Žolík jménem petrodolar a jeho války

Rád bych se dnes dotkl problematiky, které může být pro znalé mlácením prázdné slámy ale spoustu lidí, nad kterými lítá makroekonomika a geopolitika v nadpozemských výškách, může obohatit a přispět k pochopení toho zmatku, násilí, potlačení práv a spravedlnosti a zoufalých činů globálních elit I jejich servisních pacholků v posledních desetiletích.

Není účelem autorových řádek, aby obhajoval svoje východiska, dedukce, analýzy a syntézy, natož pak hypotézy. Na internetu existuje taková zásoba relevantních informací a důkazů z nejrůznějších zdrojů, včetně těch “oficiálních”, že je zcela nepřehledná a nepřehlédnutelná, a formát tohoto článku nedokáže pokrýt ani zlomek argumentačního aparátu. Pečlivému čtenáři neujde, že autor vychází z praxí ověřené teorie, že vývoj světa v posledních cca třista letech je modelován vlastníky a tvůrci FIAT měn a jejich finančně-mocenskými potřebami, disponibilitou a kvalitou globálních zdrojů, jejich využitelností a jejich přístupností, a že všechny ty kabátky ideologií, co od hesla “Rovnost, volnost a bratrství” točí klikou u kasy Pánů světa, jsou jen zástěrkou a prostředkem ve vzestupné spirále probíhajícího cyklu “peníze-moc-větší peníze-větší moc-všechny peníze-totální globální moc”.

Vycházím z následujících základních premis:

1. Nezadržitelný přesun globálního paradigmatu ze Západu na Východ, objektivně daný mnoha faktory, mezi nimiž dominují faktor demografie a disponibilita zdrojů strategických i dalších nerostných surovin.

2. Imperiální parazitický systém dospěl do fáze zahnívání a rozkladu reálné ekonomiky takového rozsahu, kdy ani vojenská síla a vydírání s imperiální pistolí u hlavy, podvody financializace a konkurenční výhody, které přinesla Impériu globalizace, nejsou schopny Impérium živit, ufinancovat, prodloužit o mnoho déle život umírajícímu systému života na dluh, na cizí účet, bez vlastní průmyslové kapacity, bez společenské morálky a odpovědnosti, prodloužit existenci a benefity plynoucí z ovládání světové měny, západního finančního systému, dluhových FIAT měn.

3. Levná ropa, na jejíchž zádech vznikl hospodářský zázrak USA v 19. století, dochází a ve svojí ekonomické a geopolitické roli je nahrazována zemním plynem.

4. Americký dolar, úhelný kámen globální ekonomiky, těžce zneužívaný a zbavovaný důvěryhodnosti kartelem centrálních bank, dnes již synonymum pro podvod, je na prahu existence ve smyslu disponibility atributu světové měny. US Dolar a jeho osud reflektuje gradující maligní změny v hospodářství a politice USA vymezené roky 1913 (FED), 1933 (státně-monopolní kapitalismus), 1971(zavedení 100% FIAT měn a plovoucích kurzů, čínská dohoda, 1974 (petrodolar), 1982 (blud servisní ekonomiky), 1986 (měnové carry-trady, hlavně jenový), 1989 a 1999 (plundryv ýchodního bloku), krize 2001, 2007 až dosud.

5. Historie prokáže, že dalším geopoliticky zlomovým okamžikem, kdy Východ přestal poslouchat Západ a vydal se vlastní cestou, a to bez ohledu na Západ a jeho zájmy, bylo vyhlášení embarga a finanční války Západu Islámské republice Irán.

V tomto článku se hodlám dotknout něčeho, co v předcházejícím výčtu velkých pojmů a událostí strategického významu může zaniknout – US petrodolar přesto hraje nesmírnou roli v dějinách světa již od konce 60. let minulého, tedy 20. století, a stále ještě ovlivňuje náš život a existenci řady institucí, jako je, mimo jiné, třeba OPEC a Arabská liga.

Posviťme si na jeho historii, na jeho význam, abychom, ve světle výchozích premis mohli alespoň částečně dohlédnout dopady pádu petrodolaru, který je, ať se komu líbí nebo ne, ať si to někdo umí představit nebo ne – doslova za rohem, pokud se ho Impérium nepokusí, v duchu iracionality svého jednání posledních desetiletí, oživit světovou válkou.

Všimněme si, že vznik petrodolaru časově i podstatou souvisí s vyčerpáním USA, coby strojovny Impéria na konci 60. let minulého století, které vyvrcholilo v roce 1971 opuštěním Bretton-Woodských dohod II, zrušením globálního zúčtování v měnovém zlatě a přechodem na 100% FIAT (ničím nekryté peníze) peníze globálně a bankovními oligarchy manipulovaný systém plovoucích měn. US Dolar se stal jedinou světovou měnou, a v souhrnu všech opatření se zbytek světa stal bezprávným sponzorem imperiálního velkého klacku, věřitelem amerického snu, poddaným tiskařů US Dolaru – US Federal Reserve a vlastníků této privátní nadnárodní společnosti. Od roku 1971 diktují pánové největší vojenské mašinérie a nejmocnějšího vojensko-průmyslového komplexu, s pistolí u hlavy každého demokratického naivy, svoje podmínky světu – od cen komodit, přes úrokové míry až po směnný kurz měny. Na začátku byla úvaha pyramidálního think-tanku Council of Foreign Policy, že za existence řady národních měn, a to někdy i silných, US dolar pro obchod každý nepotřebuje, ale ropu, tu strategickou surovinu, která hnala průmyslový rozvoj posledních cca 200 let, potřebuje každý, a pokud USA politicky, v krajním případě vojensky zajistí, že se s ropou nebude moci obchodovat v jiné měně, a ropu produkující státy budou nuceny svoje dolarové přebytky obchodní bilance utrácet za US dluhopisy, získá tím strojovna Impéria neuvěřitelnou infuzi svojí ekonomice, zdroj financování drahého imperiálního soukolí, imperiálních válek o zdroje. A nejen to, US elity získaly schopnost ovlivňovat světové ceny i disponibilitu ropy v zájmových zemích. Klasickou ukázkou této moci byl útok na SSSR v posledních čtyřech letech jeho existence. USA v těch letech uměle snížily cenu surové ropy na světových trzích až téměř o čtvrtinu, čímž na jedné straně připravily SSSR o významnou část devizových příjmů, na druhé straně to v USA vedlo k zrychlené koncentraci vlastní těžby do rukou ropných gigantů a zakonzervování velké části US vrtů provozovaných malými těžaři. Globálním politickým cílům byly obětovány zájmy Američanů – ne poprvé a ne naposled.

To jedíné slovo petrodolar a z něho vyplývající kontrola nejen nejvýznačnější a nejobchodovatelnější energetické komodity světa 19. a 20. století, ale znamená i kontrolu finančních trhů. Při eliminaci zlata, coby nezávislého a obtížně zfalšovatelného zrcadla ekonomické reality, při změně statusu US Dolaru z peněz krytých nějakou reálnou užitnou hodnotou na jednotku dluhu, se totiž ropa a její cena stala jedinou obtížně manipulovatelnou (neelastickou) komoditou (z dlouhodobé perspektivy), která dává reálné informace o vývoji ekonomik založených na FIAT měnách.

Neodvratitelný konec petrodolarového světa bude proto mít obtížně dohlédnutelné dopady a změní tvář našeho světa k nepoznání. Stojí za to se této problematice věnovat, chceme-li pochopit věci přicházející.

Tři fáze systému petrodolaru:

1974-1986: První fáze

V roce 1971, tedy za vlády Nixonovy administrativy, se primabalerína světové geopolitiky Henry Kissinger dohodl na “petrodolarovém recyklování” a v roce 1972 toto recyklování naběhlo do plného provozu. Šlo o téměř exkluzivní spolupráci vládců Saúdské Arábie, kontrolujících OPEC s angloamerickými ropnými společnostmi a megabankami. Jen omezeným způsobem ze systému benefitovaly vybrané centrální banky napojené a pod kontrolou FEDu. Tedy centrální banky Velké Británie, Německa, Francie, Itálie a Japonska, tvořící páteř globálního banksterského kartelu. V té době trvale oslabující a nestabilní US dolar byl podpořen nákupen amerických vládních dluhopisů, z čehož benefitovaly, kromě světové měny, i banky systému US Federal Reserve, zejména Federal Reserve Bank of New York. Princip byl úplně jednoduchý: Spojené státy a jejich vojenská moc zajistí Saúdům a jejich OPECu technicky ropnou exploraci a těžbu prostřednictvím kartelu ropných gigantů, zaručený odbyt a příznivé a stabilní výkupní ceny za ropu, politickou a vojenskou stabilitu režimů v regionu Perského zálivu, spolupráci při boji s konkurencí na světovém trhu s ropou. USA se též zavázaly podporovat zahraničně-politické a regionálně mocenské zájmy partnerských režimů za podmínky, že nebudou v rozporu se zájmy Izraele.

Loutkové režimy se pak zavázaly neprodávat svoji ropu za jinou měnu než US dolar, poskytnout vojenské základny pro jejich ochranu proti vnějšímu i vnitřnímu nepříteli a neutratitelné přebytky obchodní bilance recyklovat do USA formou nákupu jejich dluhopisů. Zde je nutno vzít v úvahu, že po dost dlouhou dobu, tedy až do cca konce 80. let, Západ Saúdům a dalším svým loutkám neumožňovat na Západě nákup výrobních prostředků, takže místní vládci udivovali nákupem vojenské techniky, drahých cetek, zlatých automobilů a rekreačních center po celém světě. Důvodem bylo právě to, že příjmy z prodeje ropy, které nebyli schopni utratit, museli recyklovat do finančních papírů, které nesly v sobě to riziko, že jeden den představují výnos nesoucí investici a druhý den jsou bezcennou kopou papíru. Nicméně, v první etapě dominantně saúdsko-americké spolupráce zažili oba partneři obrovské přínosy a zisky na obou stranách, které solidifikovaly US finanční architekturu a přinesly velký vzrůst politického a ekonomického vlivu Saúdské Arábie a jejích nohsledů v Perském zálivu v Africe i na Středním Východě. Aby ne, když oba partneři rukou jednotnou a nerozdílnou zinscenovali již v letech 1973-1974 ropný šok, při kterém došlo k pětinásobnému zvýšení ceny ropy na mezinárodních trzích. Všichni ostatní, nezapojení, trpěli krizí a utahovali opasky, vládcové OPEC, naftoví giganti a bankovní sektor Západu žili své privilegované sny, umožněné US bodáky.

1986-1999: Druhá fáze

Již při nástupu Ronalda Reagana se začaly zvažovat potencionální dopady stále urgentnější potřeby USA na transformaci systému petrodolarového recyklování. V myslích architektů Impéria FIAT měn a úžeru končil bipolární svět a bojovaly mezi sebou dva myšlenkové proudy – militaristicky primitivní “Reaganovský”, a sofistikovanější “Clintonovský”. Oba měli za cíl zbankrotovat SSSR, ale každý jinak. Oba však použili k rozvrácení ekonomiky SSSR petrodolarovou páku a kontrolu ceny ropy. Zatímco Reaganovu éru formovali politicky exponenti vojensko-průmyslového komplexu soustředění kolem Cheneyho a Rumsfelda, v pozadí s Kissingerem a jeho partou, clintonovskou éru a ty následující charakterizuje moc banksterů representovaná Rubinem, Summersem a neocony. První parta využila boj proti Říši zla k přezbrojení armády, ale i k rozsáhlým investicím, jako např. k přebudování metalurgického průmyslu a vybudování elektrotechnického a elektronického průmyslu a jeho vědecko-výzkumné základny. Zadlužila sice USA bezprecedentním způsobem k hranci bankrotu, ale vytvořila zároveň podmínky pro prominenci US ekonomiky v 90. letech a na přelomu století. Administrativa Bushe st. byla udržovací k dokončení projektů zahájených za Reagana. Do historie tak Bush st. může vstoupit pouze první válkou v Zálivu, která byla jednoznačně “petrodolarová”. Sadám Husajn skočil Američanům na lep útokem na Kuvajt, poskytl záminku k ztrestání své neloajality vůči petrodolaru (chtěl obchodovat i v euro), ale spojenecká vojska se zastavila asi 60 km před Bagdádem nikoli pro americkou neschopnost Husajnův režim rozvrátit, ale proto, že “ten bastard jim patřil” a jako protiváha Iránu neměl alternativu, což Bushovi st. a jeho týmu velmi razantně připomněli právě Saúdové, bez kterých jaksi žádné americké či izraelské vítězství na Středním Východě nemá cenu. Neb na nich stojí lví podíl financování Impéria mamonu. Clintonovi banksteři byli zděšeni obrovským státním dluhem a dlouhodobým poklesem výkonnosti US ekonomiky podstatně více, než neoconsští zbrojnoši v žoldu idey Velkého Izraele. Podnikli proto kroky ke stabilizaci fiskálního stavu strojovny Impéria. Dluhů se nejlépe zbavíte nikoli jejich zaplacením, ale devalvací měny. Po dvě prezidentská období tak snižovali dluh kontrolovanou, postupnou deflací, což nešlo jinak než při současném snižování světových cen ropy a plundrování SSSR a zemí tzv. Východního bloku, Japonska později i asijských tygrů. Významným pilířem fiskální stability, který postupně začínal přebírat roli petrodolaru, se stala i čínská karta. Nicméně, přestože USA po celou tuto etapu nehorázně benefitovaly z petrodolarového recyklování, Saúdové a OPEC se stali finančními oběťmi tohoto systému, a to do té míry, že se v regionu začal měnit dříve patolízalský postoj středovýchodních elit k USA a Impériu jako takovému.

Odpor začal být zjevný i na zasedáních OPEC. Vzpouru svého druhu ukončil ústupek Impéria. Králové a šejkové dostali větší, byť kontrolovaný vstup na kapitálové trhy, dominantně evropské trhy s akciemi. Jinými slovy, se snižující se vahou petrodolarového recyklování vis-avis Čína a různé carry-trady a derivátové obchody – čili s ústupem USA od reálné ekonomiky k financializaci, umožnili středovýchodním elitám utrácet peníze i za investice do výrobních prostředků, vybraných průmyslových podniků Evropy …. A do zlata.

2000-2013: Třetí a poslední etapa

Trend ke snižování relativního významu petrodolarového recyklování pokračoval v tomto období. Zatímco Bush st. kvůli platbám v euro válčil, jeho nástupci stále více připouštěli ropný obchod v eurech, takže dnes činí platby za ropu cca 25 % všech transakcí, tj. zhruba 700 miliard euro. Impérium nahrazuje graduálně exkluzivně petrodolarový systém recyklace za petroměnový. Proč? Protože i evropská noha Impéria je na hranici možností sebefinancování, a proto je nutno recyklovat i evropské dluhopisy, mnohdy ještě pochybnější láce než jsou ty americké. Jenže časy se mění. Šílené tempo a rozsah emise ničím nekrytých inflačních peněz zvané “kvantitativní uvolňování” při téměř nulových úrokových mírách mění význam recyklování petropeněz v globálním finančním systému. Ropa jako energetické médium, surovina sama ztrácí svůj původní význam. Časy se mění, úloha dominantních hráčů v nich též, jen ten mediální obraz skutečnosti ve světě je stále více překroucený a nezřetelný. Původně jasně vymezené hranice přítel-nepřítel se rozostřují, dřívější přátele Impérium vraždí, loajalitu honoruje hozením přes palubu. Kde jsou ty bezpečné časy bipolárního světa, klidu v jádru Impéria i v regionu kolem Perského zálivu, Libye a severu Afriky obecně, Sýrie, Jordánska. Nejistota dneška i zítřka – to je dominantní leitmotiv v předvečer Války civilizací. Saúdům dochází ropa, jejich mamutí naleziště jsou, údajně, z 80% plné vody, a tak si spolu s dalšími, hlavně katarskými emíry snaží zasloužit “ochranu a zbraně Impéria” jako herci hlavních rolí v oné Válce civilizací. Slouží Izraeli a jeho zájmům, protože americké zájmy začínají být jinde a v něčem jiném, ale, máte-li za přítele Izrael, jako byste veleli globálnímu velkému klacku. Tvrdá logika pánů, co jim trůny “ujíždějí” pod zadky.

Přes celou řadu možných interpretací lze pro každou z výše uvedených etap recyklování petropeněz uvést základní charakteristiku, odlišující jednu etapu od druhé:

Realizace první fáze byla důsledkem v té době převládající politické koncepce globálních elit, že recyklování petrodolaru může zároveň USA umožnit dlouhotrvající deficitní hospodaření (obchodní schodky a deficitní rozpočty, nízké až zanedbatelné úrokové míry (peníze pro banky grátis)a zároveň zabránit poklesu kupní a směnné síly US dolaru/světové měny tím, že jsou všichni nuceni kupovat US dolar bez ohledu na jeho sílu pro to, aby se mohli vůbec dostat k ropě.

Druhá etapa přinesla “vylepšení” systému tím, že systém původně projektovaný pouze pro ropu, začlenil do svého spektra i další energetické suroviny a nerostné strategické suroviny. Do hry vstoupilo falšování dat, včetně hrátek s nereálnými, od stolu stanovovanými a fixlovanými mírami inflace s řízenou deflací všech statků v ekonomice, ovládání a manipulace s cenami hlavních surovin a zdrojů na burzách, zejména zneužitím monopolu na trhu "futures". Tímto způsobem podrazilo Impérium mamonu i svého přítele, vazala a spojence – Saúdy a jejich OPEC – což je v dějinách mamonu sice běžná, ale každou generaci přesto překvapující skutečnost.

Třetí etapa je typická snahou zvýšit přínosy petrodolarové recyklace na maximální možnou úroveň danou zvyšující se militantností saúdského režimu, financování občanských válek a terorismu na jedné straně, a exponenciálně rostoucím dluhem v USA – federálním, státním, municipálním i fyzických osob a domácností. Obě strany potřebují stále více cizích peněz, tudíž společný tlak na zvyšování cen ropy na světových trzích. Z amerického pohledu je to etapa, v které je elitám stále více jasno, že tento nástroj postupně mizí v černé díře dějin, než však zmizí úplně, je ho potřeba “vydojit” do mrtě. On parazit jinak nefunguje.

Po mafiální popravě nepřizpůsobivého a nedostatečně loajálního Lehmana a následné krizi počínající rokem 2008 význam petroměnové recyklace částečně ustupuje. Finanční potřeby provozu Impéria jsou příliš veliké, než aby jeden dílčí zdroj parazitního financování mohl mít zásadní význam. Uvědomme si, že derivátové obchody, čnějící svými cca 600 – 1 200 biliony US dolarů (dle různých odhadů) jako útes nad 60 biliónovou světovou ekonomikou, jsou o řády větším podvodným zdrojem financování dnešní ekonomiky úžeru než celý obchod s ropou a vším ostatním.

Přesto, že je dost obtížné kvantifikovat podíl světového obchodu realizovaného na bázi petroměn,kvalifikované odhady odborníků se pohybují kolem dvojnásobku tržní ceny energetický surovin obchodovaných v petroměnách – tj. celkem 6,8 bilionu USD ročně nebo, chcete-li, kolem 10 % světového hrubého národního produktu. Odhlédneme-li od čistě finančních produktů, tedy spekulace, kdy se obchoduje se symboly (papírové zlato) s negarantovanými přísliby plnění v budoucnosti, jde v rámci reálné ekonomiky o velmi tučné a významné sousto i v globálním měřítku. Jinak by se o to sousto tak sveřepě nebojovalo. Úžer se dnes podílí na tržní ceně kteréhokoli výrobku cca 40 %. Těch 40 % je dodatečným, neviditelným zdaněním náš všech zcela konkrétními fyzickými osobami s absolutní imunitou. Jaký by byl svět, v němž by náhle vše bylo skoro o polovinu levnější, kupní síla každého z nás dvojnásobná? A Kalousek posílá složenky…

Co tedy z výše uvedeného vyplývá?

Petrodolar byl vždy a je i dnes především symbol. Symbol imperiální úžerové dominance bez hranic. Symbol moci globálního parazita odsávající krev ze žil reálné ekonomiky celého světa. Velmi vysíleného a předluženého světa. Padne-li tento symbol, padá i iluze o moci stávající formy Impéria a jeho největšího klacku. A Impérium úžeru tento symbol brání, jak může. Jeho cestu již lemují miliony mrtvých. Je to cena za to, že ti, co vědí a mají moc, schopnost něco s tím dělat, jsou v žoldu Impéria, jsou z profese slepí, hluší a němí. A po Kennedym, Husajnovi a Kaddáfím serou strachy v demogratické předsíni.

Symboly umírají těžce a v bolestech nevinných.

K závěru, že ropa je spojená skoro po dvě staletí s válkou o její kontrolu, dojde po kratším zamyšlení každý sám. Jsou takoví, kteří se tímto fenoménem ale zabývají profesionálně, a mezi takové patří I americký analytik a spisovatel William R. Clark, který (ve svojí knize o angloamerické invazi do Iráku 2003) poprvé použil termíny “války o ropnou měnu” a “petrodolarové válčiště”.

Clark velmi poutavě popisuje zákulisí první války v Zálivu, nicméně, hlavní přínosem jeho analýzy je popis vývoje myšlení západních elit v kontextu ropných válek a souvisící vývoj politiky Impéria, který se od obrany práva na exkluzivitu využívání surovinových zdrojů planety s časem přesouvá k obraně statusu světové měny pro US dolar. “Obraně” formou i protiústavní, protiprávní agrese vůči komukoli, kdo nerespektuje monopolní právo stávajících globálních elit, útoku za využití všech prostředků a sil, i těch zakázaných mezinárodními smlouvami a pakty. Tak jak se ve Washingtonu dostávali do rozhodujících pozic neoconští jestřábi, US administrativy postupně ustupovaly od diplomacie, mezinárodního práva, legality opatření k nevyhlášeným válkám, nasazování žoldnéřských armád, genocidnímu chování v petrodolarových konfliktech, mučení a vraždění civilního obyvatelstva pro vraždění samo. Vraždění pro symbol sám připomíná svoji zběsilostí a krátkozrakostí válečné zločiny obou předchozích světových válek.

Clark zpochybňuje účel petroměnových válek, stejně tak jako ekonomové Joseph Stieglitz a Linda Bilmes, nechápe, zda obrana privilegií a příjmů z titulu vlastnictví světové měny, jakékoli světové měny, ať legální či ne, opravňuje takové lidské ztráty, které postihly Irák, Afganistán, Pákistán i další země, jež Impérium rozvrátilo v posledních desetiletích. Ekonomové odhadují, že celkové náklady petrodolarových válek v Iráku a Afganistánu dosáhly 4 bilionů US dolarů. Porovnáme-li tento odhad s hodnotou ropy importované USA z celého světa ročně, náklady jen na uvedené dvě petroválky tyto náklady importu ropy do USA řádově převyšují. O ropu tedy nejde. Jde tedy o to, aby byl celý svět nucen platit Impériu výpalné formou nákupu stále bezcennějších US dluhopisů, držet je ve svých devizových rezervách až do okamžiku, kdy je bude moci spálit v kampech jako k ničemu nepoužitelný papír.

Koncept petrodolarových válek stojí dnes v pozadí celé řady plánů na invaze tu i onde, graduálního zhoršování mezinárodních vztahů USA/NATO/koalice ochotných všehoschopných s Ruskem, Venezuelou, Iránem a potažmo i s Čínou. Je v pozadí plánů US neoconů na dobytí surovinových nalezišť v teritoriu bývalé sovětské Střední Asie. Ekonomicky stále více vysílené Impérium plánuje konflikty, jakoby bylo možno Impérium budovat na dluzích, nesplnitelných slibech, snech Velkého Izraele a dalších subjektivních tužbách, v rozporu s realitou, proti vůli zbytku světa a na jeho účet. Jakoby nevnímalo, že již 40 % světového obchodu probíhá v měnách Západem neposvěcených a Západem přímo nekontrolovaných.

Jakoby nevědělo, že ropu v její globální ekonomické úloze nahrazuje stále rychleji zemní plyn, kontrolovaný stále více něčím, čemu se neoficiálně říká euroasijský NatGas Coop. V pozadí skupina Rusko, Čína, státy Střední Asie, Írán a dokonce už i Izrael a Katar. V čele Gasprom. A v Sýrii se bojuje o to, ve kterém státu na pobřeží Středozemního moře vyústí plánovaný obří plynovod z Iránu přes Irák. A Turecko s Izraelem se nemohou smířit s tím, že nebudou kontrolovat íránský zemní plyn. Říká se, že každá nová válka je vedena v duchu konceptů a koncepcí, s výzbrojí té války minulé. Globální ekonomické kolbiště se dramaticky mění, ale Západ se tváří, jako když nic nevidí, nic neslyší a nic nechápe. Krvavě brání drobící se val petroměn, zejména US dolaru. Zahyne na zahleděnost sama do sebe a za přesvědčení o vlastní neomylnosti a vyvolenosti bohy.

Není to ani první, a zřejmě ani poslední Impérium úžeru, které zajde na to, že vysálo krev ze svého živitele do mrtě.