S přibývajícím časem se snaží prezidenští kandidáti zviditelnit, což je logické a na této snaze není nic špatného. Pokud mají co říci, jako pan Jan Fischer ve svém blogu na Aktuálně pod názvem Zbraň hromadného danění. Je zajímavé si přečíst, jak se zvyšovala DPH v posledních letech pod vládou stran, které se dostaly k moci se slibem, že daně zvyšovat nebudou. Nabízí se příhodná otázka, zda by se do té vlády dostaly, pokud by v předvolební kampani na rovinu řekly, co budou dva roky nato provádět.
O slovo se přihlásil také Vladimír Dlouhý, a to hned dvěma blogy Obrozený Nečas a Zdravotní poplatky, Němci a my. Také stojí za přečtení, ale pouze jako vzor bohapustého žvanění. Hodnota sdělení je v obou případech nulová, pomineme-li letitý folklor, že lidé chodí k lékaři si posedět v čekárně a poklábosit. Tuhle záminku rozšiřoval pan Julínek a pokud vůbec platila před několika lety, rozhodně to není pravda nyní. Dnes mají lidi jiné starosti než vysedávat před ordinacemi včetně důchodců. Pan Dlouhý asi u doktora už dlouho nebyl.
Velebení pana Nečase má základ v jeho prohlášení, že vláda po spoušti, kterou nadělala, bude povinně optimistická s cílem přesvědčit lidi, aby více utráceli peníze, o které je připravila. Už jenom toto provolání pana premiéra si zaslouží označit za absurdní výrok roku.
