Co všechno nás ovládá – druhá priorita řízení

“He who controls the past controls the future. He who controls the present controls the past.”

― George Orwell, 1984

Ano, ten, kdo ovládá minulost, ovládá i budoucnost. A ten, kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost. To je hlavní důvod, proč jednou z prvních věcí, kterou vítězové a okupanti udělají, je přepsání dějin. Ti, kdo mají v ovládání a vysávání cizích národů praxi, dobře vědí, proč je to nezbytné. Ovládanému národu je zapotřebí vzít především to, co jej nejvíce spojuje – národní sounáležitost, vlastenecké cítění, soudržnost. A ta je založena, především u starých národů, na historické paměti.

Seznam priorit řízení

1. Světonázorová

2. Chronologická

3. Ideologická

4. Ekonomická

5. Genocidní

6. Silová

Možná je zbytečně připomínat, že řízení na druhé prioritě je bojem o ovládnutí kolektivního vědomí národa. Historie, ať už ta nejstarší nebo novodobá, je doslova nabita příklady řízení na druhé prioritě. Nutno podotknout, že to, co jsem napsal výše, platí i v obráceném gardu. Nemusí jít jen o dezintegraci porobrného národa, může jít také o integraci a mobilizaci sil národa, posílení národní hrdosti a vědomí národní sounálžitosti.

Vzpomeňme třeba na úpravy historie ve fašistickém Německu třicátých a čtyřicátých let. Používala se označení jako „Třetí říše“ nebo „Velkoněmecká říše“, zjevně v návaznosti na „Svatou říši římskou“ a „Německé císařství“. Bylo třeba vrátit poníženým Němcům národní hrdost a vyvolat pocity síly a vlatenectví. Tak vznikala jedna z nejzlověstnějších a nejmocnějších ideologií 20. století – nacismus.

Poměrně známý je Masarykův boj za odhalení „Rukopisů“ jako falsifikátů. Ten, kdo je vytvořil, se pokoušel pozvednout sebevědomí a národní soudržnost Čechů. Pravda, moc se to nepovedlo.

Na BL (a dnes se tomu už nedívím) byla velmi propagována kniha jakési Mary Heinemann, která napsala knihu Czechoslovakia: The State That Failed. Ony BL dost často hrají na vytváření komplexů méněcennosti u Čechů a dnes už jsem přesvědčen, že to není náhoda. Píší mi bývalí autoři BL a to nejen z Čech, že BL se už vůbec nedají číst. Jsou nástrojem v něčích rukou a nekopou za Čechy, ale proti nim.

Pokud jsme u současnosti, nelze pominout to, co se děje na Ukrajině. Kdysi, za Rakousku-Uherské monarchie kdosi ve Vídni rozhodl, že bude vytvořen ukrajinský národ. Proč, to je nabíledni, velká část západní Ukrajiny patřila k Rakousku-Uhersku a nebylo jaksi milé, že se tamější lidé lépe dorozuměli s Rusy než s Rakušáky. A tak pro to udělali vše, co bylo potřeba, především přepsali historii. Tento krok měl nedozírné následky po celé dvacáté století, tehdejším Rakousku-Uherským stratégům se podařilo nasadit veš do kožichu sovětům dávno po zániku Rakouska-Uherska, projevilo se to v kolaboraci s Němci za druhé světové a pak pasivní opozici v poválečných desetiletích. Ve 21. století byl tento grandiózní projekt zneužit opět k rozdělení Rusů a Ukrajinců, k vytvoření neuvěřitelné nenávisti spojené s krutostí a zblbnutí většiny normálních lidí. Je to transparentní případ úspěšného bezstrukturního řízení na druhé prioritě.

Příkladů bylo dost, chtěl bych ještě připomenout jeden důležitý fakt. Vrátím se k Orwellovi. Předpokládám, že smysl jeho výroku použitého na začátku úvahy je teď jasný každému.

Jedním z nejdůležitějších nástrojů, pomocí kterého může přítomnost ovládnout minulost a skrze minulost ovládnout budoucnost, je školství. Jedním z dnes docela častých názorů, které možná také nevznikají jen tak ze vzduchu, je ten, že školství má připravovat k profesi, všeobecné vzdělání má končit u základů, více není k užitku. Podepírá se to argumentem, že školství je drahé a vzdělání je investice, kterou by si každý měl zaplatit a měla by se vrátit. Tak proč studovat dějepis? Prostě proto, aby informační prostor, uvolněný státním škostvím, nezneužil někdo jiný k implantaci své verze dějin.

Stojí za to si připomenout, jak dopadla Ukrajina. Její současné (o budoucích ani nemluvě) ekonomické ztráty by asi zaplatily skvělé vzdělání pro všechny Ukrajince na sto let dopředu. Skutečně vzdělaný člověk, který se naučil kriticky přijímat informace, by na nehorázné lži současné ukrajinské propagandy nenaletěl.

Takže poučení nejen z výkladu o druhé prioritě řízení je, že skutečného vzdělání není nikdy dost. A tady by bylo místo pro úvahu o celostním vzdělání, které je součástí KSB. Podobně by se daly rozvíjet úvahy o kultuře.

Vzdělání je moc, o tom není pochyb.