Plíživá privatizace českého zdravotnictví (rozhovor)

zdr_2.jpg Vraťme se k tomu, co znepokoje občany, což je plíživá privatizace zdravotnictví. V pražské Libni začne od roku 2020 fungovat poliklinika firmy FutureLife, která spadá do svěřenského fondu premiéra Andreje Babiše. O čem je doopravdy návrh nového zákona o oborových zdravotních pojišťovnách?


S bývalým poslancem Ludvíkem Hovorkou (KDU-ČSL) jsme se vrátili k problému popsanému v článku Novela zákona o zdravotních pojišťovnách: Pojedou korporace přes mrtvoly?


Poslal jste v listopadu Dopis Poslanecké sněmovně, předsedkyni výboru pro zdravotnictví. Dostal jste na Váš dopis nějakou odpověď?

Dodnes mi žádná odpověď nepřišla. Ale stává se, že poslanci mají mnoho práce a nestíhají odepisovat na každý email. Podstatné je, že výbor pro zdravotnictví poslanecké sněmovny přijal pozměňovací návrh, který by mohl být na určitou dobu východiskem. Pozměňovací návrh poslance Kaňkovského přebírá model voleb do správních rad a dozorčích rad zdravotních pojišťoven podle způsobu volby do správní a dozorčí rady VZP. To znamená, že členové správních a dozorčích rad by byli voleni poslanci sněmovny Parlamentu České republiky, tedy volenými zástupci občanů. Dle mého názoru je to určité řešení, jak zabránit opakování násilného slučování pojišťoven z let 2009–12, ke kterému původní ministerský návrh znovu otevíral dveře.

Vraťme se k tomu, co znepokojuje občany – plíživá privatizace zdravotnictví. Novela zákona o zaměstnaneckých zdravotních pojišťovnách (ST 516) byla předložena ministerstvem zdravotnictví pod vedením ministra Adama Vojtěcha. Jeho návrh měl vyhovět nálezu Ústavního soudu, který zrušil tzv. „Rathovu vyhlášku“ o volbách do správních a dozorčích rad zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven. Jak hodnotíte tuto iniciativu ministerstva?

Nejprve je třeba se podívat na historii vzniku těchto pojišťoven. Zákon o zaměstnaneckých zdravotních pojišťovnách historicky vznikl až 1 rok poté, co byla zákonem v roce 1991 zřízena VZP. Zaměstnanecké ZP měly být protiváhou Všeobecné zdravotní pojišťovny a měly být pojistkou proti monopolu. Zákon má ve svém názvu zaměstnanecké, oborové a jiné zdravotní pojišťovny. Byla tedy snaha dát možnost ministerstvům a rovněž podnikům zřídit si své vlastní zdravotní pojišťovny. Tak například vznikla Vojenská zdravotní pojišťovna především pro vojáky z povolání a civilisty na ministerstvu obrany, nebo Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra především pro policisty, hasiče, a jejich civilní zaměstnance, Oborová zdravotní pojišťovna pro zaměstnance bank a pojišťoven. Revírní bratrská pokladna Zdravotní pojišťovna především pro horníky, Hutnická zdravotní pojišťovna především pro zaměstnance v hutnictví železa apod. Avšak jedinou, skutečně zaměstnaneckou pojišťovnou se stala ZP Škoda, která spravuje zdrav. pojištění především pro zaměstnance Mladoboleslavské automobilky. V 90. letech postupně vzniklo vícero „zaměstnaneckých“ zdravotních pojišťoven, postupně ale řada z nich zanikla, protože měly jenom málo pojištěnců. Zákonodárci proto usnadnili přestupy pojištěnců do jiných pojišťoven, aby klienti zanikajících pojišťoven nebyli v potížích a mohli být ošetřeni (obavy zdravotnických zařízení o úhrady od končících zdravotních pojišťoven). V řadě případů se takové malé zdravotní pojišťovny slučovaly s výrazně většími úspěšnými ZP.

Tento vcelku zdravý vývoj pojišťoven musel mít v tunelářském kapitalismu nějaký háček, nežijeme v kapitalistické pohádce. Dnešní koláč 350 miliard ve zdravotních pojišťovnách je stále větší a lákavější a peče se každý rok. To si z českých mafiánů nikdo nechtěl zadarmo ukousnout miliardový krajíc?

S nástupem vlády Mirka Topolánka a Tomáše Julínka, Marka Šnajdra a Pavla Hroboně na ministerstvo zdravotnictví se začal realizovat program Modrá šance pro zdravotnictví do značné míry inspirovaný americkým zdravotnictvím a vývojem na Slovensku. Nejdříve se ve vládním prohlášení objevil záměr o přeměně fakultních nemocnic na akciové společnosti a záměr na v přeměnu zdravotních pojišťoven na akciové společnosti. Stejně jako na Slovensku se postupně objevilo 6 nových návrhů zákonů, které měly postupně změnit systém českého všeobecného zdravotního pojištění na systém soukromého zdravotního pojištění. V zásadě se měly našim občanům nabídnout různé zdravotně pojistné plány s různou výší pojistného, ale také s různou výší spoluúčasti za ošetření, za lékařské zákroky a operace, plateb za léky, apod. Těmto záměrům mělo předcházet zavedení tzv. regulačních poplatků, aby si pacienti na přímé platby zvykli. Nebezpečí různých pojistných plánů zdravotních pojišťoven bylo v tom, že postupně by lidé ztratili poměrně neomezený nárok na ošetření, který je dnes běžný. Nemusíme mít žádnou adresnou pojistku podobnou havarijnímu pojištění, nebo pojištění domácnosti, kde bychom museli studovat několik stránek pojistných podmínek a pracně zjišťovat, za jakou výši odvodů ze mzdy na zdravotní pojištění (% srážek ze mzdy ) máme nárok na jaký zákrok nebo na jaké vyšetření, a kolik za takové vyšetření budeme muset doplatit ze své kapsy.

Tento systém podobný tomu americkému se skutečně v letech 2007–2008 připravoval a byl ve fázích záměrů zákonů. V USA patří cca 800 zdravotních pojišťoven k nejbohatším a nejlépe vydělávajícím společnostem. V roce 2008 přišlo soukromé zdravotní pojištění občana USA na zhruba 7 500 USD ročně. Celkem 50 milionů Američanů nemělo žádné zdravotní pojištění a polovina lidí, která pojištěna byla, neměla kryta všechna zdravotní rizika. To znamená, že při závažném onemocnění tito lidé i s nějakou částečnou pojistkou přišli často o celé jmění, aby byli schopni zaplatit výdaje na zdravotní péči.

Tím se dostáváme ke kampani různých aktivistů proti privatizaci zdravotnictví vedené v letech 2008 – 2013. Viz naše tematické číslo z roku 2013 nazvané Nemocnice v kómatu. Jaká byla Vaše role v této kauze?

Tomuto záměru se podařilo zabránit jenom díky tomu, že Topolánkova vláda neměla výraznou většinu ve sněmovně. Reformátoři Julínek, Šnajdr a Hroboň se zaměřili na odstátnění nemocnic a zrušení veřejného statusu zdravotních pojišťoven. Zdravotní pojišťovny měly být postupně zestátněny a posléze přeměněny na akciové společnosti. Z fakultních nemocnic měly být vytvořeny univerzitní akciové společnosti, ovšem s podílem univerzit pouhých 34 % a podílem státu 66 %. Potíž byla v tom, že stát by tyto podíly mohl kdykoliv prodat. Fakultní nemocnice dostaly za úkol připravit privatizační projekty. Na Slovensku došlo za vlády premiéra Mikuláše Dzurindy a Miroslava Zajace ve funkci ministra zdravotnictví k privatizaci zdravotních pojišťoven. Došlo k tomu z nepochopitelných důvodů pouhými pozměňovacími návrhy ve slovenském parlamentu. Když potom soukromé zdravotní pojišťovny začaly vyvádět téměř 10 % peněz z vybraného pojistného místo na zdravotní péči do bank svým majitelům, stanovila nová slovenská vláda strop na režijní náklady ZP ve výši cca 3,5 % a okamžitě následovala žaloba těchto pojišťoven na stát za omezování práva na podnikání. Na základě neblahých zkušeností a díky odporu několika koaličních poslanců (Hovorka, Carbol, Zubová, Jakubková) se podařilo projednání návrhů zákonů úspěšně oddalovat s poukazem na neshody a nevypořádané připomínky.

Do zákonodárného procesu zasáhly volby do krajů v roce 2008, ve kterých ODS utrpěla těžkou porážku díky celostátní politice a záměrům privatizace ve zdravotnictví. Premiér Topolánek musel obětovat svého neoblíbeného ministra zdravotnictví Julínka, jehož spousta bývalých hejtmanů ODS označila za příčinu volební porážky. To předznamenalo i konec privatizačních záměrů některých vlivných politiků ve sněmovně, nikoliv však snahy korporací získat každoroční koláč – v té době „jen“ za 220 mld. korun prostředků zdravotního pojištění ve zdravotních pojišťovnách.

Neříkejte, že čeští mafiáni se vzdávají našich veřejných peněz tak snadno, to by bylo moc jednoduché. Jak vypadaly další privatizační pokusy?

Když bylo zřejmé, že privatizace zdravotního pojištění se zadrhává, přišlo ministerstvo zdravotnictví s náhradním plánem. Byla zveřejněna zpráva, že ministerstvo udělilo licenci k provozování zdravotního pojištění Zdravotní pojišťovně Agel – pojišťovně zřizované koncernem Agel. Na námitky, že licence k provozování zdravotního pojištění neměla být nikdy udělena subjektu, který současně poskytuje zdravotní péči ve zdravotnických zařízeních, tvrdili zástupci ministerstva, že licenci nemohli odmítnout udělit. ZP Agel získala do 1 roku existence 60 tisíc pojištěnců ze severní Moravy, především z Třineckých železáren a koncernu Agel, kteří to dostali v zásadě direktivně nařízeno. S takovým počtem pojištěnců by ZP Agel nemohla finančně přežít.

Agel využil mezery v zákoně ještě z dob postupných zániků menších ZP a požádal o sloučení s výrazně větší Hutnickou zaměstnaneckou pojišťovnou. Protože se tento scénář předpokládal, předložili jsme již v závěru roku 2018 poslaneckou novelu zákona o zaměstnaneckých ZP, v jejímž návrhu se uvádělo, že sloučení se nepovolí bez vážných důvodů. Právě v den, kdy tuto novelu schválila poslanecká sněmovna (tedy v květnu 2009), podepsala tehdejší ministryně Dana Jurásková souhlas s první fúzi ZP Agel a HZP. Než příslušná novela zákona prošla jednáním v senátu a opakovaným hlasováním ve sněmovně, podepsala ministryně Jurásková ještě další fúzi – tehdy již sloučených dvou pojišťoven s další finančně velmi zdravou zdravotní pojišťovnou Českou národní zdravotní pojišťovnou. Po sloučení se nástupnická pojišťovna přejmenovala na Českou průmyslovou zdravotní pojišťovnu.

V hledáčku zakladatele ZP Agel byly ještě další pojišťovny. Nová vláda Petra Nečase s ministrem Leošem Hegerem měla dokonce ve svých záměrech a snad i ve vládním prohlášení odstranění příslušného paragrafu (tzv. Hovorkova paragrafu) bránícího fúzím zdravotních pojišťoven bez vážných důvodů. Ke změně zákona skutečně došlo v roce 2012 a ministr Heger poté, když ihned po schválení nového zákona obdržel žádost o fúzi České průmyslové zdravotní pojišťovny se Zdravotní pojišťovnou Metal Aliance, tvrdil, že neměl jinou možnost, než další fúzi podepsat k datu 1.12.2012. Z miniaturní zdravotní pojišťovny ZP Agel tak vyrostla po 3 fúzích s finančně zdravými zdravotními pojišťovnami Česká průmyslová zdravotní pojišťovna, téměř stejně velká, jako Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra (mají cca 1,9 milionu pojištěnců). Tato zdravotní pojišťovna během fúzí získala téměř 5 miliard Kč prostředků na účtech pojišťoven, se kterými se slučovala, což se jí velmi hodilo během „hubených let“ 2009-13. Česká průmyslová zdravotní pojišťovna rovněž usilovala o fúzi s další zdravotní pojišťovnou – Revírní bratrskou pokladnou ZP. Světlo světa spatřily jakási memoranda představitelů průmyslových podniků na severní Moravě a krajských samospráv – severomoravského a Zlínského kraje, která měla být podpůrným argumentem pro další fúzi. Proto jsme na můj návrh v letech 2013 – 2017 ve sněmovně znovu upravili příslušný paragraf v zákoně o zaměstnaneckých pojišťovnách, aby takové „zájmové fúze“ nebyly dovoleny. I přes nesouhlas ministra zdravotnictví Němečka byl nakonec zákon upraven a účelové fúze opět zastaveny.

Tím se dostáváme k dnešnímu stavu a Babišovu podnikání v oblasti zdravotnictví. V pražské Libni začne od roku 2020 fungovat poliklinika firmy FutureLife, která spadá do svěřenského fondu premiéra Andreje Babiše. Poslanec Jan Farský (STAN) byl členem správní rady VZP a cituji jeho prohlášení: „ANO má kontrolu nad veškerými toky peněz ve zdravotnictví. Odhlasuje tak prakticky vše, co bude chtít.“

Tím se vracíme na začátek celého příběhu. Popsaný proces vzniku ZP Agel a slučování s dalšími zaměstnaneckými pojišťovnami svědčí o tom, že snaha ovládnout zdravotní pojištění je stále živá. Proto nepřekvapila ani novela zákona od ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha, která nařízení Ústavního soudu o zrušení vyhlášky o volbě členů SR a DR zaměstnaneckých pojišťoven vyložila tak, že sice členy SR a DR mohou navrhovat jednotliví pojištěnci, ovšem reálnou šanci na zvolení mají především zástupci významných zaměstnavatelů – tedy jenom určitých podniků. Kterých podniků se to má konkrétně týkat, popsal poměrně podrobně právník Ondřej Dostál. Zdravotní výbor sněmovny zákon pozměnil přijetím pozměňovacího návrhu poslance Kaňkovského, který předpokládá, že do správních a dozorčích rad ZP se bude volit podobným způsobem, jako do SR a DR VZP. Tedy, že členy bude volit poslanecká sněmovna. To sice není úplně ideální návrh, ale pořád je lepší než jeho ministerská podoba, která jde na ruku zájemcům o privatizaci českého zdravotnictví. Podle ekonomů i opozičních politiků je potřeba vývoj ve zdravotnictví bedlivě sledovat. Shoduji se s ekonomem Miroslavem Vránou v tom, že lidé z ANO dnes mohou výrazně ovlivnit zdravotnictví, podobně jako to udělal před lety na severní Moravě Tomáš Chrenek se skupinou Agel.

Děkuji za rozhovor.
Za e-republiku se ptal Václav Umlauf


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 500 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!

Související články:

Převzato z e-republika.cz

4
Komentujte

Chcete-li přidat komentář, přihlaste se viz Přihlášení.
4 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
2 Autoři komentářů
orinokoBety Autoři posledních komentářů
  Odebírat  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Bety
Člen
Bety

Nesmyslné bylo už rozdělení a privatizace státního zdravotního pojištění.

orinoko
Člen
orinoko

Těžko se ke článku vyjadrit. Proc? Protože je zatím volný průchod mezi pojistovnami. Kdyby český zdravotni pitomec chtel, tak během jednoho roku položí minimálně polovičku těch vydriduchu. Ale musí si umět vybrat. Já jsem dal vale soudruhu Chrenkovi , kterého z miliardovych dluhu vytáhl ten ostravský kripl s obrimi gulisky, a nekonecnou debilitu, a sebevedomim v době, kdy byl předsedou největší vládní rozkradaci mafie. Teď se chystám soudruhu Chrenkovi poslat svůj roční ucet. V němž je ovsem započtena i cifra , kterou za mě platí podnik. Soudruhu Chrenkovi jsem ulechcil za minulý rok cca 50 000,- Kc. Tolik neberou většinové… Číst vice »

orinoko
Člen
orinoko

Mimochodem, podnikové odvody na personu, by mohly byt po mém osobním soudu opravdu nizsi. Je otazka, jestli by to pracovník pocítil ve svojí mzde. Asi ne .
Vím to proto, že jeden z „mych“ podniků uvádí ve výplatě i superhrubou mzdu. Zajímavá cisla.

orinoko
Člen
orinoko

Chválím OM. Vpravo už se mi zjevuji pracovní nabídky až z Nemecka. Byt mladší , neváhal bych.
Já tak ještě rok, maximálně dva.
A pak začnu honit zenske.