Štvaní vůči levici dosáhlo v minulém a letošním roce svůj vrchol, časově vhodně a příznačně ilustrovaný a symbolizovaný výbuchem islandské sopky Eyjafjallajökull. Také hromada svinstev v ovzduší.
O zjevné prolhanosti, zlovolnosti, sprostotě a fašizujících tendencích pravicových novinářů, politiků i příznivců v médiích i na síti jsem napsal už hromadu článků, některé zmizely spolu s blogy na kterých byly zveřejněny, dva přetrvávají: byly publikovány před více než čtyřmi léty, jeden v Britských listech, druhý na Pavoucích.
Od roku 2006 vyhrávala pravice volby pouze díky podrazům (Kubice), fašistickým vajíčkářským bojůvkám, mobilisací nezralé a politicky nepříliš inteligentní mládeže (Přemluv bábu) a strašením (Řecko). To vše za trvalého a dunivého bušení do deklů pravicových „nebulvárních“ mediálních žump, tohoto v Evropě naprosto ojedinělého jevu. Štvanici na Paroubka pak lze srovnat snad jenom se štvaním Der Stürmeru proti židům a Rudého práva proti disidentům a imperialistům. Jaký jiný závěr lze z toho vyvodit než ten, že česká pravice je patologický zjev?
Divíte se – po těchto třech odstavcích – že mě nemají rádi?
Inu, já je také ne, ale kromě argumentovaných útoků a protiútoků a sem tam nějakého toho modrého blba bych se nikdy nesnížil k tomu, abych své politické oponenty urážel a pomlouval vylhanými nesmysly. Zcela smyšlenými, nepravdivými a vyfantazírovanými údaji o jejich osobách. Oni to ale vůči mně dělají sériově a pokládají to za samozřejmost. Nejběžnější je oslovování soudruhu a označování za komunistu. Nikdy jsem něco takového nebyl.
Popsaný způsob jejich „diskutování“ vyvrcholil také v tomto roce, když komentátor skrývající se pod nickem Parabellum mě opakovaně, na stránkách Outsider Media a Zlom ropy, v diskuzi pod články označil za soudně trestaného pedofila. Ufff. Ke komoušovi ještě pedouš. Kokota přidal jako bonus a že prý také nenávidím děti. Což je ovšem spolu v příkrém rozporu, pedofilové mají děti velmi, až moc rádi.
Na síti není bezpečno, to je známá věc. Většinou svou identitu alespoň přibližně profláknete, takže nějaké přehnané skrývání signalizuje, že máte opravdu co skrývat. Nebojím se vyslovit své názory, dnes ani za bolševika, sice jsem za to trochu trpěl, tehdy i dnes, ale už jsem si zvykl. Jedu pod svou vlajkou, která se v pravicových větrech (a předtím v normalizačních) hrdě třepetá. Sem tam ovšem zmokne nebo ji posere pták. Jednou modrý, jednou ohnivák.
Ale zase úplně všechno si líbit nenechávám. V případě pedofilie zafungovaly tajné služby – a nahlásily, že nick Parabellum je pan Daniel Višňovský z Litoměřic. Vyšetřování pak doplnilo inženýra a ročník 1966.
Totéž vyšetřování pak konstatovalo, že jsem nikdy nebyl soudně trestán ani prověřován. A že tedy byl spáchán trestný čin pomluvy podle § 184 trestního zákona.
Vyšetřovatel mě informoval o tom, že pan Višňovský se k činu přiznal a že věc předává státnímu zastupitelství k dalším úkonům. Zeptal jsem se policisty, jestli je možné záležitost v tomto stádiu stopnout, protože mi připadlo dost drsné, aby panu inženýrovi vznikl na pověsti stejný flekanec, jako bývá na mé vlajce. Byl jsem tak lidumilný hlavně proto, že se přiznal, což jsem chápal jako jeho projev občanské odpovědnosti za spáchané přečiny.
Policista mě seřval, že nejsou holubník a že věc předává, šmytec, ale že státní zastupitelství má své možnosti. Naznačil jsem, že bych byl rád, kdyby je využilo – a skutečně, přišlo mi za pár dní usnesení státního zástupce, že se věc podmíněně odkládá. Pachatel si prý uvědomuje své nepřípustné chování a je ochoten se omluvit. Zkušební doba šest měsíců, takže vůbec nejmírnější trest, jaký v trestním řízení (resp. ještě před ním) existuje.
Čímž by to mohlo skončit a já bych tenhle článek nemusel psát, kdyby se se mnou nespojil pan Višňovský a do svých návrhů na způsob omluvy nezazdíval vymlouvání se, dodatečné vyrábění důvodů pro svou prolhanou a trestuhodnou zlovolnost a bezcharakternost.
Jenom krátce: důvodem pro to, že mě označil za soudně trestaného zločince, kriminálníka, jsou podle něho prý mé články Husákova pomsta (má to i druhý díl) a Bábinčin Maršovský valčík lethal. Nechme ale hovořit samotného Daniela: „… Vaše doporučování a návody, publikované v článcích, kterak odchytávat děti v parku a tlouci jim hlavou o schody až do bezvědomí opravdu svědčí o lásce k bližnímu, zejména dětem. A opravdu bychom mohli nechat na posouzení SZ, zda tyto Vámi publikované návody nelze posuzovat jakožto nabádání k násilí proti skupině obyvatel, kde ta skupina obyvatel se pohybuje věkově na průmeru 13 let, což jste v článku sám uvedl. P/růměr intervalu (1,25) = 1. Dokonce si myslím, že je mou občanskou povinností na toto poukázat v samostatné kauze, v čemž se mnou jistě budëte suhlasit. Takže má otázka zní, zda příjímáte můj pokus o dobrou vůli vůči Vám.“
Sééénzááácééé! On spáchá trestný čin pomluvy, navrhuje mi, že se omluví, a jako svou dobrou vůli označuje to, že na mě nepodá trestní oznámení za to, že podněcuji důchodce, aby juvenilům otloukali hlavy o schody. Až do bezvědomí.
Ovšem, nepřehlédl jste, pane kolego, že jsem také navrhoval, aby se jim mezi půlky sypala sůl? Není to náhodou nabádání k trestnému činu genocidy?
Otrnulo mu rychle. Uvědomuje si, že jsem mohl proti usnesení státního zástupce podat odvolání (oni tomu říkají stížnost) a že by se pak věc vrátila se vší svou brizancí do trestního řízení, neboť spáchal svůj trestný čin za pomoci internetu, tedy velmi účinným způsobem, a horní sazba je za to dva roky? A že jsem byl tak laskav a neudělal jsem to? A že se pořád ještě mohu domáhat finančního odškodnění v civilním procesu, který by bylo hračkou vyhrát, když mám v ruce potvrzení o tom, že trestný čin spáchán byl? A že jenom náklady soudního řízení by ho přišly na nějakých dvacet či třicet tisíc korun?
Průměr intervalu by tedy byl dvacet pět tisíc.
(Diskuze bez registrace je otevřena ZDE.)
Převzato z blogu autora na blog.idnes.cz
