Vzpomínky na nešťastnou budoucnost

V listopadu 1989 občané cinkali klíčemi aby si vycinkali demokracii, vysokou kvalitu života a lepší budoucnost. Zazpívali si přitom píseň o návratu moci do rukou lidu.


Jak se naplnily jejich očekávání? Jaké jsou výsledky jejich cesty ke šťastné budoucnosti?


  • Ještě v devadesátých letech byli občané s vidinou pár tisícovek zbaveni v tzv. privatizaci svého podílu na státním majetku. Ti šťastnější při velké kupónové eskamotáži těch pár tisícovek skutečně obdrželi. Ti méně šťastní přišli o svůj podíl a dostali pouze pár počítačových sjetin z centra kuponové privatizace. Český stát privatizací přišel o bilionové hodnoty ze svého "portfolia", které byly za sekáčové výprodejní ceny postupně sofistikovaně přesunuty do portfolia akciových spekulantů.

  • V dalším období byl rozvrácený stát nucen splnit celou řadu přístupových podmínek předjednaných vyjednavači v čele s členem Trilaterální komise. Splněním podmínek ČR ztratila konkurenceschopnost na západních trzích a stala se nesvéprávnou hříčkou v rukou nadnárodního kapitálu.

  • Vstupu ČR do "elitního" klubu Evropské unie předcházel nucený vstup do NATO – tedy systému sdílené "bezpečnosti". Krátce po vstupu do vojensko-bezpečnostního spolku byl tento přetransformován v podpůrný útočný spolek pro války nového velkého bratra. Výsledkem byly trvale se zvyšující výdaje na vojenskou výzbroj a "humanitární" války

  • Po vstupu ČR a dalších východoevropských kolonií do EU se tato organizace začala transformovat v centralizovaný diktát nadnárodního kapitálu.

  • České banky byly prodány globálním bankovním domům, český měnový systém je řízen na státu nezávislou a nekontrolovatelnou centrální bankou složenou z bankovního managementu a finančních burzovních spekulantů.

  • Vláda realizuje svou politiku podle rad NERVu složeného z finančních spekulantů a bankovního managementu

  • Dvě dominantní polistopadové politické strany, které si po 20 let přehazovaly pozice ve vedení státu, úspěšně provedly transformaci státu a ekonomiky podle neoliberálních pravidel.

  • Klíčové podniky, zdroje, produktovody a přenosové sítě byly postupně převedeny do rukou nadnárodního kapitálu


V dalším období postupně dochází k těmto jevům:


  • Postupné privatizaci politického systému

  • Plíživému zdražování pro život nezbytného zboží (zejména léků, potravin, energií, nájmů) a zpoplatňování veřejných služeb

  • Privatizaci předplacených veřejných služeb (zdravotnictví, sociálních věcí) a jejich zcizování občanům, čímž dochází k "vykosťování" ústavy

  • Pokusům o zavádění povinného privátního důchodového "pilíře", fotovoltaickému a církevnímu tunelu

  • Zavedení všeobsáhlého monitorovacího a sledovacího vzájemně propojeného systému, kterému neunikne ani pověstná "myš"

  • Funguje systém "veřejných" zakázek, které jsou v neveřejném režimu a z velké části na nich profitují outsourcingoví zprostředkovatelé a akciové společnosti s anonymní akciovou strukturou, která by mohla navozovat dojem, že jde o legalizovaný systém mafie

  • Byl zaveden systém státem posvěcené exekutorské lichvy


Po dvaceti čtyřech letech budování kapitalistické budoucnosti je stát ekonomicky závislý na globálním kapitálu, podřízený ekonomickému a politickému diktátu nadnárodních institucí a nesplatitelně zadlužen. Obyvatelstvo je permanentně plíživě zbídačováno a tzv. parlamentní demokracie se změnila ve volební reklamní byznys politických podnikatelů, kteří vůči svým voličům nemají pražádnou odpovědnost.


Takové jsou výsledky demokratizačního procesu a cesty do blahobytu 24 let po listopadu. Otázkou je, jak dlouho to takto může dál fungovat.

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments