Katarská televizní stanice vstoupila svým zpravodajstvím do povědomí diváků už v minulém desetiletí. Pověst objektivního zpravodajského zdroje však ztrácí ve prospěch pověsti mocenského nástroje.
Od ledna 2011 není měsíce, kdy by „neorganizovala“ zpravodajství z arabské země, které zpravidla končívá úprkem prezidenta, změnou mocenských poměrů a strachem z mediální prezentace státu. To, co v lednu začalo Tuniskem, pokračovalo Egyptem, Jemenem, Libyí, Bahrajnem (kde situaci „zklidnila“ až vojenská intervence Saudů) a ve výhledu změn je dnes Sýrie.
Položme si otázku, proč nevelká pouštní země s necelými dvěma miliony obyvatel ovlivňuje arabské a vlastně i celosvětové dění?
Možná proto, že může. V prosinci 2010 totiž, k překvapení světové fotbalové veřejnosti, získal Katar, vedený emírem Chalífou as-Sáním jako předsedou „bid commitee“ (výběrové komise) pořadatelství mistrovství světa v kopané v roce 2022. Znamená to, že katarský národní tým (jehož hráči ještě dnes chodí do mateřské školy), bude automaticky mezi mužstvy, která se utkají na dvanácti katarských stadionech, každý pro padesát tisíc diváků.
A zde je, zdá se, i jádro pudla. Stadiony nestojí.Jenom hlavní město Dauhá čeká výstavba šesti stadionů, šest dalších pak bude poblíž na východě poloostrova. Dlužno podotknout, že plány …ještě nejsou, jsou ale přísliby, že hráči nebudou hrát v pekelných 50 °C, nýbrž že stadiony budou chlazeny na 27 stupňů. Pánové Beckenbauer a Blätter se dokonce rozhodli, že mistrovství světa případně časově posunou.
Cena události je zatím padesát miliard dolarů. Katarci investovali do nákupu hlasů nigerijského a tahitského delegáta zanedbatelných (pro ně) 0,5 mil. €, potažmo 1,6 mil.€. Peníze se emirátu jistě vrátí. Možná právě proto al-Džazíra, financovaná Katarem, okamžitě spustila vlivovou kampaň, aby ověřila značné možnosti emíra a jeho peněz.
Možná ale začala předčasně. Kurs příštího desetiletí totiž nemusí být jednoduché postihnout, a v roce 2020 (začátek „ostré“ marketingové přípravy) může být al-Džazíra, při nastoupeném tempu, stejně oblíbená, jako svéto času rozhlasová stanice v Tiraně, jejíž program „Volá Tirana“ byl koloritem 70. a 80. let minulého století.
Každopádně to, co je pro as-Sáního budoucností, je pro Američany, kteří v souboji o pořadatelství prohráli, minulostí. A tak zbývá jen vyvrátit americké lamentace, že soccer byl vždy pouhou „gay parade“, už jenom proto, že se hraje v trenýrkách či šortkách. As-Sání tedy začal tvrdou politikou, asi aby dokázal, že fotbal je hra pro skutečné chlapy. Ostatně – stejně jako politika sama.
Foto: zdroj
