Směsice karnevalu a napjatých nervů dál ovládá káhirský Tahrír. Zdá se, že zatímco řady demonstrantů během pondělka o pár tisíc posílily, armáda se stáhla do jedné z vedlejších ulic, která vede k ministerstvu vnitra, a zablokovala ji. Počet obětí prvních tří dnů střetů lidí s mocí po celém Egyptě se oficiálně ustálil na méně než třiceti, byť aktuální zdravotnické zdroje mluví už o 71 mrtvých jen v Káhiře.
Podle dostupných informací vzniklo v centru Káhiry jakési status quo. Demonstranti na střídačku odpočívají v přilehlých kavárnách u vodní dýmky a kafe a nabírají síly, bezpečnostní složky vyčkávají. Mohly by samozřejmě náměstí znovu ovládnout, ale jen za cenu dalších ztrát na životech – co Češi příliš asi pochopit nemohou, už při lednové revoluci lednu bylo příznačné, že lidé jsou s to běžet proti kulkám a neuhýbat před nimi. Tenhle fatalistický přístup jim vydržel – projevil se jak počátkem října u Maspera, tak i nyní na Tahríru. Pro jakoukoli moc je takový přístup „těch dole“ takřka neřešitelný, protože každý další "mučedník" přižene na Tahrír tisíce nových demonstrantů. V každém případě Nejvyšší vojenská rada, která Egypt řídí, vyčkává. Důvody se různí: podle jedněch má obavy, co všechno by se ještě mohlo stát, další tvrdí, že jsou pod jakýmsi (třeba i americkým) tlakem, který jim brání pokračovat v násilí… suma sumárum se ale dá říct, že ze všeho nejvíc generálové asi jen nevědí, co dělat. Situace přitom eskaluje i v Alexandrii, kde byl při demonstracích zabit významný představitel jedné z islamistických stran, což obyvatele slavného přístavního města neuvěřitelně sjednotilo – v odporu k moci. Do toho se ukázalo, že slzný plyn, který policie v posledních třech dnech proti demonstrantům používala, byl nejméně pět let prošlý, a jako takový prý způsobuje srdeční i jaterní selhání a podobně, což může vysvětlovat, proč si demonstranti stěžovali, že „ten slzák je jiný než dřív“ a měli pocit, že jde o bojový plyn. Amnesty International konstatuje, že za vlády generálů, kteří Egypt ovládají od únorového pádu Husního Mubaraka, je porušování lidských práv horší, než za Mubarakova režimu.
Celý článek na Literárkách
