Akéla minul

Posledních pár dní krmily spoluobčany fejkomety radostnými komentáři o rozhořívajícím se konfliktu mezi dvěma členskými státy Svazového státu, Ruskem a Běloruskem. Jak to tedy vypadá z druhé strany, na to jsem se za vás podíval do ruských zdrojů…

Celá aféra začala zprávou oficiální běloruské informační kanceláře „BELTA“, která 30. července zveřejnila prohlášení bezpečnostní rady Běloruska o zadržení skupiny 33 ruských teroristů – údajných členů soukromé vojenské organizace „Vagner“, jejichž úkolem bylo mj. vyvolávat nepokoje a destabilizovat pozici prezidenta Lukašenka. To, co následovalo, byl celý řetězec panických prohlášení a komentářů, například o tom, že Rusko stahuje k běloruské hranici vojska a chystá vpád do této země, množila se prohlášení o možné mobilizaci, nenávistné protiruské komentáře atd.

„Vyznamenal se“ i prezident republiky Bělorusko Alexandr „backa“ Lukašenko svými ostrými výpady proti svému východnímu sousedovi. Mimo jiné poskytl exkluzivní rozhovor zběsile protiruskému ukrajinskému novináři Gordonovi, učinil narážku na pravděpodobný podíl bývalého ruského velvyslance v Bělorusku Babiče (se kterým si jaksi nerozuměl), ani neodmítl jednoznačně žádost prezidenta Ukrajiny Zelenského o vydání členů zadržené skupiny Ukrajině, protože se předtím údajně provinili bojovými aktivitami na straně  donbaských povstalců… Z ruské strany, pomineme-li veselé komentáře tamních liberastických sdělovadel (a to včetně většiny centrálních TV stanic a tisku), zazněla spíš ostrá reakce ruské veřejnosti kritizující Lukašenkovu „zradu“ a protiruský postup (to se mj. projevilo i na dost vysoké účasti demonstrantů na manifestaci před velvyslanectvím Běloruska v Moskvě krátce po vyhlášení předběžných výsledků voleb, podle nich Lukašenko získal přes 80 % hlasů). Tvrdá prohlášení k Lukašenkovým vystoupením vydal ruský parlament i ministerstvo zahraničí.

Zajímavé bylo ticho se strany Kremlu. Prezident Putin, jako ostatně skoro vždy, si počkal, až bude mít pohromadě dostatek věrohodných informací svých tajných služeb, a reagoval až skoro po týdnu, dva dny před běloruskými prezidentskými volbami, telefonátem běloruskému kolegovi a svoláním Bezpečnostní rady Ruska. Obsah rozhovoru prezidentů nejspíš zůstane důvěrný, jedno je ale zřejmé: Že si ho „backa“ za rámeček nedá.

Už předtím totiž ruští vojenští experti rázně odmítli obvinění Ruska z diverze proti svému spojenci a naopak poukazovali na řadu rozporů, ukazujících spíš na „práci“ třetí strany. Víkendové komentáře upřesnily, že s vysokou pravděpodobností šlo o provokaci ukrajinské tajné služby, protože to byl Kyjev, kdo vymyslel a zorganizoval od počátku falešný nábor ruských občanů na údajnou práci při ochraně objektů ruského koncernu „Rosněfť“ v Lybii přes Minsk a Ankaru. V Minsku byli ubytování v hotelu, kde jim kdosi z Ruska (ve skutečnosti ale šlo opět o falešnou identitu, a volal nikoli z Ruska) sdělil, že se cíl jejich cesty mění na Venezuelu, že mají stávající letenky zničit a budou vybaveni letenkami novými, a byli přesunuti z hotelu do státního sanatoria u Minska a tam byli, po nějaké době, za účasti kamer, zadrženi.

Celá operace skvěle zapadala do nervózní předvolební atmosféry poté, co prezident nechal zavřít svoje dva protikandidáty. Prezident Lukašenko vycházel z předpokladu, že informace vedoucí k zadržení skupiny jsou prověřené jeho tajnou službou – a zareagoval, jak zareagoval.

Ukázalo se, že najímající organizace byla „bouda“, letenky byly zakoupeny na Ukrajině, nápadná byla špatná ruština na smluvních dokumentech kontrahentů i celá řada dalších nesrovnalostí. Příznačné je, že prezident Lukašenko se následně „zklidnil“, ruský velvyslanec v Minsku potvrdil, že šlo s vysokou pravděpodobností s provokaci připravenou třetí stranou, a ujistil, stejně jako předtím Putin i Lukašenko, že vztahy mezi oběma zeměmi budou i nadále přátelské a spojenecké.

Takže vše OK a jede se dál? Nedomnívám se. Vztahy budou mezi zeměmi nejspíš i nadále přátelské a spojenecké, to jistě, protože Putin asi v Minsku pohotově jiného než „backu“ nemá, a ten zase nemá nikoho kromě Ruska. Povolební situace bude bouřlivá, nicméně Lukašenko nasadí všecky síly k nastolení pořádku (podobně asi i Putin) – oba mají před očima Ukrajinu. Očekávat lze zhoršení vztahu Minska s Kyjevem, a personální zemětřesení v běloruských tajných službách, včetně všech dalších, kteří se na šíření dezinformací podíleli.

No a na Západě to má Lukašenko také špatné, protože už ho nikdo nebude brát za solidního partnera – proto se zřejmě po letech v Minsku opět objevuje velvyslanec USA. Protože barevná revoluce je možná pouze tam, kde je americké velvyslanectví…

Nicméně, Lukašenkova prestiž i v Rusku je totálně nabouraná, protože se dopustil obrovských a těžko odpustitelných chyb.

Svoje zamyšlení bych uzavřel výrokem ruského geostratéga Andreje Školnikova v této souvislosti: – „Akéla minul…, Akéla by měl odejít!“.