V současné době dochází v Evropě k zásadní proměně paradigmatu. Před našima očima dochází dnes a denně plíživě k převratným změnám v oblasti ekonomiky, politiky, kultury, ve struktuře obyvatelstva a ve světonázoru.
Klíčový podíl na těchto změnách mají 4 faktory:
- Utržení finančního kapitálu z regulačního řetězu a extrémní navyšování jeho podílu v západní ekonomice (a z toho plynoucímu navyšování jeho moci v oblasti politiky, kultury a veřejného mínění)
- Plánovaná a řízená islamizace evropského prostoru
- Vědeckotechnický rozvoj a technologický pokrok
- Koronavirus
Souběžné působení všech těchto 4 faktorů ovlivňuje úpadek demokracie, omezování svobod a plíživé zavádění totalitních praktik v evropském prostoru.
Koronavirus přiměl vlády k zavádění drakonických opatření v oblasti omezování ekonomických a politických svobod. Tento proces vzhledem mutujícímu charakteru koronaviru může být opakovaný a prakticky „bezkonečný“.
Pod záminkou ochrany zdraví obyvatelstva je omezován vnitrostátní i přeshraniční pohyb osob (s určitou výjimkou islámské migrace do Evropy), je omezováno právo shromažďovací, jsou zaváděny a posilovány nejrůznější špiclovací opatření vůči evropskému obyvatelstvu, je omezován veřejný přístup ke kulturním statkům, dochází k úpadku evropské vzdělanosti (distanční výuka…) .
Z důvodu ochrany zdraví jsou občané evropských zemí vyzýváni k omezování použití hmotného peněžního oběživa, narůstá podíl elektronických obchodů a elektronického bankovnictví ve finančním styku, což je přípravným krokem k zavedení povinného ryze bezhotovostního platebního styku. To perspektivně znamená ke všudypřítomné finanční kontrole a k plné finanční závislosti občanů na správci digitálního účtu. Státy, firmy i občané jsou rekordně zadlužováni, čímž rovněž přichází o svoji svobodu a nezávislost a dostávají se vůči svým věřitelům do závislého a podřízeného postavení.
Občané jsou stále víc izolováni, zbavování demokratického přístupu ke správě svých věcí – politická moc je jim stále víc vzdalována (fyzicky i geograficky), jsou postupně cíleně zbavováni své pohlavní, národnostní, původní světonázorové i státní identity. Při tom není jednoznačně zodpovězena otázka, jestli je koronavirus skutečně fatální hrozbou pro evropskou populaci (evropské země přistupovaly k této hrozbě velice široce až protichůdně od zavádění drakonických opatření až po velice benevolentní přístup), anebo pouze účelově přifouklá bublina. Průkazné je akorát to, že postihuje primárně osoby „finančně zátěžové“ pro ekonomiku (= zdravotní, pojistné a sociální systémy) z řad evropské populace to je s oslabenou imunitou, přestárlé, po chemoterapiích a podobně.
Pokud jde o migraci do údajně málo plodné a přestárlé Evropy, zcela privilegována a upřednostněna je migrace převážně ekonomických migrantů z muslimských zemí Afriky a Asie. Migranti z ostatních neevropských zemí a regionů s jiným převažujícím světonázorem mají ve srovnání s nimi nerovné postavení v otázce přeshraničního pohybu, v oblasti azylové, v oblasti čerpání dávek a podpor ze sociálních a zdravotních systémů evropských zemí… Rovněž občané evropských zemí jsou v otázce čerpání sociálních podpor ze zásluhových systémů v nerovném postavení vůči nově příchozím trvalým „hostům“ a plánovaným budoucím občanům migrujícím z islámských zemí. Je velice zvláštní, že v otázce migrace do kapitalistické Evropy nejsou preferováni migranti z regionů a zemí, jejichž převládající světonázor je mnohem slučitelnější s principy politické demokracie, občanskými a lidskými právy, zejména pak v otázce rovnosti pohlaví, náboženství… než islám a právo šaría. A proč nejsou v kapitalistické eurozóně upřednostňování migranti na základě ekonomických kritérií, jejichž podíl na základě zkušeností z multikulturních zemí Západu v oblasti daňových, sociálních odvodů, v oblasti výroby hmotných statků, rozvoje vědy a techniky je příslibem k ekonomickému posílení Evropy, kulturní rozmanitosti a nevede k plíživému zavádění monokultury na obsazených územích jako islám.
Závěrem bych si dovolil uvést toto. Narodil jsem se a podstatnou část svého života jsem prožil v Československé socialistické totalitě. Poté jsem část života prožil v liberální buržoasně-demokratické Česko-slovenské a České republice. Posléze po vstupu do EU žiji v evrobruselské „demokracii“ a jestli mi bude dáno žít ještě několik desítek let, dožiji se budoucnosti v evropském totalitním kalifátu s novým evropským řádem šaría. V tomto novém evropském násilném světě již nebude místo pro myšlenky osvícenectví, pro demokracii, rovnost pohlaví, náboženství a světonázoru. Otázkou zůstává, jak si povedou v nové islámské Evropě k islámu konvertovaní nynější finanční vládci Evropy a jaké místo jim v ní bude vyhrazeno.
53 komentáře