Přinášíme rozhovor s Ludvíkem Hovorkou (1963), v letech 2002−2010 poslancem Poslanecké sněmovny České republiky za KDU-ČSL.
Ludvík Hovorka se v Parlamentu zabýval především problematikou dopravy a zdravotnictví. Zviditelnil se jako zásadní a zásadový odpůrce Julínkových reforem, přičemž jeho názory jsou dlouhodobě konzistentní − jejich středem je občan, jemuž má celý komplexní systém veřejné správy sloužit.
Přestože v posledních volbách získal Ludvík Hovorka na Zlínsku vysoký počet preferenčních hlasů a významně přispěl k celkově pátému místu pro KDU-ČSL se ziskem téměř 10 % hlasů, kvůli celostátnímu propadu své strany se do parlamentu nedostal. Pracuje nyní ve stavebnictví, avšak z vlastního zájmu stále sleduje problematiku zdravotnictví. Kulturní noviny jej oslovily se sadou otázek k současnému stavu této oblasti, protože podobně fundovaných a na různých vlivových skupinách nezávislých hlasů v naší společnosti mnoho nemáme.
V jaké fázi reforem našeho zdravotnictví se nacházíme? Došlo už k některým zásadním změnám, jež ovlivní situaci občanů do budoucna?
Především – zákony, které se označují jako reformní, nejsou žádnou reformou, která by přinášela zlepšení systému zdravotnictví a kvality péče. Proto je odmítám označovat jako reformu zdravotnictví.
Ke změnám dochází průběžně s tím, jak stále větší objem poskytované péče přechází do soukromé sféry. Za zásadní změny považuji tyto:
-
Převod krajských nemocnic na kraje a transformaci řady z nich na obchodní společnosti od roku 2002, rostoucí zadlužování řady těchto nemocnic a zřetelný zájem na odkoupení a provozování těchto nemocnic soukromými firmami – začátek rozpadu sítě nemocnic.
-
Pronájem řady těchto nemocnic a pronájem celého železničního zdravotnictví severomoravskému koncernu Agel Tomáše Chrenka.
-
Udělení licence Zdravotní pojišťovně Agel stejnému zakladateli, který provozuje koncern Agel v roce 2008, sloučení miniaturní pojišťovny Agel s Hutnickou zaměstnaneckou pojišťovnou a Českou národní zdravotní pojišťovnou a vytvoření České průmyslové zdravotní pojišťovny v roce 2009 (která má přes 700 tisíc pojištěnců a obrat přes patnáct miliard korun. Vznikla tak faktická provázanost veřejné zdravotní pojišťovny s nemocnicemi, které patří jednomu zakladateli, se všemi negativními důsledky pro systém zdravotního pojištění – nerovnost mezi zdravotními pojišťovnami, a zejména mezi nemocnicemi, které nemají za zády „vlastní“ zdravotní pojišťovnu. Bývalý guvernér České národní banky Tůma kdysi použil termín „incestní financování“ pro banku, která poskytovala pro sebe nevýhodné úvěry osobám z představenstva banky. V tomto případě pojišťovna může zvýhodňovat zdravotnická zařízení koncernu, i když je formálně veřejná.
-
Zásadní útlum zdravotních ústavů a krajských hygienických stanic, snahy o jejich privatizaci a rozsáhlé utlumení primární prevence nemocí.
-
Protiprávní odebrání skladování a distribuce očkovacích látek krajským hygienickým stanicím a předání této činnosti konsorciu soukromých firem Phoenix-Avenier (v rozporu se zákonem o ochraně veřejného zdraví).
Kdo konkrétně stojí za přípravou reforem?
Za zákony stojí především soukromé firmy propojené s řadou politiků. Protože však stejný scénář měly pokusy prosadit obdobné zákony na Slovensku, v Polsku, v Maďarsku i u nás, vyslovil jeden slovenský lékař úvahu o tom, že si někdo ze Světové banky testuje, co se stane se systémem veřejného pojištění, když se do něho vpustí tržní mechanismy. V Maďarsku padla vláda, v Polsku prezident nepodepsal čtyři nejdůležitější zákony, u nás zákony raději stáhla Topolánkova vláda, protože měla obavy o svůj další osud. Nejdále se privatizátoři dostali na Slovensku, kde se jim podařilo zprivatizovat zdravotní pojišťovny. Nová vláda jim potom omezila režijní náklady a Slovensku hrozí arbitráž ve výši patnácti miliard slovenských korun. Teď se zmíněné zákony vracejí v plné parádě. K zákonům se hlásili Hroboň, Zámečník, Macháček a jedna právní kancelář.
Které zákony jsou nyní na pořadu dne?
V Poslanecké sněmovně prošla novela zákona o veřejném zdravotním pojištění se dvěma přílepky a míří do Senátu, kde bude projednávána 20.−21. července.
Je to průlomová novela, protože ve svém paragrafu 13 mění dosavadní nárok na péči pouze na nejlevnější péči, která nikde v zákoně není vyjmenována a má být teprve stanovena vyhláškou, což odporuje Listině základních práv a svobod.
Místo možnosti doplatit si na nadstandard získávají občané povinnost připlácet si téměř na vše, co nebude nejlevnější. Novela také zasahuje do stanovování cen a úhrad léčiv a snaží se napravit obrovské chyby, které se možná záměrně učinily v roce 2007. Kromě toho se uvolňují pravidla pro slučování zdravotních pojišťoven a pro pokračování jejich „tiché privatizace“, zahájené v roce 2009.
Dále se má zlegalizovat odebrání očkování krajským hygienickým stanicím a všechny vakcíny mají být nově financovány zdravotními pojišťovnami místo státním rozpočtem. Vakcíny mají nakupovat přímo lékaři od distribučních firem.
Jedná se tak o legalizaci byznysu s vakcínami a stát ztrácí perfektní přehled o proočkovanosti populace.
13. července měla mimořádná schůze Sněmovny projednat zákon o zdravotních službách. Tento zákon má nahradit stařičký zákon o péči o zdraví lidu z roku 1966, který ale sám o sobě představuje řadu záruk pro pacienty, pro lékaře i pro zdravotnictví jako celek. Zákon byl mnohokrát novelizován, ale právě pro ony záruky má dojit k jeho zrušení novým zákonem, do kterého se přebírá jenom něco.
Zákon také ruší svobodnou volbu lékaře, nově si budeme moci pouze zvolit zdravotnické zařízení, nikoliv lékaře. Tímto zákonem má být rovněž zřízena obrovská databáze o nás všech – rodná čísla, diagnózy, užívané léky, ošetřující lékaři, záznamy o všem, co souvisí s naším zdravotním stavem. Tyto údaje pak mají běhat po internetu. Neznám takovou funkční databázi pro deset milionů lidí, ale dovedu si představit, že s těmi údaji se bude dát dobře obchodovat, protože budou obrovsky zajímavé, například pro farmaceutické firmy nebo pro zaměstnavatele, kteří by si rádi prolustrovali své potenciální zaměstnance po zdravotní stránce. Vše o každém z nás bude dostupné a přístup k tomu bude mít dosti lidí. Divím se, že pan prezident a jeho poradce Jakl ještě nekřičí, že něco takového je obrovsky zneužitelné, stejně jako odposlechy telefonů!
Snižuje se také zákonná garance úrovně tzv. správné péče „lege artis“, která se nově přizpůsobuje místním možnostem a podmínkám. To znamená, že léčba v primitivně vybavené nemocnici bude stejně správná jako v té nejlépe vybavené.
Zákon je šitý na míru zdravotnickým řetězcům – tedy jakýmsi zdravotnickým supermarketům. Mění se i terminologie: z pacienta se stává klient, ze zdravotnického zařízení prostor, zdravotní péče je službou a tak dále.
Od 12. do 15. července měly být ve Sněmovně na mimořádné schůzi projednány rovněž zákony o specifických zdravotních službách a o zdravotnické záchranné službě a změnové zákony s nimi související a další novela zákona o veřejném zdravotním pojištění. Sněmovna tak zažije takový letní zdravotnický týden.
Existuje věcný návrh zákona o zdravotních pojišťovnách, který má přeměnit zdravotní pojišťovny na obchodní společnosti. Pak již nebude nic stát v cestě k jejich privatizaci.
Zákon o bezpečnosti lidských tkání a buněk má vsunout prostředníka mezi tkáňovou banku a nemocnici a uvolnit tak byznys s tkáněmi zemřelých.
V jaké situaci jsou zdravotní pojišťovny? Jsou dostatečně kontrolovatelné?
Ve zdravotních pojišťovnách rozhodují správní rady tvořené z třetiny zástupci významných zaměstnavatelů, z třetiny zástupci odborových organizací a z třetiny vládou jmenovanými úředníky. To se týká zaměstnaneckých pojišťoven. Ve speciální VZP třetinu členů jmenuje vláda, dvě třetiny Poslanecká sněmovna. Ve skutečnosti VZP řídí předseda správní rady – poslanec a bývalý náměstek Bc. Marek Šnajdr.
Vláda tvrdí, že pojišťovny nejsou dostatečně kontrolované, ale nechce udělat nic pro jejich větší kontrolu, chce je rovnou změnit na obchodní společnosti se všemi negativními důsledky, které známe například z Ameriky. Jinými slovy vláda si v pojišťovnách většinou prosadí, co chce, ale navenek tvrdí, že nemůže do jejich činnosti zasahovat, ani je příliš kontrolovat.
Ona je stejně téměř nekontroluje. Pokud by tak činila, pak by musela vznikající Zdravotní pojišťovně Média dávno odebrat licenci a nechat ji zbankrotovat. Vláda však tak neučinila a raději tiše souhlasila s tím, že pojištěnce ZP Média převzala VZP i s dluhem ve výši 450 milionů korun, za který nikdo není zodpovědný.
Víceméně zjevným cílem reforem – a to nejen ve zdravotnictví – je privatizace veřejného prostoru, tedy likvidace jeho pojímání a étosu, které stojí výše než individuální, soukromo-podnikatelské zájmy. Jako řadový občan z toho mám obavy. Jak se na to díváte vy s vaší znalostí zdravotnického prostředí a mechanismů?
Souhlasím s tím, že vládě jde o likvidaci všeho veřejného, jako údajně neefektivního a nekontrolovatelného. Současně se také mluví o starém socialistickém zdravotnictví, které má být nahrazeno soukromým výkonnějším a efektivnějším zdravotnictvím. Porovnáme-li to však ve světovém měřítku, pak naše veřejné zdravotnictví patří k nejvýkonnějším a s náklady 7 % HDP se dokáže postarat o všechny naše občany − v kontrastu se soukromým systémem v USA, kde náklady činí 18 % HDP a kde čtyřicet osm milionů občanů nemá vůbec zdravotní pojištění a polovina z těch, kteří zdravotní pojištění mají, nejsou pojištěni dostatečně a nemají kryta veškerá rizika, takže při vážnějším onemocnění mohou zbankrotovat. Amerika má k dispozici supervybavené nemocnice, které ale bohužel nejsou dostupné všem. V americkém zdravotním systému se na právní služby, pojištění lékařů, administrativu vyplýtvá jedna třetina všech nákladů.
Myslím, že poměrně výstižně o tom pojednává film Michaela Moora Sicko, který nedávno uvedla i ČT2. Tento film porovnává americký, kanadský, kubánský, francouzský a britský systém zdravotnictví. Vřele doporučuji každému, aby tento film zhlédl a učinil si sám obraz o soukromém a veřejném systému.
Nejhorší ovšem je, že stát se zbavuje zodpovědnosti a regulace a ponechává všechno na samoregulaci trhu. Přitom ale ve zdravotnictví není žádný prostor pro volný trh, protože neexistuje rovnoměrné postavení na straně nabídky a poptávky – tedy prodejce a nakupujícího. Nemocný nikdy nebude mít tolik informací jako lékař a zdravotní pojišťovna.
Většinou každý člověk by dal všechny peníze za to, aby byl zdravý. Zdraví není sice všechno, ale všechno ostatní bez zdraví nestojí za nic… A to je obrovské nebezpečí, které hrozí každému z nás.
Nikdo z nás totiž neví, zda v životě nebude potřebovat péči za miliony korun. Ne každý je však bude schopen při překlopení systému do soukromého zaplatit.
Jste členem lidovecké odborné komise pro zdravotnictví, publikujete texty o aktuálních otázkách v tomto resortu. Je možné nějak zasahovat do legislativního procesu nebo do dění ve zdravotnictví? Jste v kontaktu s opoziční sociální demokracií? A pokud ne, tak proč?
Lékaři a profesní sdružení lékařů mají možnost připomínkovat návrhy zákonů. V poslední době jsme ale svědky toho, že se jedná v mnoha případech o formální proces, navíc nepřiměřeně krátký, a připomínky jsou většinou odmítány ministerstvem jako neakceptovatelné. Ministerstvo tak vytváří dojem, že s lékaři a komorami komunikuje, ale bohužel velmi formálně. Stejně nakonec těsně před hlasováním ministerští úředníci přinesou poslední verzi upečenou na ministerstvu a lobisty a tu pak předhodí poslancům k hlasování ve výboru.
To je praxe zahájená neblaze známou Topolánkovou reformou veřejných financí, kdy se do zákona o veřejném zdravotním pojištění dostaly pozměňovacím návrhem k pozměňovacímu návrhu zásadní změny ve stanovování cen léčiv a hrazení léčiv pojišťovnami. Chyby nás stály desítky miliard korun…
Ministerstvo tak dává jasně najevo, že o názory odborné veřejnosti vůbec nestojí. Naši senátoři mají možnost zasáhnout do špatného zákona v Senátu, bohužel však jasná parlamentní většina si stejně nakonec prosadí svou.
V minulosti jsem aktivně s naší komisí do legislativního procesu zasahoval, dnes mám možnost pouze publikovat a informovat poslance a senátory. O mé názory nikdo z opoziční sociální demokracie nemá zájem. Ostatně vnímám, že opozice bere odborný souboj argumentů za předem prohraný, protože vzhledem k číselným poměrům ve Sněmovně je rozhodnuto předem. Nerozhodují argumenty, ale hlasy. Snad proto ani na jednání výboru příliš mnoho opozičních politiků nechodí. To, co se pak odehrává ve Sněmovně při plenárním zasedání, není souboj argumentů, ale rétorická přestřelka, ke škodě věci.
Jsme svědky společenského pohybu proti vládním reformám. Vznikají občanské iniciativy, radikalizuje a tříbí se role odborů. Jak se na tuto situaci díváte vy? Mají tyto aktivity smysl?
Je to snad jediná možnost, jak upozornit na to, co občany čeká od nového roku, protože oficiální média opakují rétorická cvičení premiéra a ministra o nových možnostech pro pacienty připlatit si na nadstandardní ošetření a téměř nikdo tyto zákony nečte a nepíše pravdu. Bohužel lidé to zjistí, ale to už bude velmi pozdě. Očekávám, že zasáhnout může jedině Ústavní soud kvůli rozporu nového zákona se Základní listinou lidských práv a svobod.
Stávka je dobrou příležitostí v jinak apatické společnosti, jak upozornit, že se připravuje něco špatného (pokud to není jenom stávka za vyšší mzdy). Bohužel odbory u nás zatím nejsou vnímány příliš dobře velkou částí našich občanů. Měly by hodně zapracovat na svých reprezentantech, na výstižnosti argumentace a kultuře vyjadřování. Za velkou šanci k nápravě nedobrých poměrů ve zdravotnictví jsem vnímal akci Děkujeme, odcházíme. Bohužel však šance na zásadní změny zmizela současně s tím, jak se původně asi třináct požadavků na změny zredukovalo na jediný. Každá aktivita má smysl, je zapotřebí společnost probudit.
Před jednadvaceti lety jsem si nedokázal představit, že bychom ve vývoji demokracie mohli dospět tak daleko, že se lidé zase budou bát svobodně vyjadřovat, že nás bude ovládat hrstka zbohatlíků napojená na část zaprodaných politiků.
Často jste se vyjadřoval ke změnám, které nastaly v oblasti očkování – co Vám říká firma Avenier?
Jedná se zřejmě o účelově založenou firmu, která byla společně v konsorciu s firmou Phoenix v polovině roku 2009 vybrána Ministerstvem zdravotnictví v podivném výběrovém řízení ke skladování a distribuci očkovacích látek. A to v rozporu s dosud platným zákonem o ochraně veřejného zdraví, který stanoví, že lékaři mohou očkovat pouze očkovacími látkami dodanými orgány ochrany veřejného zdraví.
Ministerstvo od července 2009 odebralo skladování a distribuci očkovacích látek krajským hygienickým stanicím a předalo tuto činnost zmíněnému konsorciu. Nutno dodat, že bez jakéhokoliv řádného zdůvodnění.
O firmě Avenier se často ve Sněmovně mluvilo v souvislosti s politickým propojením na ODS a konkrétní úředníky Ministerstva zdravotnictví, zřejmě i proto firma přenesla své sídlo na Maltu.
Současný zákon o veřejném zdravotním pojištění, který bude projednáván v Senátu, legalizuje odebrání skladování a distribuci očkovacích látek krajským hygienickým stanicím. Do očkování se naplno vpouští byznys ke škodě nás všech. A to opět pozměňovacím návrhem, který neprošel standardním připomínkovým řízením…
Jak se díváte na problematiku definování základní a nadstandardní péče?
V některých státech je stanovena standardní péče v seznamu tzv. standardů, tedy standardních nároků z veřejného zdravotního pojištění. Jsou to ale zákonem stanovené seznamy, poměrně obsáhlé a jednoznačné. Nikde jsem zatím nezaznamenal tak obecné vymezení standardní péče v jednom odstavci jednoho paragrafu, že hrazena bude pouze ta péče, která je poskytována ekonomicky nejméně náročným způsobem, jako u nás. To ale znamená, že ministerstvo, pojišťovny a nemocnice si budou samy určovat, co je standardní a co není standardní.
O standardech se mluvilo větší část minulého volebního období, nikdo je ve skutečnosti ale nechtěl stanovit, protože pro soukromé zdravotní pojišťovny bylo nejideálnější mít možnost samostatně určovat, co komu zaplatí a co nikoliv. Proto také žádné nevznikly. Hodně často také ministerstvo schválně házelo a hází standardy úhradové a standardy léčebné do jednoho pytle.
Myslím, že stačilo po celospolečenské diskusi stanovit zákonem rozsah nehrazené péče, která by představovala nadstandard. Výsledek toho, co již prošlo Sněmovnou, považuji za naprosto špatný a s velkými dopady na každého z nás.
Jaké jsou pro vás prioritní problémy našeho zdravotnictví? Co by mělo být řešeno nejdříve?
– přerušení penězovodů, ve kterých se tratí minimálně třicet miliard korun ročně
– důsledné oddělení (faktické i formální) veřejných zdravotních pojišťoven od nemocnic
– důsledné zamezení střetu zájmů členů statutárních orgánů a správních rad zdravotních pojišťoven a nemocnic
– zásadní vzkříšení primární prevence
– nezbytné promyšlené změny v systému stanovování cen a úhrad léčiv
– zveřejnění úhrad jednotlivým nemocnicím a stanovení jasných pravidel pro ohodnocení zdravotní péče
– sjednocení úhrad pro všechny nemocnice
– skutečné řízení státní zdravotní politiky a nenahrávání zdravotnickým řetězcům
Šel byste znovu do politiky? A pokud ano, tak proč?
Ano, šel. Protože na ten marasmus, škodlivé zákony, veřejné lži politiků, servilnost některých novinářů a virtuální realitu se již nemohu dívat. Zákony se mají dělat pro fungování systému, ne pro usnadnění jeho rozkrádání.
Rozhovor připravil JIŘÍ PLOCEK
Publikováno v Kulturních novinách 02-03/2011 (červenec 2011).
Doporučená četba:
Život bez mandátu: rozhovor s Ludvíkem Hovorkou na www.umlaufoviny.com ze dne 7. června 2011.
Blog Ludvíka Hovorky na Aktuálně.cz
Po přípravné fázi vyšlo 15. června první číslo tištěných Kulturních novin. Zatím vycházejí jako čtrnáctideník o dvanácti stranách, v němž jsou pojednávána společensko-politická a kulturní témata v poměru zhruba jedna ku jedné. Specifikum Kulturních novin tkví v tom, že nejsou financovány kapitálově silným investorem, nýbrž sdružením lidí, kteří se rozhodli překročit zaběhaná schemata mediálního světa a vytvořit nezávislé periodikum, vycházející z občanské společnosti. Družstevní projekt Kulturních novin lze podpořit vstupem do družstva (viz informace v této rubrice) anebo nejjednodušeji objednáním předplatného.
Cena ročního předplatného (26 čísel) je 650,- Kč.
Napište na adresu info@kulturni-noviny.cz a obdržíte údaje potřebné pro zaplacení.
Pokud chcete vyzkoušet zdarma aktuální číslo Kulturních novin, pošlete sms ve tvaru jméno-příjmení-ulice-obec-PSČ na telefonní číslo 608 573 963. Zašleme Vám je obratem.
Přejeme Vám zajímavé a podnětné čtení v Kulturních novinách!
Stanův komentář: Jsem jedním ze zakládajících členů Kulturních novin. Byl jsem velmi potěšen úrovní všech doposud vydaných čísel, které se zabývají kulturou v tom nejširším slova smyslu. V seznamu členů družstva najdete z lidí nám blízkých či u nás publikujících např. Patrika Eichlera (deník Referendum), Ivana Hoffmana, Václava Hořejšího. Nemohu samozřejmě vyloučit, že členem družstva KN jsou i někteří autoři, kteří u nás publikují pod pseudonymem. Co říkáte na nápad, že bychom zatím převažující "brněnskou a pražskou bohému" obohatili o členskou frakci outsiderů?
