Cílem války je svět lepší než ten předválečný

Osud Putinovi nesporně „přál“. Díky tajemné vůli shůry se mu dostalo nést kříž, před kterým se neutíká, ale který se ze své vůle také nevyhledává.

Všem neznámý podplukovník KGB se ocitnul na vrcholu mocenského Olympu, aniž by vyvíjel nějaké viditelné úsilí, aniž by o to usiloval a pro něj samotného nečekaně. Opravdu se mu dostalo veškeré moci od Boha, a ne díky předvolební kampani a jejímu financování.

V Putinově životě je však přítomná válka, ten nevyhnutelný průvodce jakéhokoliv politika a Putin samozřejmě ví o válce všechno, co musí vědět smrtelník stojící na vrcholu moci, na kterého spadla odpovědnost za život národa, jehož dějiny čítají nejedno tisíciletí.

Putin zná všechny teorie týkající se válek. Konkrétně se seznámil i s pracemi Mistra Suna (Sun-c’) a Basila Henry Liddell Harta. Tito teoretikové za sebou zanechali význačné práce o válce, její podstatě a způsobech dosahování vítězství. Pojďte se podívat na Putina jejich očima.

Postuláty Mistra Suna mluví o tom, že „Válka, to je umění klamu“, a že „Stokrát se v boji střetnout a stokrát zvítězit není to nejlepší z nejlepšího, nejlepší z nejlepšího je pokořit cizí armádu bez válečného střetu.“

Putin to ví. Na Ukrajině jedná právě tak. „…Nejlepším způsobem vedení války je zabránit záměrům nepřítele; dále následuje – zničit jeho spojenectví; a až poté – zničit jeho armádu. Tím nejhorším možným způsobem je obléhání pevností. Podle pravidel se k obléhání pevností přistupuje, pouze pokud je to nevyhnutelné.“

Na Ukrajině Putin brání nepříteli realizovat jeho záměry. Tím nepřítelem jsou samozřejmě USA.

USA zcela obsadily ukrajinský politický prostor.

Tím, že začaly válku, si USA samy podtrhly nohy: „Válka má ráda rychlé vítězství, dlouhé trvání jí nesvědčí.“

A ještě: „Nikdy se nestalo, aby dlouhá válka byla státu prospěšná. Proto také ten, kdo plně nechápe celý rozsah škodlivosti války, nemůže plně pochopit ani její užitek.“ To už je pozdrav pro Merkelovou s Hollandem.

A toto je speciálně pro Porošenka: „Pokud někdo vede válku a vítězství je v nedohlednu, zbraně se tupí a ostří ulamují; pokud někdo dlouho obléhá pevnost, vede to k podlomení jeho vlastních sil; pokud vojáci zůstanou dlouho na válečném poli, prostředky státu to neustojí.“

A to nejbolestivější „Ten kdo umí vést válku, dvakrát nemobilizuje a třikrát proviant nenakládá…“ Porošenko porušil všechna pravidla vedení války, tak nemůže očekávat vítězství. „Válka miluje vítězství, ne dlouhé trvání“.

Z hlediska mistra Suna si Putin na Ukrajině zvolil tu nejlepší taktiku – zvítězit bez boje, přičemž náklady na vedení války zcela přehodil na svého protivníka, kterého to začalo unavovat a ničit.

V Sýrii Putin použil ten nejhorší prostředek pro vedení války – bezprostřední obléhání pevností. Nebezpečí plynoucí z průtahů při této etapě bylo výše popsáno velmi přesně.

A Putin to ví. Proč tedy riskuje?

Mistr Sun na to odpověď nemá, ale Basil Liddell Hart ano. Ten vytvořil takzvanou „Strategii nepřímé činnosti“, kterou nazval nejlepší strategií vedení války. V podstatě tak svými slovy zopakoval rady mistra Suna. Objemná práce Liddel Harta „Encyklopedie vojenského umění“ na historických příkladech demonstruje, že strategie nepřímé činnosti je pro vedení války ta nelepší. Nepřímou činností je okusování koláče od jeho krajů. Obsazení strategicky důležitých oblastí a komunikací způsobí, že další vedení války je nesmyslné, přičemž se tak šetří síly obou stran při zjevném vítězství toho, kdo převzal iniciativu.

Z tohoto hlediska je čistka Sýrie přímou činností ve vztahu k ISIL, ale nepřímou činností ve vztahu k hlavnímu nepříteli – USA. Zvítězit nad silnějším protivníkem bez přímého boje s ním je možné právě takovýmto způsobem. Putin vytlačuje Spojené státy z klíčových oblastí a podkopává jejich moc bez přímé srážky.

Takto vede Putin klasickou válku podle všech pravidel s využitím přímé činnost jako prvku nepřímé strategie vlivu a nutí protivníka přímo odpovídat, což ho ničí bez války.

Ale jaký je cíl války a k čemu to Putinovi vůbec je?

Klasický vzorec Liddel Harta říká, že cílem války je dosažení míru, který bude lepší než ten předválečný. Z tohoto pohledu Evropa již prohrála válku za Ukrajinu a USA nastoupily cestu porážky, neboť při takové strategii prohrají a použití jaderných zbraní by vedlo k všeobecné porážce, a proto je nesmyslné.

Putin jako Mauglí chytil Šer Chána za krk a „tahá smrt za vousy“, přičemž pamatuje na to, že úplné zničení protivníka není cílem války. Nynější protivník se zítra promění v obchodního partnera a pozítří ve spojence. Putin se nikdy ve válce emocionálně neangažuje, je mimořádně racionální.

V Sýrii i na Ukrajině Putin zvedl sázky na maximum. Postupnými výhrami zvyšuje svůj politický kapitál, který bude využit, ovšem cílem opravdu nejsou volby v roce 2018.

Je to potřebné pro druhou frontu, tu vnitřní, kterou Putin otevře po svém znovuzvolení. Nevyhnutelně ji otevře. Postavení, kterého do té doby dosáhne Rusko, bude neúprosně vyžadovat pro jeho podpoření a upevnění pozic výkonnou ekonomiku, což bude vyžadovat politickou revoluci, vystoupení Ruska z Washingtonského konsensu a vytlačení vnitřního liberalismu.

Bude to revoluce shora kvůli odvrácení revoluce zdola, inspirovaná revolucí z vnějšku. Na to bude Putin potřebovat svůj nahromaděný politický kapitál.

Cílem války je mír lepší než ten předválečný a my se toho dožijeme. Putin svou cestu urazí a Rusko společně s ním. Potom Rusku půjde dále a Putin zaujme své místo v historii. Lidé budou vést spory o jeho roli a stát u jeho památníků, které si již teď zasloužil. Ale nebude to ještě tak moc brzy, ať už čas utíká, jak chce rychle.

Zdroj: http://politikus.ru/events/59627-cel-voyny-mir-luchshiy-chem-dovoennyy.html

Překlad: Irena

 

Přejít do diskuze k článku 55 komentářů