Cesta k moři volná bez testů i bez píchání jedu do těla

Slyšel sem, že se vyskytli lidi, keři si nechali vstřiknut neznamy jed do těla enem proto, aby se dostali k mořu, bo jakasik vladni mafia vyhlasila, že tak to je spravne. Vubec mi to nevadi, je to jejich volba.

Když mě ti nacisti nebudu nutit pichat si ty svinstva tež, tak ať si robi, co chcu. Moralně mi to sice připomina ty, keři vstupovali po roce 69 do strany enem proto, aby se děcka dostaly na školy a oni mohli raz za par roku do Jugošky, ale to je fakt enem jejich rozhodnuti. Chudaci netuši, že se už v řijnu budu muset nechat opichat znova a pak už se budu nechavat pichat až do konca života a stejně jim to nepomože, bo testy po nich budu chtět tak jako tak.

A přitom se da k mořu dostat furt svobodně a slušně už fčil, aniž byste museli ohnut hřbet.

Cesta je jednoducha. V patek se zeberete a večer přijedete na Palavu. Přespite v jakemsik fajnem penzijonu v Dolnich Dunajovicach, nalejete se do hlavy flašku Veltlina, ale ne vic, bo rano je třeba vstavat a řidit.

Sobotni ranni cesta na moravsko-slovensku hranicu je rychla, v pět rano nikdo neprudi ani z naši, ani ze slovenske strany. Dalnica je prazdna, je sobota rano a Zahoraci su eště ožrali ze včerejši noci. Na slovensko-maďarske čaře pochopite, že Šanghajsky system je davno fuč, když vas zastavi přislušnik z te země, kde každy Maďar može za to, že je Maďar. Podiva se na pasy, zepta se na cil cesty a… heslo „Tranzit Serbija“ otvira hranični zavoru. Za tři hoďky ste na maďarsko-srbske hranici. Tady se poprve ukazuje nesmyslnost hraničnich přechodu v okamžiku, kdy mate platne doklady. Ale po dvaceti minutach zpožděni se jedna děvucha v unyformě maďarskeho statu louči, jina děvucha v unyformě srbskeho statu vita v zemi mimo EuroSajuz.

Je po poledni, tedy čas na žradlo. Kusek za maďarsko-srbskym přechodem je vesnička Bačka Topola a knajpa Stara Srpska Kraljica. Doporučuju všeckym, od dalnice to je pětiminutova zajižďka.

Prujezd Srbskem je hladky, aut je malo, počasi skvěle, dalnica ve špičkovem stavu, enem mytne stanice čas od času zbrzdi postup jednotky vpřed.

Na jihu Srbska začina chcat. Na hranici s Makedonyju je zepar aut, ale postup je rychly, enem celnik v unyformě psa zpovida učastniky silničniho provoza.

Je večer, dalo by se jet dal přimo k mořu, ale je to zbytečne. Doporučuju spočnut v hlavnim městě Makedonyje Skopje. Je dobre ubytovat se kusek od kamenneho mosta v centru města a večer stravit v mistnich knajpach pojidanim mistnich syru, salamu, pitim rakije a kuřenim vodni dymky v knajpach vedle centralni tržnice.

Rano byste neměli minut prochazku po centralni tržnici a hlavně, pokud ste se bali cyganu, tak tady mate možnost navštivit největši cyganske město na světě – řika se mu Šutka. Žije tam přes dvacet tisic cyganuv, maju tam par svojich televiznich a radyjovych stanic, par vydavatelstvi a všecko funguje. Když řeknete, že ste Česi, všeci se o vas postaraju. Fakt. A mistni cyganske hospody su skoro tak dobre jak jedina vyhlašena fajna cyganska hospoda v Českem Krumlově. A pak už nevahejte a valte na zapad, přes Tetovo na jezero větši jak Žermanky. Jmenuje se Ohrid.

Po cestě možete nadavat na fakt, že zatimco u nas se rozkradly všecky zdroje a za poslednich dvacet roku se nepostavil skoro ani meter dalnice, tak tady su všecky dalnice ve špičkovem stavu a navic ve velice naročnem terenu rychle probiha stavba dalšich useku.

Ohrid možete minut, pokud spěchate k mořu, ale nedoporučoval bysem to. Bo to misto je fajne jak cyp. Spočnete, okupete se ve sladkem jezeru a tak.