si poznámku k oněm 70 tisícům mrtvých – toto číslo zveřejnila nedávno OSN, která ale už na konci roku 2011 oficiálně přestala ztráty v Sýrii počítat, protože je není možné nijak ověřovat. Dokonce i mnohé proudy syrské opozice považují číslo za silně nadsazené. Vysvětlení se pak nabízí dvojí – buď je to snaha OSN určitým zdramatizováním situace přimět „mezinárodní společenství“, aby už konečně začalo jednat a válku diplomaticky řešit, nebo to může posloužit i jako záminka k „humanitární“ intervenci. Co se týká počtu obětí války, poslední shoda panovala někdy vloni na 40 tisících mrtvých, v Damašku se oficiálně mluví o desítkách tisíc obětí.
Bylo obtížné proniknout do tak destabilizované země, speciálně pak do metropole Damašku? Potkala jsi tam i jiné české novináře?
Jak se to vezme. Komplikace byly hlavně praktické. Rebelové z džihádistické Fronty al Nusrá střílejí na civilní letadla, čímž de facto uzavřeli letiště v Damašku, takže zbývá trasa po silnici z Bejrútu. Vede oblastí, kterou kontroluje vláda a po většině cesty jsou armádní checkpointy. Ale i tak byl problém najít v Bejrútu taxikáře ochotného vyrazit za setmění. Převládá tam strach, že budou přepadeni a v lepším případě jen oloupeni. Kamiony se zbožím lemovaly celou trasu na libanonské straně až k syrským hranicím a čekaly na ráno, kdy je vše údajně bezpečnější.
Celý rozhovor najdete na e-polis.cz
