Nečekaně vysoká volební účast, všudypřítomný chaos a krátké stávky sčítacích týmů kvůli fámám o snižování jejich odměn způsobily, že výsledky jednotlivých kandidátů z první fáze egyptských voleb budou se zpožděním oznámeny (možná) až dnes, nicméně hrubý obrázek se rýsuje: vedení Muslimského bratrstva tvrdí, že získalo kolem 40 procent hlasů a na druhém místě skončí dříve podceňovaní radikální saláfisté s více než 20 procenty. Celkem tak mohou islamisté obsadit až 120 ze 168 parlamentních křesel, které se v první fázi voleb rozdělovaly.
Zbytek parlamentu podle všeho zaplní nové liberální a levicové strany z Egyptského bloku, které podle všeho dokázaly porazit tradiční liberály ještě z Mubarakových časů. Je kuriózní, že představitelé po revoluci ustavených levicových a centristických stran nyní – po volbách – svůj chabý výsledek vysvětlují roztříštěností a neschopností se sjednotit, strategickou chybou, v jejímž rámci se nechali muslimskými bratry v předvolebním období zatáhnout do prázdných, ale o to plamennějších debat o náboženství, aniž by přitom ale stihli voličům vysvětlit sociální a jiné rozměry svých programů, ale hlavní příčinu spatřují v neoddiskutovatelném faktu, že islamisté byli už za Mubaraka jedinou funkční a organizovanou opoziční silou v zemi a nové strany organizované v časové tísni jí nemohly konkurovat.
Celý článek na Literárkách
