Co je dobré pro Kolaloku, je dobré i pro zákon aneb Abychom věděli, do čeho jdeme

Podíval jsem se na jednu předvolební debatu, což byl výkon velmi náročný, to si jistě dovedete představit. No, někteří možná spíše nedovedete. Tak se o pár dojmů podělím. Kdo má chuť, může se podívat na celou, více jak dvouhodinovou debatu ZDE.

Co nám naši politici nabízejí? Kalousek snížení odvodů na sociální zabezpečení o 8 procentních bodů. Tedy není divu, že proslul svým výrokem, že občané do budoucnosti nemají počítat s tím, že by je důchod mohl důstojně uživit. Budeme-li totiž snižovat odvody určené pro sociální sféru a zvyšovat například výdaje na zbrojení, aby se našim bohatým občanům dobře dařilo, nebude se jaksi automaticky dobře dařit 2/3 občanů „tam dole“. Již dnes většina občanů nedosáhne na průměrný příjem a do budoucnosti to nebude lepší, protože Kalouskové se rozhodně zase k veslu dostanou. Mají na to peníze, vliv a dobré zkušenosti. Stačí si připomenout Kalousko-Topolánkové a Kalousko-Nečasové vlády jdoucí od úspěchu k úspěchu. To se i naše spící odbory probudily. Sice jen na jeden den, ale přece.

Stačilo to na to, že kardinála Duku naši odboráři polekali jedním shromážděním natolik, že poněkud hystericky varoval před vládou lůzy. Ta samozřejmě nenastala, odborářský boss vše vyřešil na pivu s Kalouskem. A nebýt aktivních idiotů z Olomouce operujících s odposlechy mohla všestranně úspěšná vláda Nagyové-Nečasové vládnout až do skonání věků. Nebo republiky. Dnes už by se něco podobného stát nemělo, Šlachta byl eliminován a potencionálně postižení by měli být včas varováni. Přečtěte si starší článek „Je policejní prezident součástí mafie?“. Teď však zpět k naší předvolební debatě

Svatý růst podpořený gastarbeitery

Co nabídl Babiš? V Polsku prý slaví velké úspěchy s milionem gastarbeiterů z Ukrajiny. Něco takového je předvolebně naprosto cizí lídrovi za ČSSD Zaorálkovi. Ten, kdo chce zaměstnávat Ukrajince, ať jde podle něj podnikat na Ukrajinu. To je slovo chlapa. Jenom je škoda, že se neozval dříve, když se uvolňovaly předpisy pro možnost zaměstnávat Ukrajince v České republikce a že pomíjí současný stav statisíců Ukrajinců v současné době v Česku zaměstnaných za podmínek blížících se k nevolnictví pod vládou mafie. Možná mu tato odpovědnost nejsilnější vládní strany protentokrát utekla.

Pro Kalouska je to samozřejmě málo, ten by bral zahraniční pracovníky všemi deseti, neb potřeby firem, korporací a vůbec lidí, co mají pod čepicí a na kontě alespoň miliardu, jsou pro našeho TOP exministra financí zákonem.

Nicméně to jsou jen takové pihy na kráse, kterých si není třeba všímat, mnohem závažnější je, že nezaměstnanost v Česku činí 4 % práceschopných občanů. To je opravdu velmi alarmující číslo, které vylekalo i jinak nestranné a klidné moderátory. Podle nich všechny trápí, že je nezaměstnanost takto nízká! Považte, je to hrůza, máme nezaměstnanost snad nejnižší v Evropské unii! Čísla sice podle moderátorů diskuse vypadají líbivě, ale firmám se nelíbí! A my budujeme společnost, která se musí líbit především firmám, protože lidí je sice jako hnoje, ale nechtějí za svoje pracovní místa firmám nic platit a pro kapsy politiků z nich nic nekouká. A když nejsou lacino k mání místní? Tak dovezeme nějaké chudáky zvenčí.

Kovaný soudruh, ještě kovanější kapitalista

Ano, až takhle jsme to v kapitalismu v Čechách dopracovali. Bývalý komunista Babiš je zděšen nízkou nezaměstnaností. Je třeba vytvořit takové podmínky na trhu práce, aby přibylo občanů pobírajících almužnu v podobě podpory v nezaměstnanosti a žadonících o jakoukoliv práci. Až tu bude zase nezaměstnaných milion, to pak bude zase vše v pořádku, firmy a korporace budou mít z čeho vybírat. Učte se tedy milí spoluobčané jazyky, podstupujte rekvalifikace, postavíme vám rychlodráhu, abyste pak mohli práci skladníka vykonávat v severních Čechách s bydlištěm na jižní Moravě. To pak bude pokrok, o který nám všem jde především.

Opustili jsme spolu s Babišem vládu jedné strany, a spolu s ní společnost stoprocentní zaměstnanosti s heslem „Kdo nepracuje, ať nejí“. Už nemáme povinnost pracovat ani právo na práci. Máme svobodu. Nevládne nám jediná strana, ale mnoho stran, mnoho korporací. Ty vytvářejí konkurenční prostředí s neviditelnýma rukama, které budují naši novou zářnou budoucnost. Tomu nadělí, tomu taky – a na toho nic nezbylo. A tak to má být, tak je to správné, to se všem korporacím líbí, na tom je „politická“ shoda napříč stranami. Komunisté mlčí, sociální demokraté teprve, to jen předvolebně sem tam něco kuňkají, aby na to po volbách zase rychle zapomněli, vždyť to znáte. Politika je uměním možného a dnes se v sedle udrží jen ti, kteří nabírají ten správný korporátní vítr. Po revolucích není poptávka, poptávka je po hrách a nekonečných seriálech. Prostě je třeba si života pořádně užít, žijeme jen jednou.

Singapur a Izrael, naše vzory

Podle Bělobrádka si máme vzít příklad ze Singapuru a z Izraele. Singapur využívá otrockou práci nerovnoprávných cizinců, Izrael otrockou práci nerovnoprávných Palestinců. Cizinci pracující v Singapuru nosí povinně na krku identifikační cedulky, žluté hvězdy už totiž jaksi vyšly z módy. Co nosí na krku Palestinci, to nevím, možná jen mlýnský kámen okupace. Tak to je myslím cesta vpravdě křesťanská. Přesněji řečeno, cesta vycházející z židokřesťanského hodnotového prostoru, abych správně citoval z volebních materiálů KDU-ČSL. Toto přirovnání ovšem není náhodné, k inspiraci Izraelem a Singapurem se Bělobrádek hlásí zcela vědomě a s rozvahou. Ukazuje totiž opravdu cestu, kam směřujeme, a proto stojí za to u Singapuru zůstat. Můžete si například přečíst bakalářskou práci Lucie Severové „Komparace podmínek pro podnikání České republiky a Singapuru“.

Mě mj. zaujalo srovnání rigidity pracovně-právního vztahu. Výsledný index rigidity pracovněprávního vztahu nabývá hodnot od 0 do 100, přičemž vyšší hodnoty indexu ukazují na vyšší míru regulace pracovněprávního vztahu. Index rigidity v České republice se pohyboval mezi lety 2007 až 2009 od 28 do 31. V Singapuru činil tento index nula. Náklady na ukončení pracovněprávního vztahu (samozřejmě pro firmy) jako počet týdenních platů pracovníka jsou pro ČR vyjádřeny indexem 22, v Singapuru indexem 4. Index rigidity délky pracovní doby pro ČR 40, pro Singapur nula, Index obtížnosti ukončení pracovněprávního vztahu pro ČR 10, pro Singapur nula.

Co z toho podle studie vyplývá?

Ano, Zákoník práce zavazuje spoustou zbytečností, jako je délka pracovní doby a další bolševické manýry. Je třeba vzít si příklad z Asie a Izraele. Tam jsou ochrana a pracovní podmínky člověka dány do souvislosti s původem toho kterého zaměstnance. Navíc, jak řekl v 38. minutě debaty Bělobrádek, tito cizinci nemají volební právo, což jim umožňuje, aby byli velice výkonní. Také si myslím, že je to dobrá cesta, postavená na solidním židovskokřesťanském světonázoru. Vždyť tak se osvědčili i černí otroci při budování hospodářského zázraku Spojených států amerických, Turci při budování Německa a o postkoloniální Francii ani nemluvě. Díky tomu dnes řeší napětí mezi „domácími“ a přistěhovalci, bílými a hnědými, tzv. křesťany a tzv. muslimy apod. Tak také my, staří dobří Češi, sotva jsme se zbavili Němců a v nedávné době Slováků, pozveme Ukrajince, a uvidíme, co se pak stane. Tedy naše děti to uvidí.

Stejně ovšem není jiné cesty, neboť nerozhoduje, co je nebo není správné, co je nebo není prospěšné lidem, důležité je, co prospívá firmám. Těm prospívá variabilní a dynamický trh práce, jelikož jen tak lze obstát v konkurenci a zvítězit v soutěži o nejprachatější firmu, nejmovitějšího člověka a třeba se i dočkat toho, že se ta koule, po které chodíme, stane svatým soukromým vlastnictvím a bude patřit jedinému vítězi, který ovšem ve své velkodušnosti dovolí našim vnukům po té kouli chodit, samozřejmě jen po vyznačených cestách. My si můžeme jen přát, aby tento vítěz přispívající nejvyšší měrou ke svatému růstu HDP a vůbec všeho, měl tak nějak blízko k naší staré dobré České republice, nebo aby alespoň nad ní jednou přeletěl ve svém aeroplánu, abychom jej mohli přijmout lépe tak říkajíc za vlastního, naše televize měla o čem vysílat, a my všichni mohli důstojně slavit takového definitivního osvoboditele od odborářského levicového jha. Koneckonců z našich médií všichni dobře víme, nebo ti zpozdilí se to včas dozvědí, že stát je špatný hospodář, takže je omylem dělit zeměkouli mezi státy, když jí můžeme přímo rozdělit mezi soukromníky.

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!