Doufáte, že když budete v nouzi, tak vám Policie ČR pomůže a ochrání vás? Tak doufejte. Doufejte, ale nespoléhejte. Vláda totiž dělá vše pro to – a je celkem jedno, jde-li o zločinný záměr, nebo jen obyčejnou neschopnost – aby na nějaké pomáhání neměli policisté ani chuť, ani prostředky. Takto ztrátu motivace, deziluzi a tristní podmínky pro výkon služby popisuje jeden mladý policista (originál neumím zalinkovat):
Když jsem se prvního ledna vrátil ze ZOPky, první co mě čekalo k podpisu, bylo snížení tarifu o 10%. Na druhou stranu jsem podepsal 10% směnnost, takže jsem byl na svém. K tomu vyšší zvláštní příplatek a dostal jsem se na dvacet tisíc hrubého. To není špatný plat pro člověka do začátku – jen s maturitou a pořádně bez praxe. Ale co starší kolegové, kteří mají hypotéky a rodiny? Pro ně bylo 10% z platu hodně znát. Jeden z kolegů, který čerstvě odsloužil 10 let, se mi svěřil, že jeho pětičlenná rodina přišla o šest tisíc korun měsíčně – vzhledem ke snížení platu a mateřské jeho ženy. A v tu chvíli jsem viděl, jak začíná boj mezi řadovými policisty a vedoucími…
Čárkový systém neexistuje, ale běda přinést za směnu jen pět pokut. A když je dost pokut, tak je málo alkoholů. A když je dost alkoholů, je málo kontrol osob. A je snad náplní práce dopravní policie uložit pokutu za každou blbost? Vedoucí mi řekl, že je, i když v popisu své práce jsem nic takového nepodepisoval a zákon mi umožňuje většinu přestupků řešit blokově. Takže pak dáváme stokorunové pokuty za zapomenuté ORV a to jen proto, abychom měli čárku. Protože opakuji – běda přinést za směnu jen pět pokut – pak jsme trestání nesmyslně dlouhými kontrolními body na nesmyslných místech a neustále jsme nuceni měřit rychlost.
Smířil jsem se s tím, ale nadšení opadá. Přestávám se divit kolegům, že když jim pracovní doba končí v 19:00, v 19:01 už sedí v autě a pádí domů. Není absolutně nic, co by je motivovalo k nadstandardním výkonům. Kolegové přijdou do práce, udělají 8 pokut za cokoliv a jdou domů. Do větších akcí se nikdo nepouští. Nedej Bože poškodit třeba i při úspěšném zákroku služební vozidlo. Nedávno jeden kolega poškodil při honičce na vozidle plastovou část nárazníku. Pachatele chytl, škoda na vozidle pár set korun. Škodu musel uhradit, zaplatil navíc pokutu za nezvládnutí řízení.
Jak toto sepisuji, tak si vlastně říkám, proč tu ještě jsem a proč tuto práci dělám. Po roce a půl ve služebním poměru ztrácím motivaci a do práce se pomalu přestávám těšit. Začíná mi reálně hrozit nižší plat a vyhazov a to jen proto, že je nás asi moc. Ale ono nás není moc v ulicích, ono je “nás” moc na zbytečných pozicích, kde se teď všichni snaží ukázat, jak jsou vlastně hrozně potřební.
Ale možná jsem naivní a většině občanů ve skutečnosti paralyzovaná policie vyhovuje, protože když kocour nebude doma, budou mít myši pré:
Pak je zajímavé si přečíst v Blesku, že průměrný plat u policie je 40 000 a sledovat reakce veřejnosti na tuto informaci: “No jo, za čtyřicet měsíčně bych taky jezdil chrápat do lesa a nic nedělat.” Taky jsem zjistil, že je špatně stát u silnice a stavět auta, protože je to buzerace. Je špatně hlídkovat po městě, protože si vozíme zadky a nic neděláme. Je špatně sledovat provoz z auta a tipovat si, protože nic neděláme a je špatně chodit pěšky, protože nic nezmůžeme. A pokud se člověk snaží občanovi vysvětlit, jak to je doopravdy, že situace není taková, jak jí popisuje Blesk, že většinou opravdu nejsme nepotřební lemplové a klacky jsou nám pod nohy házeny z vyšších míst, tak je mi opáčeno, že to dělat nemusím, když si stěžuju.
Převzato z blogu Tribun
Foto: zdroj
