"Když soukromý rozhovor u vína je vysílán veřejně v rozhlasu, co to znamená jiného, než že svět se změnil v koncentrační tábor?" píše Milan Kundera ve své asi nejslavnější knize Nesnesitelná lehkost bytí. Na jiném místě dál vysvětluje: "Žádný z nich netušil, že je v profesorově bytě tajné odposlouchávací zařízení a že jsou dávno sledováni na každém kroku! Procházka vždycky bavil své přátele hyperbolami a nehoráznostmi. Teď se ty nehoráznosti ozývaly na pokračování z rozhlasu… Tajná policie existuje všude na světě. Ale že vysílá své pásky v rádiu veřejně, to snad existuje jen v Čechách!" Popisuje Kundera situaci po okupaci Československa Sovětskou armádou.
Zase se vysílají nehoráznosti
Po totalitě se u nás ledaskomu stýská. Policie tento tradiční zvyk z tehdejší doby tedy oživila a kreativně rozšířila. „Nehoráznosti“ získané tajnými odposlechy z obýváku, kuchyně a ložnice u Pancové se ozývají z televize,vycházely v novinách a dokonce byly vytištěny i knižně. Stejně jako před čtyřiceti lety v době totality je to možné snad jen v Čechách.
Účel světí prostředky
Stejně jako v době normalizace to skoro nikomu nepřipadá divné. Mnozí se tím baví snad proto, že sami chtějí zapomenout na to, o čem se doma baví. Jiní pokrčí rameny, vždyť účel vždy světil a světí prostředky. Tehdy i dnes. Vždyť přeci všichni musí vědět, že v žádné svobodné zemi už zase nežijeme a že ji krůček po krůčku měníme opět v normalizační vězení.
Manipulace s odposlechy
Dnes už řadě lidí dochází, oč v mé kauze jde. Oznamovatel expolicista ,který s drbem je přijat druhým nejvyšším prokurátorem v zemi. Ten sám osobně anonymní drby sepíše a nechá je vyšetřovat jinde, než mu zákon ukládá. Na základě jedna paní povídala jsou nasazeny do obýváků a ložnic odposlechy a započato sledování mnoha osob. Získané odposlechy nestačí k uvalení vazby, tak se musí upravit, aby nevzbuzovaly žádnou pochybnost. Zatýkání probíhá divadelní formou se stovkami policistů. Po zuby ozbrojení policisté obsazují parlament, převozy provázejí vrtulníky.
Odsouzeni předem
Vše je neadekvátní situaci, přehnané, neuvěřitelně okázalé s jediným cílem – vytvořit dojem něčeho naprosto obludného, nebezpečného, nevídaného, prostě zorganizovat monstrproces po vzoru procesů let padesátých. Stejně jako tehdy se vytváří ve společnosti ta správná atmosféra, aby i soudům bylo vše jasné ještě dříve, než otevřou spis.
S nepřáteli republiky zatočíme
Stejně jako v padesátých letech jde hlavním iniciátorům o to vytvořit dojem celospolečenského nepřítele, odvést pozornost od vlastní neschopnosti řešit závažné problémy společnosti, poškodit politického soka a v neposlední řadě o svaté nadšení výkonných složek, které si stejně jako tehdy myslí, že zachraňují republiku a chrání ji proti rozvracečům. Nepřijde jim proto vůbec nic divného na tom, proč by nemohly být jimi pořízené odposlechy v médiích.
Co máte proti totalitě!
Tak jsme se jednoho dne probudili a jsme všichni úplně někde jinde. Pokud se někdo raduje z mého už skoro desetiměsíčního věznění, raduje se z návratu totalitních praktik. Co jim prochází dnes u mne, zítra projde i u vás.
Převzato z blogu autora na Aktuálně
