Nejmenší vládní strana Věci veřejné funguje jako automat na silná slova: hodíte do nich korunu a vypadne kategorické prohlášení o tom, že trvají na dodržování koaliční smlouvy, jinak že ji vypoví, nebo že trvají na změnách ve vládě, jinak že ji opustí, a tak všelijak podobně, až má člověk pocit, že slyší bouchání do stolu. Jenže jakmile dojde na lámání chleba, skutek utek. Věci veřejné se státotvorně zapřou, koaliční smlouvu nevypoví a vládu neopustí.
To už nejsou ani kompromisy, to jsou systematické ústupky, které se Věci veřejné už ani nenamáhají maskovat žvásty a nutných státospásných reformách, pro jejichž uskutečnění musí každý něco obětovat a oni se rozhodli obětovat svoji čest, tvář a důvěru voličů, jako kdyby to jediné, co má ještě smysl, je alespoň o pár dalších dní prodloužit agónii vlády a zůstat ještě alespoň chvíli u koryt.
Asi nemá smysl jim vysvětlovat, že čím déle bude Nečasova vláda nerušeně vládnout, tím prázdnější ta koryta pro všechny s výjimkou pár vyvolených budou. A co si budeme nalhávat, Věci veřejné nepůsobí dojmem, že by k těm vyvoleným patřily.
Možná si uvědomují, že když podporují vládu, která vládne stylem "Po nás potopa", nemá cenu myslet na budoucnost, a proto se snaží urvat, co se dá, dokud u těch koryt jsou.
Veverky korytnačky.
Převzato z blogu Tribun
