Ať žije Hovorka!

Vznik vlády a prezidentská volba veřejnost senznámily s novým fenoménem. Je to politik, který je ztělesněním dobra a dokonalosti, neboť se rozhoduje bez žádných vnějších tlaků jen na základě svého nejlepšího vědomí a svědomí. Takový politik je částí svých kolegů (ale čirou náhodou jen těch z druhé strany politického spektra) a částí politických komentátorů vynášen pod nebesa a každý, kdo upozorňuje na jisté nesrovnalosti a nelogičnost některých výroků a kroků je jimi bleskurychle odkázán do totalitního bolševického koutku. Situaci zjednodušovalo to, že vědomí a svědomí se probouzelo jen v jedné politické straně, která byla a je oblíbeným terčem všech přitroublých pisálků, ačkoliv její chod je stejný jako zbytku českých partají.

Bohužel nyní se situace čím dál tím více komplikuje. Najednou zde nejsou jen hodní a dokonalí přeběhlíci, ale objevuje se v lůně koalice skupinka nějakých divných individuí, která nerespektuje koaliční dohodu, ujednání stranických sekretariátů a politických špiček. Ať pátrám jak pátrám, tak najednou naprosto vymizel z výroků některých politiků a novinářů, kteří dříve svědomí a vědomí tak chválili, obdiv k těmto lidem. Naopak pan Topolánek chce donutit koaličního spojence, aby hlasoval jako jeden muž (jak je v ODS zvykem – zde se sám nutí jeden argument pravicových pisálků vůči opozici, k čemu máme tolik pravicových poslanců, když by stačilo, že pan Topolánek si odhlasuje vše sám), jinak jeho předsedu nepustí do vlády a vyhrožuje pádem koalice – a i někteří politici ODS již delší dobu vysvětlují, asi inspirováni tradicí Národní fronty kde i o partnerech rozhodovala jedna matka strana, že vědomí a svědomí se v koalici nenosí a zlobivci by se měli vzdát mandátu. Novináři nijak nevychvalují odvahu rebela, spíše posmutněle volají po rozumu a udržení vlády a případně ještě vytahují umělý strašák rudého ohrožení.

Jenže vychvalovači přeběhlíků mají smůlu. Sami určili pravidla a měli by se jich důsledně držet. A tato pravidla jsou jasně daná. Volební program politické strany je cár papíru, který nic neznamená, zvolený poslanec se jím vůbec nemusí řídit a voliči ho vybírají jen pro jeho krásné oči. Usnesení strany do které vstoupil, jsou naprosto bezvýznamná, politik se dobrovolně stal členem organizace s pravidly, která jsou pro něho nezávazná a může je porušovat, kdy se mu zachce. No a koaliční program je jen bezvýznamným hadříkem, kterým tak maximálně můžeme mávat před veřejností, ale vládní poslance k naprosto ničemu nezavazuje. A kdokoliv kdo, jako nyní například premiér Topolánek, prosazuje cokoliv jiného, je jen bolševická zrůda. Přece měříme všem stejným metrem ?

Převzato z blogu Modrá šance

Přejít do diskuze k článku