K 60. výročí vraždy L. P. Beriji

Před 60 lety, 26. června 1953 byl podle a zákeřně zavražděn vynikající státní činitel SSSR, skvělý organizátor ekonomiky a vědy SSSR Lavrentij Pavlovič Berija.

Otázky a odpovědi k výročí

Jelikož jsem (Pozn. překl.: Jurij Ignatijevič Muchin) o vraždě L. P. Beriji napsal knihu «Убийство Сталина и Берия», omezím se jen na odpovědi na otázky Nielse Johansena, redaktora ekonomické rubriky v novinách „Kultura“.

Jak, kde a kdy zahynul L. P. Berija, byl souzen a zastřelen podle zákona nebo ho prostě zavraždili?

To, že byl zavražděn 26. června 1953, je nezpochybnitelné. Ale v souvislosti s tím, že to byla utajovaná vražda, nijak zdokumentovaná a pečlivě ukrývaná, o jejichž podrobnostech dokonce zdaleka ne vše znali dokonce ani účastníci, pomocníci a svědci, je obtížné zjistit místo vraždy. Mohl to být štáb PVO moskevského vojenského okruhu, kde jej mohl nalákat velitel PVO Moskvy Moskalenko v souvislosti s tím, že Berija řídil vytvoření raketových zenitních komplexů, a první z nich se zrovna stavěly na protivzdušnou ochranu hlavního města. Nejpřesvědčivější se mi zdá právě tato varianta. Na druhé straně tu máme vzpomínky svědků, ze kterých lze udělat závěr, že Berija byl zavražděn doma, kam vrahové přijeli pod záminkou řešení pracovních problémů.

Zabití podle zákona – to je zastřelení po odsouzení soudem. Do 26. června žádný soud s Berijou nebyl, nebylo dokonce ani rozhodnutí vlády o jeho uvěznění a rozběhnutí nějakého trestního případu proti němu. Fakta ukazují, že generálové Moskalenko a Batickij neměli za úkol zavraždit Beriju, ale zabezpečit jeho odvoz na zasedání Prezidia ÚV KSSS. A teprve na tomto zasedání Prezidia měl být projednán Berijův případ, protože Chruščov si vymyslel dezinformaci o tom, že Berija prý organizuje zradu.

Podle dochovaných tezí předpokládaného vystoupení Malenkova o Berijově otázce a podle jeho konceptu předpokládaného závěru Prezidia z 26. června (Malenkov byl v tomto okamžiku šéfem vlády SSSR), měl být Berija odvolán ze všech vykonávaných funkcí (zástupce předsedy vlády SSSR, Předsedy speciálního výboru, ministra spojených ministerstev vnitřních záležitostí a bezpečnosti) a jmenován ministrem naftového průmyslu.

Přitom členové Prezidia (kromě Chruščova, který měl své důvody) byli s Berijou nespokojeni ne díky „zradě“ – v tu zradu těžko někdo z členů Prezidia skutečně věřil. Například, ve zmačkaném konceptu Malenkova není o zradě ani slovo. A vychází z toho, že pro většinu členů Prezidia byla „zrada“ jen příčinou k tomu, aby mohli tvrdě pohovořit s Berijou a odvolat jej z funkcí, k čemuž měli dva důvody. Zaprvé, Berija, možná jediný, přesně plnil usnesení XIX. sjezdu KSSS, na kterém byla strana odstavena od státní moci a veškerá moc v SSSR měla přejít k sovětům. A podle nové Ústavy Berija ignoroval stranické orgány a nedovoloval jim vměšovat se do práce vlády. Berija vyžadoval od stranických orgánů „výběr kádrů a propagandu“ přesně podle Ústavy KSSS. Ale jakmile Prezidium ÚV KSSS zůstalo bez Stalina, potichu ponechávalo situaci kolem moci v zemi takovou, jaká byla před XIX. sjezdem KSSS – Berija jim stál v cestě.

Zadruhé, Berija odmítal zrušit sledování členů Prezidia ÚV KSSS a nejvyšších úředníků státu, které se provádělo už od dávných časů za účelem ochrany nejvyšších osob státu od pokusů zradit SSSR – od jejich kontaktů se zahraničními rezidenty a pochybnými osobami. Sám chápete, takové sledování velmi překáželo „osobnímu životu“ těch svatoušků. Svatoušci chtěli osobní svobodu – utrácet peníze a nikomu neobjasňovat jejich původ, mít milenky. A zprávy osobní ochrany vládě tomu vadily. Například Malenkov se chystal vyčítat Berijovi i „stalinské pořádky“ v Prezidiu.

(Pozn. překl.: Viz Malekovův koncept)

>>

Řízení ochrany – ÚV

Od rána do večera neuděláš ani krok bez kontroly!

Naše ochrana – u každého, koho ochraňuje (bez práskání)

Byli jsme za soudruha Stalina nespokojeni

Organizace odposlouchávání – ÚV – kontrola

Soudruzi nevědí, kdo koho odposlouchává

<<

Ještě podtrhnu – nikdo z členů Prezidia se nechystal Beriju zavřít, a to, že Moskalenko i Batickij nepřivezli Beriju na zasedání Prezidia a nahlásili, že ho zabili, když se nad tím zamyslíte, muselo způsobit všem členům Prezidia (kromě Chruščova, který tu vraždu zorganizoval) šok.

Kulku Berijovi „poslal“ generálmajor P. F. Batickij. Chvástat se katovskými funkcemi – to není ruský zvyk, ale on se tím „hrdinským činem“ chvástá a mimo to, pod „zápisem o zastřelení“ je jeho podpis, což znamená, že ho provedl on. Připomenu, že po vraždě Beriji se na Moskalenka a Batického hrnulo nepočítaně odměn, dokonce tu byl i návrh dát jim vyznamenání „Hrdina Sovětského svazu“. Avšak i bez toho, generálplukovník Moskalenko, kterého předtím deset let nepovýšili byl okamžitě jmenován armádním generálem a jmenován do funkce velitele Moskevského vojenského okruhu a v roce 1955 se stal maršálem. A štábní generál u pěchoty, generálmajor Batickij byl hned jmenován generálplukovníkem (!) a funkci velitele PVO Moskevského vojenského okruhu. Pravdou je, že ve Wikipedii píší, že Baltický byl v té době už generálporučíkem, ale v daném případě věřím víc Moskalenkovi a Moskalenko píše, že povolal „k práci“ generálmajora Baltického.

Překlad : Sio

Zdroj: http://www.ymuhin.ru/node/932/k-60-letiyu-ubiistva-lp-berii