Co jsou naše národní zájmy (Díl 2.)

…a shodneme se na jejich obsahu?

Střet zájmů globalistů a amerických neoconů o ovládnutí ČR a dalších zemí V4 (viz projekt Mezimoří)

Po dlouhé období spolupracovali světoví globalisté spolu s americkými neocony (deep state), kteří fungovali jako výkonná moc globalistického bezstrukturního řízení. S ohledem na tenčící se energetické a surovinové zdroje ve světě začali světoví globalisté soustřeďovat svoji pozornost na jejich úsporu, zatímco američtí neoconi odmítali opustit svoji kořistnickou zahraniční politiku „Pax americana“, v jejímž důsledku USA s 5 % z celkového počtu obyvatel planety si osvojí a spotřebují 50 % z celkové roční spotřeby energetických zdrojů na planetě a vyprodukují 40 % ze světového množství odpadů.

Došlo tak ke střetu jejich zájmů, kdy USA se do jisté míry začínají separovat, nicméně snaží se zabránit spolupráci EU s Ruskem, jehož suroviny (a západoevropské technologie) jsou zapotřebí k tomu, aby v Evropě vyrostl konkurent pro USA (a do jisté míry i pro Čínu). USA se ve svém úsilí opírají především o své vojenské jednotky rozmístěné od skončení 2. sv. války v Evropě, po založení NATO pak pod rouškou tohoto vojensko-politického paktu, svoji roli hraje nepochybně i vázací akt německých kancléřů při jejich nástupu do funkce. Střet zájmů globalistů (a jejich nástroje EU) na straně jedné a USA na straně druhé se promítá:

a) do tendencí směřujících k novému politickému rozdělení Evropy na tzv. postsocialistické země (Polsko, ČR, SR, Maďarsko, Slovinsko, Chorvatsko, Rumunsko, Bulharsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko) plus Rakousko v rámci obnovy projektu Trojmoří (Mezimoří) a na Evropskou federaci (podle smlouvy z Aachenu) sestávající ze zbývajících členských země EU (zmenšený schengenský prostor) pod vedením Německa, a to jako přestupní stanice k plánované přeměně této Evropské federace na Evropský islámský chálifát.

b) do tendencí na vybudování oddělené obrany pro každé z obou seskupení, a to na Středoevropskou obrannou spolupráci* (Česko, Slovensko, Maďarsko, Rakousko, Slovinsko a Chorvatsko, Polsko má zatím statut pozorovatele) s předpokladem na její další rozšíření, jež by odpovídalo seskupení zemí v projektu Trojmoří a Společnou evropskou armádu – ostatních členských zemí EU – jde o model vlastní kolektivně subvencované obrany.

Určitou alternativu k seskupení Středoevropské obranné spolupráce pak příp. -představuje Tributní obrana Trojmoří – pro země projektu Mezimoří (kdy jejich obranu by přebíraly USA za podmínky placení poplatků z jejich strany – viz 2 % HDP ročně), Tato alternativa je ale spojena s rizikem zatažení členských zemí takového seskupení do příp. války USA s Ruskem. Zatím je jí nakloněno zejména Polsko.

Základní informace k projektu Trojmoří

Projekt Trojmoří (nyní vesměs nazývaný Mezimoří) vychází ze skutečnosti, že země střední Evropy byly vždy uvězněny mezi dvěma velkými mocnostmi – Německem na západě a Ruskem na východě. Předurčena jim byla role vazalů a satelitů. Pomoci by jim mohlo sjednocení pod silným vedením. V minulosti tuto roli pro část z nich plnilo Rakousko-Uhersko.

Toto je myšlenka meziválečného projektu Mezimoří. Jde tedy o užší spolupráci dvanácti států střední a východní Evropy mezi Baltským, Jaderským a Černým mořem, kde dominantní roli by podle polských politiků mělo hrát Polsko, jakožto největší a nejlidnatější země. Tuto myšlenku propagoval v té době zejména polský politik Józef Piłsudský.

Zmíněnou myšlenku oživilo Polsko po nástupu strany Právo a spravedlnost (PIS) k moci v roce 2015, kdy polský prezident Andrzej Duda po nástupu do funkce v létě téhož roku řekl, že přemýšlí o vytvoření partnerského bloku začínajícího u Baltského moře a končícího Černým mořem a Jadranem. Tento blok by mohl navazovat na dosavadní úspěchy seskupení V4, které se v mezidobí rozrostlo o Rakousko.

Okolí polského prezidenta Andrzeje Dudy pak přišlo s návrhem na rozšíření současné podoby Visegrádu s tím, že Rumunsko a Chorvatsko mají podobnou vizi regionální politiky jako Polsko a budou též klást důraz na transatlantickou spolupráci. Dále byly k tomuto seskupení přizvány i pobaltské země s podobnými viděním bezpečnostní politiky, jako má Polsko.

Toto seskupení by pak mělo cca 112 mil. obyvatel, přičemž rozloha členských zemí by představovala celkem 1 218 975 km2. Tolik tedy další oficiální informace z Wikipedie a z internetu.

V zásadě jde tedy o vytvoření nového bloku partnerských států na rozšířené platformě bývalého Rakousko-Uherska, přičemž nemusí být ale zdaleka naplněny polské představy o vedoucí roli Polska v tomto seskupení. Ve zmodernizované podobě by mělo jít spíše o smluvní svazek členských národních států, a to pod kolektivním vedením a rozhodováním.

V tomto případě jde tedy o ještě komplikovanější záležitost, než která byla zmíněna v 1. části tohoto článku, neboť jde o konflikt zájmů mezi globalisty a americkými neocony (deep state); podporovateli obou stran v členských zemích V4 vč. ČR a třetí stranou hájící národní zájmy dotčených zemí (tj. členských zemí V4+).

Dlužno říci, že podpora této třetí strany střetu zájmů je v jednotlivých členských zemích V4+ různá, a to jak z hlediska její intenzity, tak i míry otevřenosti. V ČR je přitom tato intenzita i míra otevřenosti nízká. Důvody tohoto stavu u nás tkví především v tom, že:

  • politika dominantní politické strany u nás (ANO) nehájí jako celek české národní zájmy (na rozdíl od Polska či Maďarska), přičemž vedení další vládní strany, tj. ČSSD a její ministři v koaliční vládě pracují dokonce vesměs proti našim národním zájmům;
  • naše domácí alternativa je stále hodně rozdrobená a nebyla zatím schopna uceleně formulovat české národní zájmy;
  • o těchto konfliktech zájmů a souvisejících procesech je v ČR prakticky nulová informovanost občanů.

V důsledku toho podporují někteří nespokojení občané u nás zcela mylně seskupení prosazující cizí zájmy na úkor těch našich národních (viz demonstrace Milionu chvilek za cizí masivní podpory). Tito občané nejsou spokojeni s vývojem, kterému ale přitom nerozumějí. Nechápou, že pouhou změnou osob ve vládě ke zlepšení dojít nemůže. To by vyžadovalo systémovou změnu, k níž organizované demonstrace rozhodně nesměřují, právě naopak. Jde totiž pouze o výměnu vlády za účelem utužení stávajícího systému a prosazení cizích zájmů na úkor těch našich národních (nároky sudetoněmeckých organizací, nároky na vrácení majetku kolaborantům a zrádcům odebraného na základě dekretů prezidenta Beneše, a to vč. nároků části šlechty spadající do této kategorie, podpora fašismu v ČR atd.). V tom je podporují opoziční strany dem(ag)obloku a fakticky i vedení a někteří ministři ČSSD jako strany vládní.

Část našich občanů se přitom nechává manipulovat personifikací problémů, aniž by usilovali o jejich věcné řešení, o čemž svědčí i používaná hesla při demonstracích.  Ta mají u méně přemýšlivých lidí vzbudit dojem, že výměnou vlády za ty, kteří náš stát a občany zadlužili v polistopadovém období nejvíce, jsou odpovědní za nízkou úroveň mezd, platů a důchodů u nás, za důchodovou deformu, nevhodnou strukturu naší ekonomiky a výrobkové základny, ponižující postavení v mezinárodní dělbě práce, nízkou životní úroveň a otvírají dveře naší postupné islamizaci, se tyto problémy vyřeší samy.

Občané nemají dost objektivních a úplných informací a pokud se nesnaží získat si je sami, pak nemohou mít dostatečně komplexní (mozaikový) obraz toho, co se děje kolem nich, kam směřujeme a jak dále postupovat.

Unikají jim tak souvislosti, některým krokům či opatřením nerozumějí. Namísto toho, aby si tyto informace snažili doplnit, tak dělají při neznalosti či nepochopení vývoje situace kolem nich zcela nesprávné závěry a nechávají se přitom manipulovat těmi, kteří na místo řešení problémů se záměrně snaží tyto problémy personifikovat, někoho jen nálepkovat, předem diskvalifikovat atd., aniž by sami byli schopni nějaké řešení přinést. Vystupují pak spolu se svými manipulátory proti našim čelným představitelům, především pak premiéru Andreji Babišovi a prezidentovi republiky. Kdo na tuto vlnu sedne, postupuje proti českým národním zájmům, ač může přitom někde na veřejném prostranství pokřikovat pln nadšení ze svého vlastenectví. Není tomu tak, je na omylu.

Kdo např. pochopil důvody návrhu prezidenta Miloše Zemana na výstavbu kanálu Dunaj-Odra-Labe? Kdo z našich občanů chápe natolik souvislosti, aby v projektu viděl záměr zajistit si dopravní cesty k námořním přístavům pro náš export pro případ realizace projektu Trojmoří či k lacinější přepravě zboží uvnitř takového seskupení zemí?

Je důležité dále připomenout, že i naše národní zájmy je třeba posuzovat podle priorit a v čase (jejich potřebné a technicky možné realizace). Tak např. bude vyšší prioritou zachovat mír než zvýšit mzdy či důchody obyvatel. Pokud by v dnešní době došlo k válce, tak většina z nás by zřejmě již žádné mzdy či nepobírala, neboť by nepřežila.

Z hlediska věcné a časové posloupnosti lze tedy sestavit přibližně následující žebříček priorit českých národních zájmů:

  1. Udržení míru.
  2. Eliminace možnosti našeho zatažení do války s Ruskem.
  3. Obrana před naší islamizací.
  4. Zachování našeho státu ve stávajících hranicích a ochrana našeho národa, odmítnutí jakýchkoliv restitucí v rozporu s dekrety prezidenta Beneše, odmítnutí jakýchkoliv pokusů o zrušení platnosti některých dekretů prezidenta Beneše.
  5. Provedení systémových změn v ČR při zohlednění připravovaných změn v okolním světě.
  6. Podpora spolupráce se zeměmi všech azimutů, zlepšení naší pozice na mezinárodní scéně.
  7. Zásadní zlepšení naší ekonomiky a návrat k přímému exportu našich výrobků do finálních destinací našimi vlastními silami.
  8. Demokratizace naší ekonomiky spojená se zvýšením hmotné zainteresovanosti našich pracovníků.
  9. Obnova sociálního státu.
  10. Podpora naší kultury, školství a reset vzdělanosti v ČR.

Tento žebříček priorit, který sleduje české národní zájmy, není tímto uzavřen, pro základní představu bude ale postačovat. Je tak otevřen veřejné diskuzi.

Pro úplnost připomínám, že k jeho postupné realizaci je nezbytně nutné vytvořit si i potřebné podmínky. Ty v rámci EU neexistují a s ohledem na úkoly, jež globalisté ukládají vedení EU, ani existovat nemohou, neboť EU usiluje o zcela odlišné cíle, vč. likvidace členských zemí EU a o spojení jejich obyvatel do jednoho „tavícího kotle“ spolu s účelově naváženými migranty.

Naštěstí existuje alternativa pro ty, kteří mají zájem nadále žít v národním státě, používat svůj jazyk a usilovat o nápravu minulých hrubých chyb a špatných úmyslů polistopadových vlád bez rozdílu.

Občané našeho státu stojí tudíž před volbou, kterou cestou jít dále. Jde o rozhodnutí, které za ně nemůže a ani nesmí udělat parlament či vláda. K tomu nikdo z nich nemá oprávnění.

Včasné neřešení této otázky se přitom rovná rozhodnutí pokračovat setrvačností až do plánované přeměny EU na Evropský islámský chálifát s mezistanicí pod názvem Evropská federace. Pro své rozhodování občané ale potřebují dostatek relevantních informací, které jim naše vláda dosud dluží.

Kromě shora uvedených 2 zásadních střetů našich národních zájmů se zájmy cizích subjektů existuje ještě 3. typ těchto střetů, který souvisí s výše uvedenou problematikou, je sice z hlediska systémového uspořádání problematiky o stupeň níže, avšak významově pro nás stejně důležitý jako ty dva předchozí. Jde o 3. střet na obranu celistvosti našeho území a dekretů prezidenta Beneše týkající se přesídlení občanů německé národnosti, odebrání majetku zrádcům a kolaborantům, kteří se provinili proti Československu před a v období 2. světové války včetně, proti nově vznášeným nárokům dotčených subjektů.

Tyto dekrety v uvedeném smyslu se týkají i majetků kolaborantské šlechty. Je třeba si v této souvislosti uvědomit, že:

  • bez podpory novodobých kolaborantů u nás by nároky uvedených subjektů v rozporu s našimi zákony nikdy neměly v ČR šanci na úspěch, a to ani za situace, kdy je jejich uplatňování ze zahraničí štědře podporováno;
  • podpoře zájmům představitelů sudetoněmeckého landsmanšaftu, zrádců a kolaborantů napomáhá i netečnost naší vlády a politiků, kteří pomáhají prosazovat cizí zájmy na úkor těch našich národních;
  • tyto snahy nalézají oporu i u některých poslanců EP a souvisejí s trendem postupné renovace fašismu v některých evropských zemích a v USA.

Je přitom na místě položit si otázku proč.

Příčinou je trend směřující k obnově fašismu, který souvisí s projektem globalistů na přeměnu Evropy a se snahou vytvořit k tomu potřebné podmínky včetně chaosu s následným využitím migrantů k přeměně obyvatelstva Evropy (podle Kalergiho principu smíchání národů). Uvedené nároky do tohoto trendu tak vhodně zapadají.

Oproti zbývajícím typům střetů zájmů je v tomto případě střet českých národních zájmů se zájmy sudetoněmeckého landsmanšaftu, zrádců a kolaborantů včetně některých příslušníků šlechty našim občanům zcela zřejmý a podpora našich národních zájmů ze strany našich občanů logická. Zde by (zejména naši starší) občané neměli mít zapotřebí nějaké větší informační kampaně, alespoň tedy v případech, kdy jim paměť ještě slouží.

Výjimku z toho činí pouze ty případy, kdy cizí zájmy na úkor těch našich národních jsou některým našim občanům zakryté. To se týká i části návštěvníků demonstrací pořádaných cizími subjekty prostřednictvím Milionu chvilek, kdy naši občané pod záminkou útoku na premiéra Babiše (jehož některé počiny mohou být opravdu diskutabilní) útočí nevědomky především na své vlastní zájmy a na základy našeho státu, jež s těmito zájmy nutně souvisejí.

Shrnutí

  1. Střet zájmů v případě uvedeném v první části tohoto článku (tj. střet našich národních zájmů se zájmy světových globalistů reprezentovaných vedením EU a některými politiky členských zemí, je vcelku jasný a pro občany srozumitelný. Občané členských zemí EU jsou o něm do jisté míry informováni, značnou roli přitom hraje faktor islamizace členských zemí EU prosazované Bruselem a úsilí vedení EU o předání zbytku suverenity členských zemí do Bruselu spojené s likvidací členských států (a následně i jejich národů). V ČR se této informační role nyní ujala SPD, byť se zpožděním. Měla tak učinit již ve volebním r. 2017, což ke škodě své, našich občanů i našeho dalšího politického vývoje včas neučinila.
  2. Střet zájmu amerických neoconů a světových globalistů týkající se středu Evropy a zemí V4+ je značně specifický a jeho pochopení předpokládá již větší znalost procesů nadnárodního řízení. V tomto případě je informovanost našich občanů téměř nulová a vyžádá si tudíž značné nápravy jak ze strany pronárodní části naší politické scény, tak i podpory ze strany skutečné alternativy. Předpokladem k tomu je ale podmínka, že si související otázky naše alternativa nejprve osvojí.
  3. Střet našich národních zájmů se subjekty usilujícími o revizi výsledků 2. světové války s konkrétními dopady na naši republiku, na její celistvost a na stávající majetkové poměry mnohých našich občanů je (či měl by být) pro naše občany nejzřejmější. Zde by masivní podpora našich občanů na ochranu našich národních zájmů měla být tudíž nejvíce očekávatelná a nejjednodušší. I přesto je ale zapotřebí tento střet a důvody k němu vedoucí připomínat, a to s ohledem na veřejné akce dotčených subjektů prostřednictvím k tomu objednaných organizací u nás, na spolupráci tzv. dem(ag)obloku a na setrvale probíhající propagandistickou masáž mainstreamu v ČR. To vše za účelem podpory cizích zájmů na úkor zájmů našeho národa a jeho občanů.

S ohledem na potřebu označit naše národní zájmy a zdůraznit jejich rozmanitost jsem přikročil k napsání obou částí tohoto článku. Ve snaze docílit co nejvyšší objektivity jsem přitom využíval v co nejvyšší míře informace z Wikipedie či z dalších otevřených zdrojů na internetu. Pokud k tomuto záměru článek alespoň trochu přispěl, pak splnil svůj účel. Další je pak již na úvaze a rozhodnutí občanů, zatím ještě jako skutečných suverénů v tomto státě.


* Dne 19. června 2017 členské země Středoevropské obranné spolupráce se v Praze zavázaly k užší spolupráci při vypořádání se s ilegální migrací, včetně použití armády. Jedním z cílů skupiny je, aby migranti, kteří chtějí získat azyl v některé zemi EU, museli o něj požádat mimo unii. Země se dále dohodly na vytvoření akčního plánu, který bude rozdělovat úlohy jednotlivých armád, policií a dalších organizací členských zemí v případě potřeby společného zásahu.

0 0 hlasy
Hodnocení článku
Platby

Líbil se vám článek?
Přispějte, prosím, redakci OM na č. ú. 2900618307/2010, nebo přes následující QR kódy.

QR platba 50 Kč

QR platba 50 Kč

QR platba 100 Kč

QR platba 100 Kč

Odebírat
Upozornit na
2 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
Petrpavel
Petrpavel
26. 12. 2019 13:32

Omlouvám se, ale nečetl jsem.
Protože jsem si jist : neshodneme!
Jsme rozdělená společnost, úmyslně a plánovaně, bez vizí, bez motivace, bez naděje.

racek
racek
27. 12. 2019 0:52

No, s tou poslední větou musím, bohužel, souhlasit.