Pan Novák, jako zcela nemajetný člověk, přišel koncem roku 1945 z vnitrozemí hledat štěstí do pohraničí, které bylo po odsunu sudetských Němců vylidněné. Dostal přidělen dekretem dům, tedy v podstatě zdarma. O hospodaření (zemědělčení) neměl, stejně jako drtivá většina přistěhovalců, ani potuchu. Proto byl pro něho spásou vznik státních statků, kde pracoval jako zaměstnanec. Muselo se mu říci: tohle dělej tak, tohle zase tak… Byl docela spokojený, oproti minulosti si velice polepšil, vždyť za tzv. první Masarykovy republiky býval věčně bez práce. Byl už postarší a tak nechal přepsat dům na syna. Synáček ovšem v roce 1968 emigroval, takže dům byl zabaven, propadl znovu ve prospěch státu. Pan Novák zůstal bydlet ve svém bývalém domě. „Komunisté mi to nejdříve dali a potom zase vzali“, takovými slovy se mi svěřil, ale že by nadával na komunisty, tož to ne, nebyl vůbec zatrpklý. Půjčovával jsem mu historické romány, byl vášnivý čtenář. Když zemřel, dům od obce koupil mladý (třeba) Novotný, pěkně ho opravil a perfektně zmodernizoval, moc šikovný řemeslník. Obecní zastupitelstvo, tehdy tzv. Místní národní výbor (MNV), bylo rádo, že se vlastnictví domu zbavilo, prodali to za cenu ročního příjmu, mzdy (kolem 30 tisíc Kč). Po převratu v roce 1989 začal Novotný divoce podnikat ve velkém a o dům přišel. Od banky si dům koupila nějaká rodina (třeba) Nových z Ostravy, na dožití v důchodu.
Jeden dům a taková spousta událostí za necelých padesát let, no není to téma přímo na román? Proč by si nemohl každý napsat román sám? Nač číst román, který si vymyslel nějaký pisatel, když vymýšlet si mohu i já dle vlastního uvážení? Možná, pokud budu mít čas a budu se nudit, se o to pokusím, ale asi ne, protože už nejméně dvacet let jsem nepřečetl jeden jediný román, vymyšlené příběhy, ač třeba kvalitně vymyšlené, mne už vůbec nebaví.
Historie domu před rokem 1945 mi není známá, ale lze si ji domyslet. Po několik staletí v tom domě přebývala a hospodařila na přilehlých polích německá rodina. Jejich život můžeme klidně přirovnat k podmínkám života v českém vnitrozemí, jediný rozdíl byl, že jedni mluvili česky a druzí německy, jinak životní poměry naprosto stejné. Obyčejní udření zemědělci, kteří, stejně jako zemědělci ve vnitrozemí, veškeré své síly a námahu věnovali na to, aby se jakž takž uživili a vychovali děti. O nějakou politiku se moc nezajímali a odsun pro ně byl docela katastrofou. Tak to by byla první kapitola věnovaná situaci německé rodiny, která se připravovala na odsun.
Nebo také můžu použít jinou verzi, že totiž s nadšením hlasovali pro připojení k říši a vzdali se českého občanství. Měli dva syny, oba byli příslušníky jednotek SS. Jeden syn padl u Stalingradu, druhý měl štěstí a vrátil se živ, a tak odsun do říše byl pro ně vlastně osvobozením, neb příslušník SS by dostal doživotí či dokonce provaz. Jejich životy drasticky semlely hrátky mocných.
V románu samozřejmě nesmí chybět nějaká milostná historka, tak třeba pan Novák se zamiloval do dcerky původních vlastníků, láska oboustranná a velice vášnivá. Jenomže (třeba) Gerta nakonec dala přednost odstěhování se už kvůli bratrovi. Takovouhle historii lásky bych se snažil napsat tak, aby při čtení čtenáři tekly slzičky po tváři.
No, odsun lze popsat tak i onak, jednou dle Bohumila Doležala jako divoký odsun a šílené bezpráví, jindy dle solidních historiků jako spravedlivou odplatu. Jedna kapitola by mohla být dle Doležala, druhá dle historiků (nikoliv ideologů!. Čtenáři vyber si, byla by to úplná postmoderna.
Podobně lze popsat i opuštění republiky mladým Novákem, což byl dle tehdy platných zákonů, trestný čin a tudíž zabavení majetku bylo právně ošetřeno. A mohlo by se popisovat také dvojím ba i vícerým způsobem, jednou dle pravdoláskařů, jako že mladý Novák toužil po svobodě a demokracii a proto uprchl z komunistického koncentráku do svobodného demokratického světa, neboť celý náš stát byl ohrazen ostnatým drátem nabitým elektřinou a hlídán vojáky pohraniční stráže. Nebo jiná verze – mladý Novák toužil zbohatnout a mít jachtu a soukromý tryskáč, což se mu podařilo a dostal se mezi bohatou smetánku, takový románek jako z Červené knihovny spisovatelky Vlasty Javořické či Popelky Biliánové. Ale ještě by byla i jiná verze, za loupežné přepadení byl odsouzen na dvacet let a potom se po něm ztrácí stopa, případně se stal bezdomovcem či distributorem drog. Různých variant by se dala vymyslet spousta.
O starém panu Novákovi a jeho manželce by se toho moc napsat nedalo. Chodili pravidelně do práce, dostali docela slušný důchod, vedli takový naprosto normální běžný, vcelku spokojený život. Byli velice šťastní, když si koupili nejmodernější výdobytek tehdejší techniky, což v oné době byla pračka (s porcelánovým šnekem) a ždímačka (Romo Fulnek), koupili si také elektrickou troubu na pečení, pak černobílou televizi a o deset let později i barevnou, do té doby poslouchali z rádia (samé elektronky) pouze dechovku a lidovky. Také my jsme si koupili s manželkou totéž a byli jsme velice spokojeni, vždyť to ušetřilo spoustu dřiny, takové praní bez pračky, to nebyla nějaká snadná a jednoduchá záležitost, byla to prostě dřina, vím ze zkušenosti, musel jsem máchat nejenom plínky, no a elektrická trouba, no to bylo něco, vždyť předtím se muselo zatopit ve sporáku značky Filakovo, naštípat třísky, donést dřevo, hlídat pečlivě teplotu, aby nebyla ani moc vysoká ani příliš nízká…
Ale přece by i tady mohla být i varianta, že jejich život byl v komunistické totalitě strašný, ba až strašlivě nesvobodný, k popisu by stačily výplody ÚSTRku a Žáčka. Přece všichni velice dobře víme, že bylo zakázáno, teď ocituji nějakého pravicového novináře z Lidovek: „mít možnost oficiálně vlastnit majetek, jezdit do ciziny bez omezení, mít svobodu projevu i svobodu po projevu (za komunistů se za „nevhodné“ názory zavíralo).“
Ono tohle se sice manželů Novákových vůbec netýkalo, vždyť dům byl jejich, co více si přát? Do ciziny by je ani ve snu nenapadlo si zajet. Co je to svoboda projevu, to vůbec nechápali, vždyť si mohli mluvit, co chtěli, svobodu projevu dle nich neměli právě lidé v „imperialistických“ zemích, kde za vyjádření názoru mohli přijít o prác,i ba i do vězení, viz neamerická činnost a třeba případ Voskovce. Neznali nikoho, kdo by byl zavřený za nějaké názory, ale za krádeže a výtržnosti, to jo, to znali takové spoluobčany.
Klidně bychom mohli také z pana Nováka, který měl akorát obecnou školu, udělat super intelektuála, který nemohl, ba měl přísně zakázáno, šířit myšlenky Heideggera a dokonce ani Patočku a Rosenberga nemohl propagovat, no a když je přesto hrdinně propagoval, byl zavřen. Takže i takovou verzi intelektuálskou by bylo možné v románu použít. Ještě by šlo přidat, že byl vrcholně naštvaný, že nemohl jezdit do ciziny bez omezení, tudíž že nemohl navštěvovat svého strýce v USA, svou tetu v Brazílii a bratra v Izraeli.
K novému majiteli, který domek koupil a jehož podnikání zkrachovalo, to už je vlastně současnost a to každý zná. Poslední majitelé z Ostravy, bývalý horník a účetní, si domek koupili až v důchodu, aby v klidu a pohodě dožili, znám je jenom tak od vidění, ale zdá se, že jsou docela spokojeni.
***
Takže historii jednoho domu máme za sebou a tak se můžeme podívat na historii trochu obecněji. Co je tedy vůbec historie? Není to snůška lží a fantastických i fanatických vymyšleností? Je opravdu historií ono popisování vzniku a zániku všelijakých říší, popisy bitev a revolucí, líčení hrdinných story všelijakých šlechtických rodů a charakteristiky ctností křesťanských biskupů a kardinálů? Vždyť to potom jsme na úrovni dětinských představ. „Jestliže chce historik řádně prozkoumat minulost, pak musí přece nejdříve strhnout masky, škrabošky a kostýmy, pod nimiž zůstávají nepoznáni ti skuteční strůjci naší historie.“ (Hoff) Zajisté oblibuji dějepis, ale (nejen) v současné historiografii je snad větší spousta pošetilostí a nesmyslů než v postmoderním umění. Historikové píší, že faraon ten a ten postavil tu a tu pyramidu a jiný faraon zase tamtu. Bertold Brecht se otázal: „Copak ti faraonové tahali kameny na stavbu?“
Historii jednoho domu jsem bral jako „romanopisec“, tedy vymýšlel jsem si, domýšlel, různě fabuloval. Jestliže ale totéž dělají historikové, tož je na tom cosi vadného, mají se buď přiznat, že píší román, a ne historickou práci, v tom případě by to bylo v pořádku, ale jestliže tvrdí, že uvádějí pouze historická fakta, tak lžou a to vědomě a záměrně. Román je román a historie je historie.
Odvážil by se nějaký solidní historik citovat ve svém díle nějaký výstup z USTRku jako doklad či faktum? Ani náhodou, to by se akorát znemožnil a zesměšnil jako třeba Karel Bartošek v Černé knize komunismu. Podobně Solženicyn, jako romanopisec je vynikající, ale jako historik nic moc, všechna jím uváděná data o počtu vězněných a zahynulých odporují přímo řádově archivům KGB a statistickým údajům.
Samozřejmě že dnes si může napsat kdo chce co chce a vydávat to jako fakta, máme holt svobodu a demokracii.
Třeba taková orální, tedy ústně vyprávěná historie je samozřejmě velice zajímavá, jenomže pokud ji nikdo nezapíše, tak je nenávratně ztracena, smrtí vypravěče zaniká i jeho vyprávění, takže pouze výjimečně se něco z orální historie zachová. Oficiální historiografie zase pracuje pouze s písemnými záznamy, ovšem většina písemností je vědomě a záměrně upravena dle pisatele, takže nalézt objektivní historickou pravdu je skoro nemožné.
Občas jsem se díval na Viasat History a nedávno tam dávali film-dokument o bitvě o Stalingrad (II. světová válka v barvě). Při sledování pořadu jsem se dověděl, že „Stalin dal průchod své pomstychtivosti a zahájil brutální ofenzívu proti německé frontě.“ Byl jsem konsternován a málem v šoku. No, co si to ten ukrutný diktátor Stalin vůbec dovolil? To se dělá? To může udělat pouze nějaký opilý mužik a barbar z Ruska. To nemohl nechat obsadit Moskvu vzdělanými a civilizovanými jednotkami SS a wehrmachtu? To pouze nevzdělaný buran odmítá přínos evropské civilizace, barbar jeden nevychovaný. Hitler přece chtěl do toho totalitního zavrženíhodného a zločinného ruského (sovětského) impéria vnést svobodu, demokracii, vládu práva, svobodu projevu a evropskou humanitu včetně lidských práv. To samé, co dnes dělají USA, chtěl už tehdy provést i Vůdce. Hitler je tedy náš kamarád, máme stejné nazírání na svět, měl naprosto stejné cíle, jaké máme my dnes – zničit komunismus! A že Rusko už dávno není komunistické, to je lhostejné. Ale bylo! A může být komunistickým zase! A je to neoliberálně demokraticky a svobodně vyřešeno.
To je přece neuvěřitelné, ten obdiv k Hitlerovi je už docela otevřeně projevovaný, jak to vůbec může dnešní televize vysílat? Kdo napadl Sověty? Nebo to Stalin napadl Německo? Zdůvodnění: no, sice nenapadl, ale chystal se, kdyby nezaútočil Hitler, Stalin by určitě zaútočil, proto Hitlerův útok byl nutností. Prý je kdesi doznání nějakého sovětského důstojníka, který dosvědčil, že Stalin při příležitosti vyřazení důstojníků před nimi pronesl, že jestliže nás Hitler nenapadne letos, tak příští rok napadneme Německo my. Takže Hitler akorát předešel Stalina.
Takové svědectví je skutečně dokonalý podvrh, přece žádný velitel nikdy a za žádných okolností nepronese ani před svými důvěrnými kamarády, že ten a ten den zaútočíme, to je přece naprosto nelogické, a Stalin nebyl nějaký duševně omezený člověk. Podobná historická data uvádějí Poláci, když dokládají, že v bitvě u Varšavy vidělo šedesát vojáků Panenku Mariu s mečem, a slavnostně to s prsty na Bibli odpřisáhli, takže je to fakt.
Tož takhle se dělá historie? Děkuju, nechci!
Prý rozhodující vliv na ukončení II. světové války mělo vylodění spojeneckých jednotek v Normandii, což se uskutečnilo 6. června 1944. Spojenci tedy válčili necelý rok – sedm měsíců v roce 44 a čtyři měsíce v roce 45, celkem 11 měsíců.
Operace Barbarossa byla zahájena 22. června 1941. Sověti válčili málem čtyři roky, celkem 3 roky a 11 měsíců.
Otázka, na níž se neodpovídá, zní: Proč až tak pozdě otevřeli spojenci druhou frontu? Odpověď může znít, že bylo potřebné pro spojence nechat vykrvácet Sovětský svaz, tvrdilo se dokonce, že z té války se Sověti nevyhrabou a nezotaví ani za dvacet let. Dalším důvodem proč byla otevřena konečně II. fronta, je skutečnost, že v té samé době se už Rudá armáda blížila k Visle a k Varšavě a kdyby se druhá fronta neotevřela, Stalin by bez problémů došel až do Španělska, což by bylo pro spojence docela nemilé. (A nějaké to válčení Rommela v Africe bylo na úrovni či mělo stejný efekt jako boje o nějaké maloměsto v SSSR.)
Zde se tedy musíme důrazně ptát, komu takové zkreslování faktů vyhovuje a kdo z toho má prospěch? EU a USA už otevřeně podporují fašisty a nacisty nejenom na Ukrajině. Takže máme se na co těšit, už to nebude nějaký zamlžený neofašismus či neonacismus, nýbrž bude neskrývaně úplně stejný jako za Hitlera, z něhož se stane obdivuhodný hrdina a bude zařazen mezi svaté.
Zkreslování historie není pouze nějaké neumětelství, kdepak, je to perfektně propracované. Intelektuálové se snaží, málem by se přetrhli v překrucování skutečnosti. Intelektuálové, tedy spíše ti, co se sami do role intelektuálů pasovali, se dnes dokonale odkopali a všichni už vědí, co je to za nemorální a nečestná svoloč, která se vždycky, jak dokazuje historie, přidá až k vítězům. Evropa konečně odkládá kostýmy demokracie, masku lidských práv, škrabošku svobody a ukazuje se ve své pravé podobě. Myslím si, že okolní svět se ani moc divit nebude, vždyť on to ví už dávno.
Zanedlouho, za pár dnů, se bude slavit výročí tzv. sametové revoluce, to zase budou disidenti pět oslavné ódy sami na sebe, na to jak všichni srdnatě bojovali proti komunismu, jak nastolili svobodu a demokracii. Poslechneme si také obrovské spousty oslavných tirád na důsledné dodržování lidských práv, jako je třeba právo spát pod mostem a právo mít hlad. S určitostí mohu tvrdit, že do pěti let budou projevy k výročí 17. listopadu úplně jiné než letošní, takže je naprosto zbytečné se dnešní situaci podivovat a rozčilovat se. Dnešní stav je v podstatě normální a běžný, jak to také dokazuje úryvek z dopisu starého více než dvě stě let.
Lieselotte, vévodkyně z Orléánu, četla dějiny Ludvíka XIV., na jehož dvoře žila, a napsala své přítelkyni, že píší-li se takové lži o tom, čeho jsou pamětnice, jak to asi vypadá se vzdálenou minulostí? Historie je vylhaná jako román, rozdíl je v tom, že román je zábavnější.
92 komentáře
k tomuto tématu jako stvořené, pan Krejčí je 1- jednička
http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/O-listopadu-1989-se-pry-nikdy-nemuzeme-dozvedet-pravdu-Pametnik-Oskar-Krejci-ukazuje-jak-si-akteri-upravuji-realitu-344943
Byla zde poptávka po srovnávacích studiích životní úrovně. Odborná studie to sice není, ale kdysi jsem narazil na velice pěkně zpracovanou, digitalizovanou kroniku obce Suché Lazce na Opavsku. Mimo jiné jsou v ní velice detailně zachyceny i mzdové/cenové podmínky v různých obdobích. Najdete zde: http://www.suchelazce.cz/kronika/kroniky.htm
Je jedno, který Nový. Neboť obojí je pravda. Řeč je sice o tzv. první republice, ale v ní figurovali jak Oldřich Nový, tak Vilém Nový. – Vilém Nový byl komunista. Pokud se nemýlím, tak to byl otec Kamily Moučkové. Ve straně byl už za tzv. První republiky, takže jeho vidění společnosti má stejnou relevanci jako vidění společnosti očima Oldřicha Nového. To samé platí o jejich existenci a dá se říci i roli v životě Československa. S trochou nadsázky se dá říci, že oba Noví jsou dvěma stranami jedné a téže dobové mince.
Hudryper:
Filmy pro pamětníky sice nepopisují první republiku jako celek, ale ze života smetánky ukazují leccos. Všiml jste si třeba architektury a prostor toho, čemu tenkrát říkali vila? Když jezdím kolem Ořechovky, tak si říkám, kde to asi točili.
Co třeba ukázka poníženého chování úředníčků v „Katakombách“? Myslíte, že je to přibarveno? Bídu a chudobu vůbec tam moc neukazovali, do červené knihovny se jaksi nehodila, to je fakt. Takže máte pravdu, jen z těch filmů člověk obraz nezíská.
P.S.
Nejmenoval se Oldřich Nový?
Můžu jednu pikantní informaci, která neodpovídá zažitým představám? Můj strýc (1922) byl totálně nasazen v Rakousku. Otec i jeho bratři jsou z Valašska (hergot, Aleno, co uděláme s Valašským královstvím?) a jsme prostě takový rod karbaníků. Tak ten mi řekl, že jim tam za práci normálně platili a to ne špatně. No, asi to není jeho nejlepší vizitka, poslal domů tolik peněz, že si mohli opravit a rozšířit domek. Prý to vyhrál v kartách. Takže ani to totální nasazení nemuselo být všude peklo. Naopak děda od manželky odsud zdrhl a schovával se do konce války na půdě. 🙂
Aleno, navrhuji neříkat si tu, kdo z našich starších příbuzných a známých je nebo není trotl. Jak jsem nakoupil, tak předávám a můj tchán je hluboce věřící, povahou Mirek Dušín. Nikdy v životě nelhal a ve fabrice neukradl ani šroubek. To sice řekl kdysi sám, ale znám ho 25 let a mám všechny důvody mu věřit. Pokud vás zajímá kde to bylo, tak Boskovice.
Význam ani studium archívů specialisty nijak nesnižuji, jsou to asi nejlepší dostupné zdroje informací. Já tvrdím jen tolik, že ty informace je potřeba umět dát dohromady, vytvořit vazby mezi nimi a k tomu je zapotřebí představivost. A také by si člověk měl být vědom, že dvě informace mohou působit protichůdně, i když jsou obě správné. Dokazují to údaje pamětníků, které jsme tu oba uváděli. Každý žil v jiné situaci, měl jiné zkušenosti a tedy to viděl jinak. V té době nebyl internet automobilů bylo málo a většina lidí asi ani moc nevěděla, co se děje za hranicemi jejich vesnice, natož pak 50 nebo 100 km dále.
Alena : Nějak Vám v tom dějepise splývají 30.léta první republiky s obdobím německé okupace.
Průmyslové Ostravsko bylo krizí zasaženo mnohem silněji než venkovské Ivančice s malým Menšíkem.Navíc úporná hospodářská krize v ČSR trvala ze všech zemí Evropy nejdéle. Proč ?
Protože velké podniky patřily téměř výlučně židovskému kapitálu,který veškeré výsledky svého
působení v ČSR vyváděl mimo republiku jsa informován,k čemu má v republice časem dojít. A
tak nebyl v republice kapitál na investice s výjimkou státního rozpočtu,z něhož se financovala
pohraniční opevnění a začala stavět provojenská,nikdy nedokončená infrastruktura. Paní (1919),
když všichni chlapi v rodině byli nezaměstnaní,chodila denně 10 km do práce(vycházela za tmy
ve 4 ráno a vracela se za tmy v 9 večer).Za celý týden loupání cibule!!! na výrobu zavináčů a pod.
produktů ji platili 5 Kč týdně ! Za tyto peníze nebyli chlapi samozřejmě ochotni pracovat,mladé
děvče ale ano. I s tím se počítalo a zneužívalo. Pomalu se ale k této metě přibližujeme,Kurzarbeit
je krokem opačným směrem,než si lidé myslí.Postupně se většina zaměstnaneckých míst stane
prekarizovanými,kterých budete muset mít tři,abyste uživili rodinu z dnešního jednoho příjmu.
Kdo zná první republiku jenom z retrospektivních filmů s Vlastou Burianem, Marvanem ,nebo
Vilémem Novým je objektivně informován asi stejně jako dnešní teenageři při školní agitce
„Člověka v plísni“ před volbami mladých nanečisto.
pokračování
to je ta nejlepší lahůdka na světě. My sice máme plný nákupní koš, ale je plný nekvalitních náhražek. Honíme se, ale za čím?
tak to je skvělé, jak se nakonec shodneme, že historie se bez studia archivů a to velkého množství dat neobejde. Vím, že na vesnici to bylo docela běžné, že se chodilo bosy, stejně jako bylo běžné, že auto tam projelo jednou za půl roku. S tím hladem to nebylo tak katastrofální, když v každé chalupě měli prase, a zabíjačku si vyměňovali s celou vesnicí. Pokud si někdy poslechnete pana Menšíka, který pochází z Ivančic, v okruhu několika kilometrů bylo všechno jejich. Zavařovalo se ostošest. Jiný příklad- film Vlak dětství a naděje a ukázka kšeftování s potravinami z vesnice. Příbuzného( ročník 38) mám taky, jeho otec 7ha pole, 5 sourozenců ,(na základě Vašeho příspěvku jsem mu před chvílí volala- reakce- to by mi tata dal, jít bez jídla do školy, a při dotazu, zda někdo neomdlíval hlady ve škole, se ptal, který trotl to kecá, co to jsou za kraviny) hlad nikdo neměl, bosky chodili všichni, což bylo opravdu normální, o žních na poli makali všichni, nikdo nebyl nezaměstnaný. Kdo na vesnici měl hlad? Určitě alkoholici a lidi, kteří byli leví do práce. I ten nejmenší záhumeník měl kozu, králíky, kachny a slepice.
Nevím, do jaké míry byla Ostrava specifická, tenkrát byla poptávka po kolejích, všude kolem se stavěla železnice. Dědečka nezaměstnanost nezasáhla.
Pominu- li vymoženosti moderní techniky, je zapotřebí opravdu položit si otázku, o kolik si žijeme líp než naši předci. Vždyť dříve bylo běžné, že na vesnici v každé rodině bylo cca kolem 6 dětí. Dnes se rodina se šesti dětmi automaticky ocitá na sociálních dávkách a na hranici chudoby. Potraviny jsou zajímavá problematika. Onen ročník 38 téměř nevěděl, co je to máslo ( měli krávu ale potřebovali máslo prodávat). Místo toho pili podmáslí- domácí podmáslí, víme, tam plavou kusy másla. A dát si ho s domácími brambory,
lidé už čáru nemají ( sami si ji vygumovali), ale může se u nich vyvolat ( u některých jedinců) zběsilost v srdci, krom toho raději ani nechci definovat reálnost dnešního lidu, to je prostě taky dost normalizační divočina, teď pro změnu vítězného kapitálu – pohodový život a cena, kterou jsou pro tento život schopni druhými zaplatit ( svou duši už zaprodali ) je taky dost bizardní…ale normy se upravují, věci se relativizují a co bylo včera černé je dnes žádoucí, jsem současník, vidím to a žiju v tom… ale po svém, mi sjíždění systémových chyb v aplikaci dneška, tedy současnosti nevadí, protože jsou rozhodně menší zlo než každodení „poctivé“ pok(o)ušení osudu za kus propůjčeného žvance. ..)
Vytrháváte jednotlivé příklady z kontextu a ještě si myslíte, jaký nejste lumen. Dobře, chcete jednotlivosti, také mám informace od starších. Tak vám povím, co mi řekl tchán, je ročník 1927.
1. Téměř všechny děti ve třídě, včetně něho, chodily do školy bosky. Asi mi řeknete, že to dělaly pro zdraví.
2. Téměř všechny děti v jeho třídě měly ráno hlad, přišly do školy bez snídaně. Učitel se prý občas slitoval a dal jim svou, protože se na to nemohl dívat, některé omdlévaly hlady. Tchán vzpomíná, jak mu záviděly, protože měli na zimu velký hrnec sádla a tak jedl celou zimu chleba se sádlem a nehladověl.
3. Když tak máte ráda archívy, co vám říkají o oficiálním demografickém údaji, který jsem četl na webu Českého statistického úřadu? Očekávaná doba dožití v ČR byla tenkrát 50 let. Proč asi?
4. Od matky (ročník 1938) rovněž vím, že byl hlad, nezaměstnanost a spolužáci chodili bosky. Její otec, který byl excelentní truhlář, jednu dobu měl vlastní malou dílnu se zaměstnanci, byl bez práce, až ho Němci zaměstnali na výrobě vrtulí letadel, asi byly dřevěné, nevím. Takže ani dělnická aristokracie to neměla jednoduché. Pravda, Němci prý platili velmi dobře a mohl si vymínit, že jeho děti půjdou do české školy ne do té německé.
5. Podle strýce (ročník 1930) jedli doma 6x v týdnu brambory a mlíko. V sudou neděli bylo maso a v lichou koláče.
Takže mi se svým dědečkem a archivy můžete polibit záda. Jste perfektní příklad člověka, který možná zírá do archivů a poslouchá dědečka, ale neumí se na to podívat jako na celek. Smát se vám nebudu, nějak mi to ani není k smíchu.
No, „důstojnosti“, jak jste ji popsal, se podle toho, jak to vidím, vzdává 99,9% lidí. Nevidíte ten pojem přece jen trochu černobíle? Společnost je složena z reálných lidí s reálnými chybami, kteří si přesto myslí, že mají nárok na normální pohodový život. Názor mění, když jim to někdo bere „přes čáru“. A teď jde o to, kdo má kde svou čáru. Pokud vám někdo zabije dítě, patrně to bude přes čáru pro většinu lidí a mělo by to tak být. Ale stále máte třeba ještě dvě další a nechcete je ohrozit. Dilema – co je důstojnější?
jeho básně jsou něžné a krásné
http://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Sk%C3%A1cel
stálo by za to udělat srovnání životní úrovně. Mnozí by byli překvapeni. Dále se musí vzít na zřetel, že tehdy ženy nepracovaly. Znalosti mohou být zkreslené, bez studování archivu se neobejdete, pokud nemáte historii před očima v podání vašich prarodičů. Pak by Vám Vaše povídání připadalo směšné jako mě. Takže můj pradědeček přišel jako sirotek na Ostravsko z Polska, čili bez známostí se uchytil. Na koksárně Karolina měl úraz, byl pak invalidou ( musel nosit speciálně tvarovanou obuv). Z práce ho ale podnikatel nevyhodil, zařídil mu místo na velíně elektrárny. Měl 2 děti, manželku v domácnosti. V 30- tých letech si začali stavět domek, který dokončili po válce. Bez dluhů. Řekněte mi dnes podobný příběh dělníků- invalidů a jejich životní úroveň.
v prvé řadě se všem omlouvám, pokud jsem někoho urazila. V druhé řadě, Morava jako taková neexistuje, takže prosím, už mne nedrážděte a neoznačujte nikoho moravským básníkem. Toť vše
Bez fantázie nemôže vzniknúť vynález ani žiadne umelecké dielo.Fantázie je aj motorom pokroku.
Takéto následky vznikajú ak sa ľudia už od detstva nevenujú čítaniu :
http://www.noviny.sk/c/slovensko/detom-chyba-slovna-zasoba-je-to-chyba-rodicov
to Sio
mno ale u většiny jsou jejich životy v prudkém protikladu s jejich představami ( samozřejmě omineme úplný fantas magorie, jakože od Santa Ježíše Klause až po Supermana, či jinou levitující příšeru, ale bereme pouhou představu o obyčejné existenci, kterou si snad každý – jsou i jiní, to přiznávám – představuje aktivně a poměrně kladně, bez toho, že po něm někdo bude beztrestně šlapat, či ho dojit jako krávu po celou dobu bytí, či spíše nebytí ), ne – a jsme tedy u te flexibility ( životní šedi, dnes hodně do tmava) , je opravdu duševnímu zdraví a vzoru pro další generací skutečně prospěšné, že po většinu nemáme ukotvení v něčem tak jasném jako je osobní lidská důstojnost( adekvátně dám a po jasné zásluze dostávám) , tedy kterou v parametrech zrovna měníme podle strachu, pohodlnosti, ničemnosti či nedostatku jiných předností a přebytku jiných podlostí ? svět nemusí být stopro ideální, ale měl by mít přírodní šanci pro každého, ale pokud se ji někdo dobrovolně vzdá ( pro jisté nepohodlí, ztrátu životního standardu, či dokonce v ohrožení zdraví a života – tady je to asi nejvyšší výzva), tak prostě rezignuje – pak svou inteligenci může opravdu marnit v představivosti…berte to jako taky úhel pohledu, vidění a posuzovaní, který je tř. zdravou skepsí. ..)
Tak asi je logické, že teenageri budou vyhledávat jiné typy filmů než dospělí diváci. Ale pravdou je, že drtivá většina dnešní produkce je odpad. Ona i ta komerce se musí umět dělat…
Jak jste se tady bavili, četba knih mně dala strašně moc, takový Josef Augusta a jeho Zavátý život doprovázený ilustracemi Zd. Buriana pro mne znamenala víc než všechny Jurské parky dohromady. Z filmů mě velmi ovlivnil Matrix, donutil mě přemýšlet o tom, zda svět, který mě obklopuje je skutečně takový, jak se na první pohled jeví.
Nevím, je někdo, kdo má život na 100% podle svých představ? Víceméně dostávám od života to, co chci. Občas se ukáže, že to co jsem chtěl nebylo to nejlepší.
Ale žijeme v reálném světě, ne ve světě snů. Když vyzývám k používání představivosti a logiky (trochu lituji, že jsem použil slovo imaginace), nemám tím na mysli, abychom přešli do nějakého virtuálního světa svých snů. Stále platí, že zdravá skepse je nezbytná, nic není černé ani bílé historie bude viděna a posuzována různými lidmi různě v závislosti na jejich nastavení (třeba věřící/nevěřící;bohatý/chudý) a schopnostech.
To máte pravdu, jsou filmy a FILMY.
Proč to diktátor povolil? No do hlavy mu nevidím, ale být na jeho místě, řídil bych se základním pravidlem všech diktátorů a udělal bych to také. Asi už víte, na jaké pravidlo narážím. Divide et impera!
Peter, já vám rozumím, taky jsem byl čtenář a vím, co myslíte. Tolstého, Huga, Jiráska ale také Verna, Batličku, Foglara, Maye, Coopera a mnoho dalších autorů jsem hltal už na základce, například Jiráskovy tři trilogie o husitech jsem zhltl za jedny jarní prázdniny. 🙂 Skutečně mi to hodně dalo i co se představivosti týče. Jen bych nezatracoval film, i tam lze domýšlet a fantazírovat. Možná to člověka tolik nenutí.
S prvním odstavcem souhlasím, je potřeba vycházet z dat. Jen s jistou nedůvěrou v jejich autentičnost. Ne každá data jsou pravdivá a ověřená. Ne každý má čas chodit po archivech osobně, takže data jsou nám obvykle zprostředkována. Na to by bylo dobré neapomínat.
Co jsem napsal o dělnících na přelomu 19. – 20. století se týká většinové masy, nikoli dělnické aristokracie. Zobecňovat výpověď pragenerace týkající se několikaprocentní menšiny vysoce kvalifikovaných dělníků IMHO není ten nejsprávnější postup. I když samozřejmě je pravdou, že ne každý dělník musel být chuďas. K tomu opět nepotřebuji archivy, abych souhlasil. Je vysoce nepravděpodobné, že by klíčový vysokokvalifikovaný dělník byl placen stejně jako ten bez kvalifikace a navíc se musel třást o práci. Evidentně byl takových lidí nedostatek a měli svou cenu. Na to stačí znalosti toho, co je teď, představa toho co bylo tenkrát a trocha logiky s představivostí. Možná by někoho (mě asi ne) velmi udivilo, co takový dělnický aristokrat všechno uměl.
Prosím vás,aj keď som pre vás blbec,predsa by ma len zaujímalo,či už niekto z Moravákov (politická strana ,nejaký moravský líder alebo vy sama) sformuloval a predložil vláde ČR požiadavku národa Moravského na sebaurčenie, alebo na zmenu ústavy ČR,ktorá by menila súčasný stav a zaviedla by zemské usporiadanie štátu pod iným názvom(pochybujem,že by ste si priala názov Bohmen und Mähren,keď ste už spomenuli Hitlera).Ak nie tak platí,že nemému decku ani vlastná mater nerozumie a vy zbytočne urážate ľudí.Len by som vám chcel pripomenúť,že na území Moravy žije cca 4 milióny obyvateľov a pri poslednom sčítaní ľudu sa k Moravskej národnosti prihlásilo tuším 475 tisíc ľudí.Prejdite si ešte raz moje príspevky k tejto téme a napíšte,kde som poprel právo ktoréhokoľvek národa včítane toho Moravského na sebaurčenie.
Bohužel historie se zkresluje a zkreslovat bude. Tak jako se mně ve škole podával zkreslený výklad historie II. SV, tak teď se to děje z opačného pólu. Novodobé „dokumenty“ mě opravdu s*rou, neustále se opakujicí schema relativizování rozhodujicího podílu Rudé armády na porážce Německa je do očí bijicí. Bohužel mladá generace pak nabývá dojmu, že v podstatě se rozhodlo v Normandii a v Rusku Němce porazil generál Mráz.
Malá připomínka k článku – v den otevření druhé fronty se RA ještě k Visle a Varšavě neblížila, to byl až důsledek operace Bagration /22.6.44/, jejíž začátek byl plánován i s ohledem na operaci v Normandii.
to je hezký a určitě správný…ale mimo imaginaci, při úkonech každodenního života jsou výstupy adekvátní vaším představám ? …ono drtivá většina životů je prostě ošklivou parodii nejenom na sny, ale i na selský rozum, v reálném světě totiž dominuje hrubá síla a ponižující manipulace, málo kdo má na to překonat falešnou civilizační silovou barieru, aby mohl trochu důstojně fungovat, už jenom zbavení se každodenních schizofrenních úliteb systému ( stačí i drobnosti, jako být fakticky netolerantní a ignorační k pochybným a prefabrikovaným autoritám ) je naprosto osvobozující, je to taky první krůček být sám sebou … i když samozřejmě jsou lidé, kterým okovy nevadí, dokonce je i potřebují a vyžadují, jinak by rychle zhasli, i jejich sny. ..)
Sio
Ešte raz som si to prečítal a asi som vás pochopil.Pochopil som,že človek nemusí sledovať práve dej filmu.Môže premýšľať o tom ako tí ľudia žijú,aké sú u nich zvyklosti,porovnávať to s tými našimi a máte pravdu,človek takto môže zapojiť svoju obrazotvornosť a fantáziu.Ale pre mládež to platí asi ťažko,lebo oni čakajú od filmu akciu,drsňákov, sex ,extázu pri tanci……….sračky.
Krivdíte mi,lebo ja som nikdy nespochybnil právo na sebaurčenie nikomu,teda ani Moravanom.Jediné čo som pripomínal bolo to,že to právo si musí uplatniť väčšina Moravanov a upozornil som,že doba je pre takýto krok nevhodná.Tak mi prosím nevkladajte do úst(klávesnice)niečo,čo som nenapísal.
proč tedy Moravané? řeknu Vám, protože i za Hitlera- měli správní sebeurčení- proč to ten diktátor povolil? bylo to dáno historicky, od nepaměti. pokud chcete být blbem, nebráním Vám v tom
Sio
Rozdiel vidím v tom,že pri čítaní knihy musí pracovať vaša fantázia.To vy sám,vo svojej fantázii si vytvárate podobu hlavných postáv,krajiny v ktorej sa dej odohráva,rozvíjate svoju predstavivosť a fantáziu.Iste,sú krásne filmy,ktoré zanechajú v človeku stopu,ale neumožnia vám nič z toho,čo vám poskytne kniha.Film vám dá všetko hotové,nerozvinie vo vás to,čo nazývame imagináciou.A to už ani nehovorím o prínose knihy pre zlepšenie slovnej zásoby.Deti a mládež by mali mať v škole povinné čítanie ako sme ho kedysi mali my a to práve z dôvodov ktoré som spomenul.Kde chýba predstavivosť a fantázia,tam vzniká prázdny priestor do ktorého môže umiestniť kto chce,čo chce.Napríklad svoju propagandu.
počty lidí politicky zavřených, vzdělaných na konkrétním stupni vzdělání, bezdomovců, atd, atd. to je naprosto bez emocí, ale pravdivá historie. Pokud získáte objektivní fakta o těchto procesech, může nastoupit kostra i s emocemi
Konkrétně, právě vy pokládáte dělníky na přelomu 19. a 20. století za ubožáky, kteří se s současnými dělníky nedají srovnávat, zatímco já na základě výpovědí pragenerace se domnívám, že např, živ. úroveň konkr. na Ostravsku kvalifikovaných dělníků byla obdobná jako dnes ajťáků ve větších společnostech. Rozsoudit by nás mohly právě archívy. Pak nastoupí příběhy, ty už ale budou věrohodné
To by napřed většina Moravanů o to musela stát. Stanu se ve vašich očích blbem a méněceným, když si jako Moravan myslím, že to k ničemu není dobré? Co je to sebeurčení Moravy? Vlastní věrchuška? Děkuji, neprosím.
No, v české historii máme „rukopisy“, jistě víte, o co jde. Taky je považovali za archiválie. Dobrý historický román je autorem založen na studiu historie. Ale nikde není psáno, že autor něčím nepřikrášluje nebo nezjednodušuje. Historici se vztekají, ale jejich výstupy jsou střípky, neumí to integrovat a zpřístupnit. Podívejte, co dokázal Schliemann na základě legendy.
Jde o nadhled. A bez imaginace to nejde. Vševědoucí není nikdo. Máme snad rezignovat?
Právě proto vyzívám k používání vlastního rozumu a imaginace k němu patří. Stovky miliónů nebo třeba i 50 miliónů je absolutní kravina a to se ani není potřeba dívat do archívů, stačí trochu počítat.
Možná si nerozumíme. Jsou to dva rozměry. Potřebné je obojí. To první jak jsem zmiňoval, je čisté shromažďování faktů. Ale to není přece celý popis reality.
Dám příklad.
Člověka můžete dost podrobně popsat, co se jeho fyziologických funkcí týče. Kde jsou jaké kosti, svaly, vnitřní orgány, jak fungují i jak přispívají k životu a to až do jednotlivých buněk, mikroelementů atd. Jistě je to potřebné a bez emocí se to obejde.
Ale je to opravdu celý popis lidské osobnosti? Co třeba ty emoce? Mají vliv na to, jak člověk jedná? Dá se tato stránka osobnosti pominout? To samé platí pro společnost, snad ještě ve větší míře. To se podle vás nedá vědecky studovat? A jaké vlastně nástroje máme pro studium emocí, kauzality lidského chování? Dají se emoce pitvat? Vypreparovat a podívat se na ně mikroskopem? Vědec sám může zkoumat emoce chladnokrevně, ale pominout je nemůže, pokud se jedná o zkoumání společnosti teď anebo před tisíci lety.
Históriu možno falšovať.Najčastejšie na základe falošných archiválií.Keď sa podarí po dlhých rokoch dokázať,že archiválie na ktoré sa odvolávali historici sú falošné, nastali už pod ich vplyvom historické zmeny,ktoré sú nezvratné.Ako príklad môže poslúžiť tzv.Konštantínova donácia.V 9-tom storočí si vo Vatikáne vyrobili falošný testament Konštantína Veľkého,na základe ktorého si Rkc uzurpovala nadradenosť nad východnými cirkvami,nad celým Talianskom a západnou svetskou mocou.Až v 15-tom storočí sa zistilo,že Konštantínov testament je falzum.Možno ešte hovoriť o rukopisoch Královedvorskom a Zelenohorskom o archiváliách vo Vatikáne,Bielom dome v Kremli atď,ku ktorým sa historici ešte nedostali a ak sa aj niekedy k nim dostanú,tak to bude v dobe,keď už tieto archiválie nebudú môcť zmeniť na udalostiach ktoré do vtedy prebehnú vôbec nič.Ako vidíte,história je zvláštna veda,podľa mňa skôr paveda,pretože pre ňu neplatia zákony ako napr.vo fyzike, ale tvoria ju nevyspytateľní ľudia a náhodné dejinné udalosti.
Tak mi tedy řekněte. Máte k dispozici lepší pravdu, než je ta, kterou získáte kombinací svých vědomostí, analytického myšlení, schopnosti představit si život člověka v určité době na základě tehdejších reálií a vžít se do něj?
Nedávno jsem poslouchal, jak jedna historička rozebírala stravu nevolníků někdy v 15. – 17. století. Podle výzkumů byla prý její kalorická hodnota kolem 800 kcal. Vyvolává te ve vás nějakou představu o tom, jak ti lidé žili?
Pochybuje, že je to otázka času. Katolická církev se dnes poměrně intenzivně snaží dezinterpretovat náš náhled na husitství. A to už máme 600 let. S Bílou horou se taky ještě nevypořádali. Jiráska by nejraději vymazali z učebnic. Ale i komouši to dělali divně. Co známe z české předhusitské historie? Většina lidí jen hodně málo a v dějepisu to odbyli, to si pamatuji. Pak se divíme, že Češi nejsou dost vlastenci. Až po revoluci se objevily romány na toto téma.
Nejde o imaginární (virtuální) svět (realitu). To je také problém, ale jiný. Jde o použití imaginace společně se vzděláním jako nástroje pro přiblížení se k realitě a jejímu lepšímu pochopení. Tak jsem to myslel.
Peter, jde přece zase o to, jak se na film díváte. Já hrozně rád pozoruji kulisy. Autor se snaží svůj děj zasadit do nějaké reality a pokud je z jeho doby, musí tam dát reálie, aby se na to dalo dívat. Nejde ani tak o názory postav, jako o to, v čem se nacházejí. Třeba černobílé filmy pro pamětníky velmi dobře zobrazují v čem žily za první republiky elity a v čem obyčejní lidé, byť je to samozřejmě přibarvené a často růžová knihovna. Co třeba Milionář z chatrče? Nebo tyrecký seriál Sila, který ukazuje poměry na tureckém venkově (bohužel, jen rusky). Skoro na každém filmu se něco podobného dá objevit.
To vám mohu říci. Dát přednost své imaginaci před imaginací vítězů. Pohlížet na skutečnost z více úhlů, snažit se představit realitu doby, ptát se „Komu to prospělo?“, nezapomínat na techniku „Rozděl a panuj!“, vžit se do myšlení králů i malých zlodějíčků a zajímat se o příčiny … je toho hodně. Občas se tu v článcích a diskusi dozvídám velmi zajímavé věci, popřípadě inspiraci.