S pohřby velmi důležitých a významných osob se dnes jaksi roztrhl pytel. Některé případy budou době hospodářské krize jistě vítanou injekcí do knižního trhu. Stovky milionů obyčejných smrtelníků si dnes může uvědomit, že smrtelní jsou nemocní, mocní, významní i bezvýznamní lidé.
Zlaté pravidlo radí, že mrtvých se má jen dobře. Lidová moudrost zřejmě správně tuší, že proti utrpení na onom světě je zlo způsobené a prožité na tomto světě zcela zanedbatelné. Číňané raději dávají pro jistotu svým zemřelým do hrobu falešné peníze. Jejich moc totiž nesahá do záhrobí, ale ze záhrobí.
Říká se sice, že po smrti nic není, neboť smrt nemá konce ani počátku, ale tato nicota není v žádném případě zaručena umíráním, které od narození do zemření nejapně nazýváme životem. V tom, že bůh nebo hmota jsou svým způsobem věčné, se shodují jak věřící, tak nevěřící – křesťané, marxisté, vědci, ekonomové a jiní.
Jakkoliv se žába nafukuje, stejně praskne. Podvést smrt životem se nikomu nedaří. Jedině smrt měří podle zásluh všem rovným dílem. Těšte se. Je právě doba vánoční, která je plná radostí. Je však také čas nového roku opředeného nadějemi. Raději neuvádějme, jakými.
Co jiného přát všem, všem lidem dobré i zlé vůle, než jenom to nejlepší? Pro mnohé a mnohé obyvatele naší planety je nejlepším přáním, aby se již nikdy nenarodili.
(Ovšem jakkoliv nejlepší může být kterékoliv přání, jistě nemá takovou odezvu jako to, které mi dnes přišlo emailem: „Také Vy můžete mít enormní a tvrdé erekce!“)
