Ústavní soud opětovně odmítl poskytnout ochranu obviněnému, jemuž je policejním orgánem upírán přístup k jeho trestnímu spisu, a to s argumentací, že – zjednodušeně řečeno – je na policii, aby posoudila, které části spisu obhajoba potřebuje pro účely argumentace před vazebním soudem, a tyto jí dá k disposici k nahlédnutí.
Zcela nový, překvapivý obsah dali nyní v Plzni i pojmu akademická svoboda. Plzeňský student si může myslet, co chce, ale při veřejných vystoupeních je vždy vázán názorem svého děkana, který mu, pokud uzná za vhodné, může veřejné projevy i zcela zakázat. A pokud student nařízení náhodou poruší a řekne do televise něco nekonformního – byť by to měla být jediná věta – má hned na krku disciplinární řízení (koná se v pondělí).
Kausu žádosti o vydání Vlasty Parkanové od počátku hodnotím jako „chybu v Matrixu“, jako nahodilý důsledek toho, že některý zvlášť naivní exemplář policisty, pod vlivem mediální masáže o „Cattanim v sukních“ a skvělém, v utajení pracujícím policejním teamu, zkusil to samé v naději, že i on se proslaví, netuše, že jej čeká v nejlepším případě přísná reorganisace s přeřazením na místní oddělení ve Starém Bohumíně, v horším rovnou vyhazov.
Novele, svým účelem zřetelně protiromské, je vytýkána možná protiústavnost daná rozporem se základním právem na svobodu pohybu a pobytu, již omezit je možno pouze, jestliže je to nevyhnutelné pro bezpečnost státu, udržení veřejného pořádku, ochranu zdraví nebo ochranu práv a svobod druhých a na vymezených územích též z důvodu ochrany přírody (čl. 14 odst. 3 Listiny).
Bude to jistě ve Sněmovní velká sláva, citlivěji ustrojené dámy-poslankyně budou při spatření svého zločinného kolegy omdlévat, koaliční poslanci se budou potutelně usmívat, zatímco ti oposiční budou skřípat zuby a tvářit se přísně neutrálně.
Policie je fatálně zkorumpovaná, justiční systém je dysfunkční, zemi ovládají mafie exekutorů, lichvářů a podvodníků, proti nimž slušný člověk nenajde zastání a nemá proto důvod se státem se identifikovat a hájit jej, je-li sám denně konfrontován s tím, jak je státu lhostejný on.
– Žádám vězeňskou službu, aby předvedla k řečnickému pultu pana poslance Ratha. – Děkuji. Promluví pan poslanec Rath, připraví se pan poslanec Škárka.
Kdysi patřila k výhodám života ve velkoměstě možnost zajít téměř denně na kvalitní divadelní představení nebo koncert vážné hudby. To už dnes tak zcela neplatí, ale zato máme možnost jít se v Praze nejméně jednou měsíčně podívat k soudu na dobrý politický proces.
