Věřme své vládě!






Česká republika je bohatá země. Patří do nejbohatší čtvrtiny států. Pořád ještě máme také, ve srovnání s jinými zeměmi, relativně malé rozdíly mezi bohatými a chudými. Pořád ještě máme vysokou míru vzdělanosti a bohatou kulturu. Pořád ještě by to při troše snahy mohlo být docela dobré místo k životu, ale pro spoustu lidí už to dobré místo k životu není a takových lidí přibývá.

Mění se to k horšímu v mnoha ohledech. Rozdíly a protiklady ve společnosti rostou, kultura a vzdělanost  upadají  pro nedostatek peněz, které na ně společnost vynakládá. Rostou životní náklady a zároveň  klesají příjmy těch, co pracují za mzdu i těch, kdo jsou odkázáni na pomoc státu. Bezprostředně  hrozí destrukce solidárních systémů zdravotnictví a důchodů. Korupce je téměř všudypřítomná.

A tak daleko jsme se dostali, protože nevěříme své vládě. Kdybychom politiky a političky pravicových stran brali vážně, tak jsme s tím mohli něco dělat už daleko dřív. Je pravda, že nám často lžou, ale také často mluví upřímně. 

Už dvacet let nám přece říkají, že sobectví a bezohlednost je ctnost a že solidarita a spolupráce jsou pro hlupáky a slabochy. Říkají, že nejdůležitější ze všeho jsou peníze, a je jedno, jak se k nim člověk dostane – a taky se podle toho chovají.

Ministr Kalousek sice lhal, že nám hrozí osud Řecka, ale měli jsme věřit, že to se svými složenkami myslí vážně. Když tvrdil, že budeme platit cizí dluhy, byla to pravda. Už platíme a budeme platit víc a víc, dokud bude pan Kalousek ministrem, ať už za jakoukoli stranu.  

Můžeme dokonce věřit členům vlády, že bojují  proti korupci. Bojují velmi usilovně proti korupci těch druhých i mezi sebou navzájem – o co nejlepší  možnost  krást z veřejných peněz.   

Měli bychom věřit prezidentovi Klausovi a ministru Dobšovi, že si váží pana Bátory a přáli by si, aby člověk, přicházející z fašistického prostředí, udělal pořádek ve výchově našich dětí. To by se jim určitě líbilo.

Měli bychom těm všem pánům a dámám věřit, že opravdu upřímně  chtějí z většiny lidí udělat občany druhé kategorie, pro které zbude jen chudinská zdravotní péče a mizerné školy s nedovzdělanými učiteli. 

Měli bychom pravicovým demokratickým myslitelům věřit, když  se vážně zabývají otázkou, že právo volit by měli mít jen ti majetní,  jako to bývalo dříve. Oni nás opravdu chtějí vrátit o dvě stě let zpátky.

Měli bychom věřit ministerskému předsedovi Nečasovi, že na to potřebuje poradce, Romana Jocha, který si myslí, že by se občas mělo střílet do demonstrantů a že mučení je v některých případech omluvitelné.

Ti pánové a ty dámy nijak nezastírají, čí zájmy prosazují – jsou to zájmy velmi malé skupiny velmi bohatých.  Neskrývají svůj pocit nadřazenosti, svou aroganci a pohrdání vůči chudým, sociálně vyloučeným a poníženým. Vysmívají se cynicky snaze o prosazení férovější a ohleduplnější společnosti. Zatím se také smějí nám, kdo jsme neztratili důstojnost a odvahu a protestujeme. Uvidíme, kdo se bude smát naposled.

Protože to všechno může fungovat jen tehdy, když s tím budeme souhlasit nebo si to necháme líbit. Není žádný rozumný důvod souhlasit, pokud zrovna nepatříme k horním deseti tisícům.  Když budeme mlčet, bude to jenom horší a horší.

Nečasu jsme si už užili dost. Už jsme se dostatečně seznámili s dráby, které nám nadrobily minulé volby.  Je čas na změnu. Využijme k zastavení téhle vlády  všechny prostředky, které máme jako pracující, jako občané, jako ti, kdo umí myslet, mluvit a spolupracovat, jako lidé. 

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments