České národní zájmy (1. díl)

Při zahajovacím zasedání Sněmovny Parlamentu ČR po posledních volbách (říjen 2017) se našlo ve sněmovně poměrně dost poslanců, kteří tehdy hovořili o českých národních zájmech. Dlužno říci, že vesměs poprvé a také naposledy. Od té doby se poslanci zabývají buď prováděním neustálých oprav svých legislativních výtvorů, případně upravují zákony podle návrhů různých lobbistů. Převážnou část jejich času ve sněmovně jim však zabírá mechanické schvalování zákonů a vyhlášek EU a jejich přejímání do našeho právního řádu náhradou za naše zákony. Legalizují tak podklady k prosazování cizích zájmů u nás, a to na úkor českých národních zájmů, o nichž nově zvolení poslanci tak pěkně hovořili (pouze) na zahajovacím zasedání. Ač od té doby uplynuly více než 2 roky, sněmovna si neudělala čas ani na to, aby byla schopna české národní zájmy alespoň zformulovat a na určité formulaci se usnést, natož je začít prosazovat. Na otázku, čí zájmy pak sněmovna vlastně hájí a čí zájmy mají hájit naši europoslanci v Bruselu, nechť si čtenář laskavě odpoví sám.

Ještě předtím, než se pokusím předložit k diskuzi prvotní návrh formulace českých národních zájmů, považuji za potřebné tento návrh uvést několika poznámkami:

1. 1. Má-li se jednat o české národní zájmy, musí jít logicky o zájmy našeho národa a českého státu jako ochránce svých obyvatel. Nemá smysl se tedy vůbec zabývat tvrzením, že nejdůležitějším českým národním zájmem je likvidace českého státu a následně rozplynutí českého národa v tavícím kotli EU po jeho promíchání s občany dalších evropských národů a s účelově dovezenými migranty ze zemí třetího světa.
   2. Každý národ reprezentovaný státem má své zájmy, a to jak navenek ve své zahraniční a obranné politice, tak i ve své vnitřní politice vč. politiky bezpečnostní. V tomto základním členění je třeba přistoupit i ke specifikaci českých národních zájmů. Ty by nám měly říci jakou bezpečnost, životní prostředí, ekonomiku, zemědělství a potravinovou soběstačnost, sociální politiku, právo a spravedlnost chceme mít doma a jaké zájmy máme v zahraničí a jakou zahraniční, obrannou a obchodní politiku chceme realizovat vůči dalším státům.
   3. Je třeba si dále uvědomit, že podpora českých národních zájmů se střetává a bude nutně střetávat s cizími zájmy, které jsou u nás prosazovány některými skupinami osob a politických stran na úkor našich národních zájmů. Bude tedy třeba vytvořit si podmínky, jejichž prostřednictvím bude možné situaci změnit natolik, aby bylo možné české národní zájmy prosazovat, a to právě na úkor zájmů cizích, pro nás nepřijatelných. To si logicky vyžádá potřebné know-how, přípravu řešení a střety při jejich prosazování, otázkou bude jejich vhodné načasování a nastavení v pořadí tak, aby ve svém souhrnu tato řešení vytvářela kompatibilní celek.
   4. Nejsme velmocí a nemáme ani velmocenské zájmy či ambice. Naším zájmem by tedy měla být především možnost postavit se opět ekonomicky na vlastní nohy, obnovit sociální stát, pořádek, platnost zákonů a vykonatelnost práva pro všechny, zlepšit sociální spravedlnost a zvýšit životní úroveň našich občanů, pozvednout opět úroveň našeho školství a celkového vzdělání národa, a to vše při zachování významu existence rodiny a České republiky jako národního státu na našich původních křesťanských základech. (Do r. 1989 jsme z 3.500 existujících průmyslových oborů jich provozovali 1.800, vyráběli jsme vlastní výrobky od knoflíků a šicích jehel přes sklářské a porcelánové výrobky, motocykly, auta, traktory, šicí, textilní, kožedělné a tiskařské stroje, textilní výrobky, obuv, sportovní potřeby, hutní, chemické a gumárenské výrobky, investiční celky /elektrárny, cementárny, mlýny, pivovary, rafinérie ropy apod./, zbraně, prakticky vše až po malé tryskáče, a to podle našich vlastních projektů a know-how. Sami jsme si též tyto výrobky prodávali a vyváželi vlastními do více než 120 zemí celého světa. To téměř nikdo ve světě neměl.
      Krom toho jsme byli plně více než soběstační v oblasti zemědělské a potravinářské výroby a přebytky jsme rovněž vyváželi. Měli jsme hodně šikovných lidí a zručných řemeslníků, tzv. zlaté české ruce. Byli jsme tím ve světě pověstní. Naše montéry a řemeslníky brali všude ve světě. Byli zruční, uměli improvizovat, uměli si při práci poradit.)
   5. Po roce 1989 došlo v naší zemi k velkému obratu, a to k horšímu. Pouze montujeme pro cizí společnosti a děláme jim skladníky, což přesně zapadá do role, která nám byla v EU přidělena. Již s tímto cílem nám přišel Západ po roce 1989 „pomoci“. Někteří jeho emisaři se s tím již ani tehdy příliš netajili. Naše pozice ve světě tak silně upadá, neboť pouhých posluhů si nikdo příliš neváží. V naší zemi nám přitom již téměř nic nepatří, dokonce ani naše voda ne. Nikoliv náhodou jsme byli proto v r. 2017 přeřazeni americkou investiční bankou J.P. Morgan z kategorie středně rozvinutého státu, kde jsme figurovali po celou dobu existence našeho státu, do kategorie rozvojových zemí). Završeno to má být odevzdáním zbytku naší suverenity do rukou orgánů Evropské unie, likvidací nejen našeho státu a islamizací celé unie, nás jako národa nevyjímaje. A zatímco naši politici hovoří často o nebývalém blahobytu v naší zemi majíc na mysli zejména svoji vlastní životní úroveň, přivedli nás přitom do pozice kolonie, která má být pozřena euroříší. O tom, jak na tom ve skutečnosti jsme, svědčí nejlépe vyjádření ředitele Státních hmotných rezerv ze současné doby, kdy máme jako stát zásoby pouze na 1,3 dne, ačkoliv by měly být z důvodu bezpečnosti alespoň na 30 dní. Na větší nákupy ale nejsou peníze. Přitom necháváme nečinně odtékat z ČR formou dividend a jiných zisků do zahraničí již více než půl bilionu Kč ročně! O vše, co jsme měli a co jsme v minulosti dokázali, jsme se sami připravili. Situace dospěla do bodu, kdy je nejvyšší čas k nápravě, pokud má taková náprava být ještě vůbec reálně možná. Chceme se s tímto stavem smířit či ho změnit k lepšímu? Konkrétní skladba našich národních zájmů se bude nutně odvíjet od toho, jaký stát chceme mít. Půjde přitom o to, aby vytyčené národní zájmy naši občané nejen znali, nýbrž aby se s nimi ve své většině i ztotožnili. Jedno souvisí s druhým. Doba k provedení nápravy není ale s ohledem na celkový vývoj neomezená, každým dnem se pro nás zkracuje.
   6. Je však nutné si uvědomit, že k nápravě nepovedou pouhé kosmetické změny, ani vést nemohou. Máme-li se stát opět suverénním národním státem, půjde nutně o systémové změny reflektující vývoj v okolním světě. To si logicky vyžádá mobilizaci skutečných odborníků, minimálně k tomu, aby mohli potřebné změny zahájit a v mnohých případech zaučit své následovníky.
   7. K tomu bude třeba realizovat i odpovídající záměry na poli zahraniční politiky, obrany a zahraničního obchodu, neboť jsme naší skladbou a dlouhodobým zaměřením proexportní ekonomikou. Patříme mezi menší země, z hlediska naší obrany i zahraniční politiky a obchodu by bylo pro nás výhodné členství v konfederaci nezávislých středoevropských států na bázi uzavřených mezinárodních smluv. Tedy bez svazujících podmínek členství, bez dotací a velkého byrokratického aparátu, bez z toho vyplývající korupce, s možností návratu k obnově vlastních funkcí státu, ekonomiky, kultury atd. Tedy k druhému národnímu obrození.
   8. Takové členství je možné v rámci seskupení V4 s tím, že naším cílem bude návrat k obnově a posílení naší suverenity na bázi národního státu na jeho křesťanských základech jakož i k obnově vlastní ekonomiky a sociálního státu, nikoliv ale spojení s dalšími státy (v Pobaltí a na Balkáně) za účelem obkličování Ruska a zřizování amerických vojenských základen na území členských zemí tohoto seskupení podle představ USA o projektu Mezimoří (bohužel zatím sdíleného i větší částí polských politiků). Výměna naší islamizace ze strany EU za nebezpečí našeho zatažení do války s Ruskem žádnou výhrou není, je nutné vyhnout se oběma ohrožením naší země a jejích občanů současně.
   9. Má-li být realizována taková změna, musí to být změna systémová, zcela oproštěná od podmínek EU a další účasti v ní, neboť EU usiluje o pravý opak. Podobně tomu je i v případě zajištění naší další obrany a jejího postavení na reálný základ mimo strukturu NATO. Nejsme výbojný národ, proto zajišťujme naši bezpečnost přednostně mírovými prostředky a nikoliv vyhrožováním válkou či naší účastí na agresi v cizím zájmu ve třetích zemích.
   10. Máme-li obnovit stát, jeho suverenitu, musíme sami především posilovat vědomí o naší identitě, vyzdvihovat naší národní ideu, důvěru ve vlastní národ a jeho identitu, neboť jejich cílené potlačování se projevuje v růstu lokajské mentality našich občanů a v záměrném vytváření nedůvěry v jejich vlastní schopnosti a tím i v jejich nutné závislosti na jiných národech či na cizích institucích. Ruku v ruce s tím je potřebná i obnova morálky v naší společnosti a odstranění krize jejích hodnot. Kroky k nápravě musí spoluorganizovat stát, základ ale bude spočívat v nutné přeměně naší společnosti a každého z nás. Bez toho to nepůjde. Voláme-li po obnovení solidarity ve společnosti, musíme začít u sebe. My dohromady tu společnost totiž tvoříme. A to lze aplikovat i na další hodnoty, které jsme po roce 1990 sami zatratili, a nyní to svádíme neupřímně na předlistopadový režim, kdy mnohé z těchto hodnot fungovalo, ač režim nebyl zrovna ideální. Odmítejme přitom ale prosazování cizích zájmů u nás pod rouškou falešné solidarity a pomoci.
   11. Nastává čas k tomu, abychom již nahlas řekli, že „král je nahý“, že po jsme se po roce 1990 vydali zcela chybnou cestou, za kterou zaplatíme skutečně vysokou cenu. Naše situace se přes optimistická prohlášení našich politiků zlepšovat za daných okolností nebude a ani nemůže. Žili jsme totiž téměř až dosud z podstaty nám zanechané předchozími generacemi, nyní jsme nuceni začít žít „za své“, což za situace, kdy značnou část hodnoty vytvářené našimi občany necháváme nečinně různými způsoby každoročně odtékat do zahraničí, bude pro nás stále obtížnější. Sami jsme se nechali vmanévrovat námi volenými představiteli do situace, kdy trvale pracujeme na jiné a kdy je to dokonce vydáváno za náš ideál. Stali jsme se tak státem (či územím) určeným ke „spotřebě“ ze strany jiných. A tato spotřeba našeho státu ze strany „našich spojenců“ velmi intenzívně probíhá.
   12. Je proto nutné odlišit naše národní zájmy od cizích zájmů, které nám jsou často jak mainstreamem, tak i mnohými současnými politiky podsouvány a vydávány za naše národní zájmy. K tomu je ale zapotřebí konkrétní formulace českých národních zájmů. Mají-li naši občané za něco bojovat, potřebují vědět nejen to, za co bojují, nýbrž i to, co jim to přinese, jak to usnadní či zlepši jejich život. Zda české národní zájmy jsou i jejich zájmy. České národní zájmy by měly být tedy předmětem co nejširšího konsensu občanů ČR a jako takové pak být projednány v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR a povýšeny potřebnou formou na úroveň oficiálního dokumentu našeho státu. K tomuto účelu je třeba prvotní formulace českých národních zájmů, které budou podrobeny následné diskuzi ve společnosti.

   Pokračování