Taxilova aféra

http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/f9/Leo_taxil.jpg


  Léo Taxil (1854-1907) proslul jako protiklerikální publicista. Populárním ho učinil skandalózní spis „Pius IX. před historií, jeho život politický a papežský, jeho obžerství, bláznovství a zločiny“. Další veliké vzrušení vyvolal Taxil v roce 1885 svou veřejnou konverzí ke katolicismu. Lev XIII. jej přijal ve zvláštní audienci. Taxil, bývalý zednář, začal chrlit proti zednářským lóžím jeden pamflet za druhým. Popisoval satanské orgie, zednářský rituál jako oslavu Lucifera a pekelných mocností. Společně s lékařem Charlesem Hacksem popisovali lóžové sexuální zvrhlosti a úkladné vraždy. Podobnou propagandu bylo třeba neustále přiživovat novými odhaleními a důkazy. Za tímto účelem Taxil stvořil postavu Diany Vaughanové, dcery ďábla Bitrua. Ta dodávala svědectví o zednářsko-satanských bakchanáliích. Těmito „autentickými“ svědectvími zásoboval Taxis neúnavně redakce katolických novin a nakladatelství. Diana se při luciferských orgiích počala jako mladá a nadějná ďáblice zpěčovat při propichování svěcených hostií a pak začala uctívat Pannu Orleánskou, dala se pokřtít a začala psát své memoáry. A měla nač vzpomínat, vždyť se znala dokonce i s babičkou Antikrista. Této dámě kdosi na jednom zednářském banketu namíchal do nápoje lourdskou vodu, takže potom dávila několik hodin síru a oheň. Jindy zase čert zakroutil jistému vysokému důstojníkovi Garibaldiho štábu krkem a Vaughanová mu obětavě otočila hlavu zpět do správné polohy, aby nemusel chodit s hlavou obrácenou dozadu. Celá tato kampaň nabývala širokých rozměrů a dostávalo se jí značné pozornosti ze strany Svaté stolice. Tridentský protizednářský kongres v roce 1896 se stal vyvrcholením, na 800 účastníků, z toho několik desítek kardinálů, arcibiskupů a biskupů, přetřásalo po pět zářijových dní Taxilova odhalení a výpovědi neexistující miss Vaughanové. Taxis nechal v tomto plénu kolovat fotografii miss Diany, takže nikdo nepochyboval o jejím svědectví. I Lev XIII. zaslal miss Vaughanové své požehnání.


19. dubna 1897 ohlásila miss Vaughanová konečně své veřejné vystoupení. Místo ní se však ve velkém sále pařížské Geografické společnosti objevil Léo Taxil a oznámil, že veškerá odhalení a důkazy za posledních dvanáct let byly jedním obrovským podvodem, jímž si programově dělal z církevních činitelů blázny. Neuvěřitelný úspěch celého podniku dr. Hackse i Taxila zaskočil. Ale vždycky, když se sami začali hrozit rozsahu celé akce, očekávajíce, že stupidnost jejich výmyslů musí nakonec prohlédnout i ten nejposlednější prosťáček, byla knihkupectví oblehnuta ještě hojnějšími zástupy čtenářů, dožadujících se dalších pokračování Ďábla v 19. století. Doktor Hacks si z jejich peněz postavil dobře prosperující restaurant.


Masaryk napsal: Když roku 1583 vydal jezuita Georg Scherer spis o tom, jak z jedné dívky patres vymýtili za dva měsíce celkem 12.652 živých ďáblů, bylo to ještě možné omluvit 16. stoletím. To, co prokázala katolická církev na prahu XX. století v Taxilově aféře, je ale neomluvitelné.


(Citace z knihy Jiřího Beránka – Tajemství lóží: Svobodné zednářství bez legend a mýtů, Mladá Fronta, 1994)


***


Z polského rádia jsem se dověděl v září 2006, že v Polsku mají ministra školství a kultury Giertycha (či jak se jmenuje), který je zásadně proti Darwinovu učení a proti evoluční teorii. Vyhodil ze školních osnov také Gombrowitze. (Což je výborné, konečně lidi začnou Gombrowitze číst!) Zavedl pro učitele školení či kurzy, kde se učí rozpoznávat žáky a studenty posedlé zlým démonem či zlým duchem. Jak to učitel zjistí, má povinnost oznámit to svému faráři (tedy policii ne, což je také dobré!). Církev pak zlého ducha z těla studenta vyžene! To se děje dnes! Fakt to není ze středověku!


Foto: zdroj

Přejít do diskuze k článku