Zasloužená zhouba lidstva: Pozitivní myšlení

Už se to fakt nedá poslouchat, jak si lidé pořád stěžují na poměry. Kam člověk přijde, všude slyší jenom samé nadávky na politiku, svobodu, demokracii, cestování, ekonomiku, počasí a na bůhvíco ještě.


Občané by měli být přece spokojení a šťastní. Vždyť pro to mají všechny důvody. Pokud jsou ovšem příčetní. Jenomže příčetný člověk je nepřítelem ekonomiky, neboť místo aby podléhal neustálé mediální buzeraci, nereaguje vyžadovaným způsobem.


Spokojený občan je nepřítelem svobody, demokracie a kapitalizmu. Vyrovnaný člověk je pro takové hydry mrtvý. Pouze ony vnukávají lidem přesvědčení, že bez jejich dojemné péče nelze nijak žít.


Zklamán a rozzloben může být pouze ten, kdo očekával něco pozitivního, tedy pozitivista. Kdo nic příznivého nečekal, nemůže být zklamán, ani rozzloben. Negativista bude spíše radostný, když žádné optimistické vyhlídky nevyjdou.


Pozitivista jako hloupá Maruška očekával něco pozitivního od Srpna, Listopadu, Února, Října nebo jiného z dvanácti senilních měsíců. Není divu, když je pak hlupák zklamán a lká v pekle. Nechal se přece nachytat sám sebou, svými pozitivními nadějemi. Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. Ten ptáček však musí napřed v sobě jaksi jásat a zpívat sám.


Někteří ovšem na nic nečekali a nelenili, aby se jim zelenalo. Pořádají druhým okázalé estrády pozitivizmu a bohoslužby optimizmu, páchají orgie s bohem, kouzlí s Hospodinem a souloží s hospodářstvím. Nyní (jen prozatím) ovládají prachy, knedlíky, vepřové, zelí, míče, puky a občany. Dobře jim tak těm hloupým chytrákům. Práce s lidmi je nevděčná, pěkně se jim vymstí.


Bůh je všechno a nic. Lze za něj vydávat cokoliv. Každý po něm touží. Bůh hledá boha. Omámená masa nejvíce. Jak známo, masa vykazuje stoupající deficit inteligence úměrně své tvrdosti. Tuto natvrdlosti získává přeměnou svého rozumu a vědomí ve skupenství hmoty pevné. Je schopna fanaticky vidět boha v čemkoliv. Funguje jako baterie, kterou je nutno před použitím zapojit do pracovního obvodu přes kladný pól hlavní (hlavu) a záporný pól pohlavní.


U lidského organizmu lze dosáhnout vybití napětí (orgazmu) prakticky pomocí čehokoliv. Podmíněné řetězce jeho chování lze rozvíjet snad až do nekonečna, až do jeho úplného zhroucení a úplné ztráty vědomí. Potvory zvířata zatím industrializaci organické hmoty ještě vzdorují.


Zločince, který vynalezl optimismus, měli hned zabít. Budiž mu polehčující okolností, že byl nešťastný, jinak by žádný optimismus nevynalézal.


Pravou zhoubou lidstva je pozitivní myšlení. Civilizovaný člověk (občan) je tou nejodpornější zrůdou a chorobou planety Země. Je výkalem vesmíru. Není lepšího způsobu jak jej systematicky likvidovat, nežli jej podporovat v jeho jásání a pozitivním myšlení. Navíc on sám takové lechtání a obelhávání neodbytně vyžaduje, jinak se ihned zlobí.


Zmatená příroda se nepříčetně děsí klidu a prázdnosti. Občan (degenerovaný člověk) v bdělém klidu nevydrží. Musí se neustále opájet nadějemi a sněním. Je tak dokonce duševně líný, že chronické oblbování svého mozku ponechává na druhých a na médiích. Občan je ze své chorobné přirozenosti naivním optimistou, přičemž nezáleží na tom, zda je chytrý nebo hloupý. Jinak by se tak nadšeně nemnožil. Nedýchal by, nepil, nejedl, nepracoval, nekradl a neprováděl tisíce jiných marností, které jej odvádějí od základního faktu, kterým je syndrom jeho přirozené a získané demence.


Občané mají stále rostoucí konzumní (pozitivní) nároky. Měli být vděční, že je příroda, režim, zločinci, politikové, kněží, vědci a jiní odborníci obelhávají, klamou, moří, mučí a likvidují. Léčí je přece z jejich šílené choroby.


Pozitivizmus je prvním příznakem bytostné degenerace. Pozitivizmus je zločinný, ale občanům jej nevymluvíte. Musí pořád v něco doufat a věřit. Kdo by jim to rozmlouval, se zlou by se potázal.


Pozitivizmus je založen na bláhové iluzi nekonečného rozpínání dobra, štěstí, vesmíru a hlouposti. Projevuje se horečkou s blouzněním o trvale udržitelném růstu kladných hodnot. Každý ví, že je to naprostá blbost, ale přesto se této šílené myšlenky nechce nikdo za žádnou cenu vzdát. Raději chcípne a umoří sebe i druhé.


Myšlenka nekonečného vesmíru nemá vůbec žádné opodstatnění. Obvykle na ni přišli jenom ti druzí. Je to pouze informace, která formuje a deformuje mozky biologických mašin. Přesto ji v nepříčetném pominutí mysli rodičové, učitelé, vědci a jiní nadšenci a zoufalci neustále vtloukají nevinným dětem do hlaviček. Hypotéza nekonečného vesmíru je pouze bláhovou nadějí, kterou se smrtelně nemocní lidé utěšují při svém blouznění v kómatu záhrobí tohoto světa.


Zoufalý konec vesmíru, kterým je člověk sám, nemůže přece nikdy pochopit, že konec neexistuje. Snad se někomu podaří z lidí ten optimizmus vymlátit. Ale i to je bohužel nepříliš oprávněný optimismus.

Přejít do diskuze k článku