Česká televize je skvělá, úžasná, bezvadná, hospodárná, politicky nezaujatá, prostě naše – česká. Alespoň takto by se dalo na působení České televize pohlížet optikou dosavadních hodnocení Rady České televize, která si generálního ředitele Petra Dvořáka vždy cenila v kontextu odvedené práce, jako reprezentanta jedinečné veřejnoprávní instituce, což se projevilo i na přiznání maximálních výší finančních odměn.
Přejeme managerům České televize, aby svůj plat i s odměnou inkasovali, jen si dovolíme klást otázky z titulu koncesionářů České televize hostům Debatního klubu, kterými jsou filozof Michael Hauser, který od roku 1998 působí ve Filosofickém ústavu Akademie věd České republika, od roku 2003 přednáší na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy a je od roku 2014 členem Rady České televize a česká právnička a politička Hana Marvanová, která působila postupně v politických stranách Občanské fórum, Občanská demokratická strana a Unie svobody. Také se podílela na znění zákonů souvisejících s Českou mediální scénou, z nichž některé platí dodnes.
Na Českou televizi si stěžuje prezident Miloš Zeman stejně jako řadoví občané. Miloš Zeman kritizuje Českou televizi za cenzuru vůči své osobě a řadoví občané kritizují cenzurované a nevyvážené zpravodajství, někdy i se zkreslenými či přímo lživými informacemi, které v celku mají u diváka vyvolat potřebu vytvoření si určitého – konkrétního názoru, což je nepřípustná manipulace z informacemi a i ze zákona je takový postup striktně zakázán.
Je Česká televize instituce sloužící veřejnosti podle platných zákonů či nikoli? Máme na základě dosavadních zkušeností mít zájem na existenci veřejnoprávních mediálních institucí – České televize a Českého rozhlasu, které v současnosti inkasují roční prebendu ve výši dosahující takřka deseti miliard korun?
Více debat najdete v Debatním klubu
Přes televizní obrazovku vstupují do našeho soukromí komentátoři a moderátoři, o kterých toho moc nevíme. Když se nám nepředstaví, měli by občané začít pátrat sami, aby zjistili, kdo tyto lidí do televize posadil a kolik jim za jejich práci platí. Neškodilo by se podívat také na jejich odborný růst a jejich chování v soukromí. Oni manipulují s veřejným míněním a lidé by měli vědět, kdo jsou a čí zájmy hájí. Přece ty osoby někde bydlí a s někým chodili do školy a sdíleli nějaké pracoviště. O poslancích víme všechno, ale o těch, kteří mají mnohem větší moc, nevíme vůbec nic.