Matně se mi vybavuje scéna z jakési americké komedie, v níž se policistka účastní soutěže Miss, aby na sebe přilákala sériového vraha či co, a v takovém tom proslovu na pódiu, kde má říct, co všechno by chtěla, na konci vyhrkne „…a taky ten světový mír“ a sál se konečně roztleská, protože právě na tuto neodmyslitelnou větu čekal.
Vzpomněla jsem si na to, když jsem sledovala, jak nová Kalouskova strana TOP 09 v čele se Schwarzenbergem oznámila, že se „obrací na všechny občany, kteří chtějí mít demokratickou republiku jako právní stát. V české zemi musíme postavit společnost, která nebude tak ohrožena korupcí.“
Jistě, pan Kalousek svůj odpor proti korupci jasně prokázal už za svého působení na ministerstvu obrany, pak při řešení své bytové otázky a také naprostou absencí kontaktů na podivné mafiánské kruhy, v nichž to končilo i vraždami. A pan Schwarzenberg se zase proti korupci principiálně postavil třeba americkou detektivní agenturou, která na Čunkovi ani žádnou korupci nehledala…
Jinými slovy, staré tváře se pokoušejí o jakýsi nový obsah, což je vždy velmi těžké, protože starého psa ve skutečnosti novým kouskům naučit nelze. Nebo se to aspoň tvrdí. Pokud byste se o to chtěli pokusit, musíte mít v ruce vždy připravený nějaký pamlsek, tu piškot, tu kolečko salámu, takový páreček by taky nebyl špatný. Co ale nabídnout politikům, aby se naučili něco nového? Milion do kapsy, aby opravdu začali bojovat proti korupci a jen o tom nekecali? Nezní to divně?
Už se na novou stranu těším…
Převzato z Czech Free Press
