Srpen 08, 2011
Jaderná katastrofa ve Fukušimě, která stále vrhá dlouhý stín na celý jaderný průmysl, má svoji další oběť.
Britská organizace Nuclear Decommiss ioning Authority (NDA) minulý týden oznámila, že uzavře problematické zařízení v Sellafieldu, které je jedním z pouhých dvou komerčních zařízení na světě vyrábějící směsné jaderné palivo (MOX) poté, co byly odstaveny reaktory v Japonsku, jež byly jeho jedinými odběrateli paliva s obsahem plutonia. „Důvod [uzavření] přímo souvisí s tragickými událostmi v Japonsku a jejich pokračujícím dopadem na energetické trhy,“ říká Tony Fountain, generální ředitel NDA. Rozhodnutí je komplikací pro britský jaderný průmysl a posílá zemi do nového kola úvah o tom, co si počít se svými největšími zásobami plutonia na světě.
MOX je vyráběn spojením uranu a plutonia, extrahovaného z vyhořelého jaderného paliva nebo recyklovaného z nevyužitých jaderných zbraní. Jeho zastánci říkají, že je to cesta, jak získat z uranu více energie, snížit množství odpadu z reaktorů a zničit materiál, který by jinak musel být znova přepracován do zbraní. MOX se podílí dvěma procenty na palivu, které se zaváží do reaktorů po celém světě, 80 procent z něj se využívá ve Francii.
Továrna na výrobu MOX v Sellafieldu, která byla otevřena v roce 2001, byla původně projektována na kapacitu 560 tun MOX v průběhu deseti let. To by umožnilo Británii přeměnit většinu svých zásob plutonia, jež jsou nyní na 112 tunách. Byla po letech přebudována na přepracování vyhořelého paliva, z nějž se získávalo plutonium, které mělo původně být využíváno v rychlých množivých reaktorech.
Technické závady však opakovaně přerušovaly výrobu MOX v Sellafieldu. Továrna vyprodukovala pouhých 15 tun MOX v celkové hodnotě 1,4 miliard liber. Jejím uzavřením se jediným světovým komerčním dodavatelem MOX stává továrna Melox ve francouzském Gardu, provozovaná energetickou společností Areva, která od roku 1995 vyprodukovala okolo 1500 tun paliva.
Minulý rok byl přitom pro továrnu na výrobu MOX v Sellafieldu na vzestupu. Společnost NDA, která vlastní továrnu od roku 2005, dosáhla dohody s deseti japonskými energetickými zařízeními, jež chtěla kupovat MOX vyráběný z japonského plutonia skladovaného v Sellafieldu. Energetická společnost Chubu Electric Power z Nagoje byla připravena zaplatit za přestavbu továrny v Sellafieldu a koupit první dodávku paliva pro svoji vlastní JE Hamaoka, a TEPCO, tokijská společnost, která provozuje poškozené reaktory v JE Fukušima, by převzala polovinu veškerého paliva vyprodukovaného z japonského jaderného odpadu.
Sellafield teď však ztratil své zákazníky. V důsledku jaderné katastrofy je v tuto chvíli pouze 17 z 54 japonských jaderných reaktorů v provozu, TEPCO je pod silným finančním a politickým tlakem a Hamaoka zůstává uzavřena, protože se na ní dělají úpravy, jež ji mají chránit proti tsunami.
Uzavření nejen že povede ke ztrátě asi 600 pracovních míst, ale zintenzivní i debatu o tom, co dělat s britskými zásobami plutonia. Pokud by se pouze uložilo do hlubokého podzemí, mohla by se odepsat energie, kterou by plutonium mohlo přinést a znamenalo by to plýtvání nepředstavitelným množstvím peněz, které již byly vynaloženy na jeho získání z vyhořelého paliva. Jeho udržování v meziskladech však také není žádné řešení, říká Francis Livens, výzkumný ředitel Daltonského jaderného institutu (Dalton Nuclear Institute) při Manchesterské univerzitě (University of Manchester). Po čase se totiž plutonium 241 přeměňuje na americium 241, jež vydává velmi intenzivní gama záření, a manipulace s ním by byla mnohem složitější.
V důsledku toho britská vláda zvažuje vybudování zcela nové továrny na MOX s mnohem vyšším výkonem, oznámení o tom se očekává na podzim. Zpráva vypracovaná tento rok Smithovou školou pro podnikání a životní prostředí při Oxfordské univerzitě (University of Oxford’s Smith School of Enterprise and the Environment) dává přednost obnovení výroby MOX, ale odhadované náklady na novou továrnu jsou mezi dvěma až třemi miliardami liber. „Vláda by musela být šílená, aby navrhla vybudování další továrny na MOX,“ říká analytik energetických strategií Steve Thomas z Greenwichské univerzity (University of Greenwich) v Londýně. MOX nemůže být recyklován donekonečna, takže „veškeré přepracovávání pouze odkládá den, kdy se budeme muset odpadu zbavit, tedy jen odkládá problém, který budou muset lidé řešit za dvě generace.“
Mluvčí společnosti Areva sdělil časopisu Nature, že tato společnost neočekává, že fukušimská havárie povede k výraznému snížení po MOX v dlouhodobém období. Poznamenal, že Areva v současnosti buduje první továrnu na MOX v USA, na břehu řeky Savannah v Jižní Karolině, v níž se má recyklovat nepotřebné plutonium z jaderných zbraní, a že Čína zvažuje vybudování svého vlastního zařízení. „To vše nám říká, že MOX má budoucnost,“ dodává mluvčí.
Zařízení na řece Savannah již však velmi překročilo rozpočet, a bude produkovat palivo, jež bude stát více než pětkrát tolik než běžné jaderné palivo, tvrdí Frank von Hippel z Princetonské univerzity v New Jersey, expert na energetické strategie a kontrolu jaderných zbraní. Jakkoliv zůstává Francie vedoucí mocností ve výrobě MOX pro tuto chvíli, dodává, její budoucnost závisí na pokračující podpoře pro přepracovávání vyhořelého paliva od francouzské vlády. Pokud příští presidentské volby v roce 2012 vyhraje opoziční Socialistická strana, mohlo by to oslabit pozici Arevy, tvrdí von Hippel. „S ohledem na dominanci Francie na tomto poli,“ říká, „by se potom mohl dát otazník nad budoucností MOX takřka všude.“
Poprvé publikováno v časopisu Nature 8. srpna 2012.
Převzato ze Scientific American
Překlad: Stan
Foto: zdroj
