Čína a USA se na ničem nedohodly

Překvapuje, jak velká část mezinárodních komentátorů a mediálního společenstva vcelku ochotně věří tomu, že se lze vrátit do sytých, teplých a srozumitelných dvoutisících let, kdy byl „konec historie“ zřejmou, třebaže nepříliš blízkou budoucností.

Když se na webu Bílého domu objevil stenogram setkání prezidenta USA s vicepremiérem ČLR, zachvěl se mediální prostor dalším prudkým záchvatem optimismu, když se dočetl, že „čínská vláda má v úmyslu uzavřít s USA dohodu o obchodu“. Jistě, vicepremiér Státní rady ČLR Liu-He se skutečně o takovém záměru zmínil, a Trump zdůraznil pokrok v jednáních, ale musíte být raněni současně slepotou i amnézií, abyste měli za to, že tím skončila obchodní válka a že „Fukididova past“ *), ve které současně trčí USA a ČLR, najednou nějakým kouzlem přestane existovat.

Je zřetelné, že úroveň optimismu, který určitá analytická struktura, nebo masmédia předvádějí kolem jednání Trumpovy administrativy s představiteli Státní rady ČLR, je nepřímo úměrná jejich ekonomické odbornosti – tedy, že čím lepšími jsou sloupkaři, tím menší mají nadějí na to, že může být dosaženo dohody, a že dohoda nebude pouhým příměřím před dalším kolem války. Tato skepse je oprávněná především proto, že ve dvou klíčových otázkách americko-čínského konfliktu nebylo dosaženo žádného pokroku.

Jak poznamenávají analytici Financial Times, Čína si zásadně nepřeje zrušení svých státních programů stimulace ekonomiky, které čínským společnostem umožňují efektivně konkurovat společnostem americkým, zejména ve sféře vysokých technologií. Američané nadále trvají na řešení otázky o masové průmyslové špionáži, ale také na nucení amerických společností k technologickým transferů výměnou za přístup na čínský trh.

Na pozadí těchto dvou otázek jsou jakékoli dohody o čínské koupi nějakých objemů amerických sojových bobů nebo americké ropy v zájmu vyrovnání obchodní bilance mezi oběma zeměmi prostě drobnými, sloužícími k odvedení pozornosti nepříliš chytrých novinářů a expertů. Jde o zásadní otázku: pokud USA dosáhnou toho, co od Číny chtějí, pak se její technologické společnosti změní v pouhé montovny pro americké korporace, a odcházejí z globálního trhu, a samotná čínská ekonomika je poslána do hluboké krize. Pokud USA svého nedosáhnou, pak za několik let definitivně ztrácejí svoje technologické a ekonomické přednosti a, tudíž poslední naděje na zachování světové hegemonie.

*) Situace popsaná starořeckým historikem Fukididem v „Dějinách Peloponésské války“, kdy se obě bojující strany Athény a Sparta staly rukojmími „pasti“ – nevyhnutelné války, vyvolané růstem síly Athén a obavou Sparty z jejího posílení…

Zdroj: Politanalitika.ru

Překlad: st.hroch 190202