Co když představa, že i spisovatelé, programátoři či hudebníci si zaslouží odměnu, ještě automaticky neznamená, že jim tuto odměnu musí mermomocí obstarat stát prostřednictvím zákonů o duševním vlastnictví?
…byrokrati a jejich mediální poskoci často a rádi ty, kdo se jejich čachry snaží odhalit, rutinně nálepkují jako pomatené spiklenecké teoretiky.
Nejdražší a nejokázalejší politický cirkus světa jménem americké prezidentské volby skončil, do Bílého domu nezasedne poprvé v historii mormon a Barack Obama se nemusí stěhovat zpátky do Chicaga. Tentokrát se však žádné všelidové veselice v ulicích a milionové davy na washingtonském bulváru zřejmě konat nebudou.
Právníci, ekonomové a filozofové se přou o koncept takzvaného duševního vlastnictví už pěkných pár desítek let, nicméně „většinový“ člověk se o piráty a stahovače začal pořádně zajímat až nedávno. To když na svět přišel internet a odešel zákon. Tedy autorský.
Běžný občan chodí do práce, které je čím dál méně, vychovává děti, které jsou čím dál vzpurnější, a poctivě platí daně, pojištění a poplatky, které se množí jak bacily. Kdyby alespoň zlevňovali v supermarketu – ale všimli jste si, kolik dneska stojí máslo? Kolik že to bylo loni a předloni? No a teď má ještě zachraňovat Evropskou unii.
Proč Jacques Delors, jeden z otců zakladatelů moderní Evropy, stále věří ve společnou měnu. Proč má ekonom Kenneth Rogoff za to, že jeho katastrofický scénář je reálný. A proč Mohamed el Erian, generální ředitel největšího dluhopisového investičního fondu na světě, tvrdí, že na zánik eura ještě nesází.
Neforemná postava nasoukaná v bílém skafandru na pozadí vesmírné tmy je už dlouhá desetiletí mocným symbolem schopností, vizionářství a pokroku lidstva.
Že slibovaný protikorupční boj se v podání současných vládních stran mírně řečeno nepovedl, asi netřeba připomínat. Každopádně je jisté, že neschopnost ODS, TOP 09 a Věcí veřejných uspokojit poptávku voličů po čištění Augiášova chléva v obraně, na dopravě, v zemědělství a jinde přivádí náladu v české veřejnosti pomalu, leč jistě k bodu varu.
Možná jste také zaznamenali, že několik předních českých intelektuálů předložilo kandidátům na nového předsedu sociální demokracie 10 otázek a vyzvalo je k odpovědi.
Z čistě matematického hlediska to dává smysl (ostatně jako spousta nesmyslů).
