Nám je vlastně jedno, kdo nám vládne. Hlavně, že je dostatek knedlíků, zelí, vepřového, fotbalu, hokeje, gólů a televizních (vy)seriálů. Říkáme tomu svoboda a demokracie, pokud jsou tyto zrovna v kurzu. Jindy tomu říkáme zase jinak, podle toho jak se točí hradní korouhvička ve větru ze všech světových stran.
Odkud se berou knedlíky, zelí, vepřové, fotbalisté, hokejisté, góly ty televizní sračky je nám úplně jedno. Pokud jich není trvale udržitelné rostoucí množství, tak kvičíme. Ale ne moc na hlas – jen tak po straně (správně „posraně“).
Jsme dokonce tak líní, že si nechceme ani nijak vládnout sami. A tak si místo sebe volíme pohotové sluhy, kteří se však záhy změní v arogantní pány. Než se ta metamorfóza stane, kandidáti na sluhy na koni se jak mohou, ztrapňují, ponižují a plazí před davem. Jsou si zcela jistí, protože stejně jako u fotbalu, o tom, kdo bude kopat do míče nebo do lidí, rozhodují zákulisní pletky a bossové.
Davu ta předváděná zoufalá předvolební ubohost dělá velmi dobře. Občané si pak připadají jeden nebo více dnů vskutku jako králové. Prý jsou blbí, když té příležitosti, jak se chvilku uboze vytahovat nevyužijí. Pak jsou ovšem zase na celé volební období jen za obyčejné pitomce, kteří se jak mohou, ztrapňují, ponižují a plazí před svými sluhy (pány) a jejich výkaly (penězi).
Na zmíněnou občanskou vlastnost máme přiléhavý výraz, kterým je „vlezdoprdelizmus“. Je to obyčejná vlastnost bláta, bahna, slizu a rosolu. Občanský sulc si v ní libuje. Stačí totiž velice málo a již se občanská huspenina tetelí blahem nebo má záškuby z obav. Stačí mu jen zaslechnout ozvy biče nebo slyšet o cukru či želé.
V každém velkochovu se ošetřovatel musí trochu zašpinit, aby pak měl delší dobu dostatek masa, prejtu, jaternic, jelit, bůčku, tlačenky, huspeniny, rosolu, sádla a sulcu.
Musíme být ovšem také hrdí. Neboť traumata z velkochovu pocházející je potřeba nějak psychologicky léčit. Nejlepší je ovšem duchovní útěcha fotbalem, hokejem, seriály, pomluvami a třesky blesky. Nebo alespoň tím, jak tomu všemu dobře rozumíme. Když se náš psychický stav uklidní, dostaneme zdravou chuť k jídlu. Pak je ovšem potřeba knedlíků, zelí a vepřového.
Náš život tak kmitá od hlavy k žaludku. Někdy ovšem i níže. Kde se berou knedlíky, zelí a vepřové nevíme. Bodejť bychom věděli. Jářku, koho by to napadlo, že se vyrábí ze sulcu, rosolu, huspeniny, želé, slizu, bahna, bláta atd.,…a také ještě z něčeho? Čtenář, který první uhádne z čeho ještě, získá nárok na odměnu.
