Byly „Ramadánové atentáty“ po celém světě v režii USA?

Není těžké se dopátrat, kdo má zdroje i motivaci k tomu, aby zkoordinoval mnohočetné militantní útoky, jež ukončily mnoho životů a vyvolaly hrůzu a vztek v globálním měřítku, jak se to stalo během nedávných „Ramadánových atentátů“, jež proběhly ve Francii, Tunisku, Kuvajtu a údajně i v čínské provincii Sin-ťiang. Pouze několik zemí na světě má operační kapacity k tomu, aby provedly takové koordinované operace v několika zemích po celém světě. Pouze jedna osa mezi nimi má motivaci k tomu, aby to udělala.

Atentáty

V Tunisku bylo zabito téměř 30 lidí troufalým útokem za použití samopalů, který se zaměřil na britské turisty. Tunisko, jež bylo po celé roky ostrovem stability v jinak problematické oblasti, zažilo v roce 2011 pouliční demonstrace a násilnosti v rámci Spojenými státy široce organizovaného „Arabského jara“, jež se snažilo změnit místní politické uspořádání ve prospěch těch, které vybral Wall Street a Washington. Po bleskovém svržení Zine El Abidine Ben Aliho se zdá, že se jeho spojenci museli vrátit zpět k moci. Al-Kájda a nyní i tzv. Islámský stát (ISIS) s jejich nástupem rozšiřují své aktivity v zemi, aby ji tím „srovnali do latě“.

Tunisko je v těsné blízkosti Libye, země, jež byla zničena intervencí NATO v roce 2011, načež se stala semeništěm terorismu, především ve své východní část, v níž stejně jako v Sýrii Spojené státy doslova zaplavují zbraněmi bojovníky al-Kájdy prostřednictvím Turecka, člena NATO. Je jasné, že pokud Spojenými státy podporovaní teroristé z Libye proudí až do Sýrie, mají nezbytnou logistiku k tomu, aby rozvinuli své aktivity i v sousedním Tunisku.

Dalších 27 lidí bylo zabito, když saúdský občan odpálil bombu připevněnou na svém těle v šíitské mešitě v Kuvajtu. Přesně to zapadá do současné šablony, v níž poměrně nízká aktivita al-Kájdy/ISIS v Saúdské Arábii a ostatních autokraciích vládnoucích v zemích kolem Perského zálivu je zaměřena nikoli na vládnoucí režimy, jež všechny jsou oddanými dlouholetými spojenci Spojených států a Velké Británie, ale proti šíitským cílům, což je jasná eskalace války v zastoupení proti Íránu a jeho místním spojencům.

Další bizarní vražda se přihodila ve Francii, kde podezřelý zřejmě uřízl hlavu svému zaměstnavateli a ponechal ji v chemické továrně, do níž se pokusil vlámat pomocí automobilu. Podezřelý byl velmi dobře znám bezpečnostním agenturám z předchozích teroristických aktivit, ale ignorován, či dokonce nalákán, aby provedl svůj poslední fatální útok – což je známý model, který dobře sedí na všechny teroristické útoky, jež byly provedeny v Evropě a Severní Americe, včetně nedávných útoků předcházejících tuto poslední epizodu v samotné Francii.

Nakonec je tu zpráva rádia „Free Asia“ financovaného americkým ministerstvem zahraničí, která informuje o útocích ujgurských teroristů v čínské provincii Sin-ťiang, při nichž bylo zabito nejméně 18 lidí. Americké ministerstvo zahraničí k tomu jako drobnou poznámku, která měla nechutným způsobem ospravedlnit terorismus, dodalo toto tvrzení: „Turkickojazyčná minorita Ujgurů si stěžuje na všudypřítomnou etnickou diskriminaci, náboženský útlak a potlačování kultury ze strany čínských úřadů.“

Navzdory tomu je potvrzeno, že ujgurští teroristé bojují v jednotkách ISIS v Sýrii, jsou tam cvičeni a vracejí se domů do Číny, aby tam prováděli teroristické útoky. Časopis ‚The Interpreter to potvrzuje v článku Těžká rozhodnutí pro Peking po popravě čínských bojovníků ISIS“.

A opět můžeme podporu Spojených států vidět v celé oblasti západní Číny, v níž se tito teroristé vyskytují. National Endowment for Democracy (NED) placený americkým ministerstvem zahraničí jde dokonce tak daleko, že označuje provincii Sin-ťiang jako „Východní Turkestán“, což je fiktivní název loutkového státu, který by Spojené státy a ujgurští teroristé rádi vydělili z čínského území.

Motivace

Je jasné, že ISIS neprovádí tyto atentáty v naději na „vítězství“ ve válce, chce ji spíše jen zdánlivě udržovat, rozvíjet a případně ji rozpoutat i v dosud ušetřených oblastech planety. Útoky ve Francii a Tunisku sloužily jen k tomu, aby rozzuřily a vystrašily obyvatele Evropy, kteří pak budou podporovat další války v zahraničí zdánlivě zacílené na „boj proti ISIS“, ale ve skutečnosti tímto způsobem naplňující všechny cíle, jež mají Wall Street a Washington.

Útok v Tunisku byl především další ranou současné vládě. Útoky v Kuvajtu byly zaměřeny na jedinou životaschopnou opozici, která ohrožuje proamerický režim v Kuvajt City. Podobné útoky byly provedeny v samotné Saúdské Arábii, nebyly však zaměřeny na proamerický loutkový režim, ale na jeho opozici.

V Číně je jasné, že Spojené státy podporují ujgurské teroristy a jejich ambice oddělit velkou část Číny za účelem vytvoření loutkového státu, který posílí americkou obkličovací strategii proti Pekingu. Ministerstvo zahraničí USA otevřeně financuje politické křídlo těchto teroristických skupin a plně podporuje jejich separatistickou rétoriku.

Vypadá to, že Spojené státy a jejich hegemonické ambice měly prospěch z jinak nesmyslného násilí, ke kterému došlo o tomto ramadánu. Jejich nepřátelé byli přímo napadeni a jejich spojenci dostali další zdůvodnění pro vojenská dobrodružství v cizině. A není náhodou, že pouze Spojené státy mají ohromnou zločinnou zpravodajskou komunitu, která má operační kapacitu a sítě prostředníků nezbytné k organizaci a provedení tak velké škály perfektně načasovaných útoků.

Ramadánové útoky slouží jako varování, že se modernímu imperialismu velmi dobře daří. Používá přímé i nepřímé metody budování hegemonie. A terorismus jako účinná zbraň má zajištěno, že jej toto novodobé impérium bude používat, dokud mu bude přinášet zisky.

Tony Cartalucci je spisovatel a publicista zabývající se geopolitikou s trvalým bydlištěm v Bangkoku. Píše především pro internetový časopis „New Eastern Outlook„.