Duhová jiskra

Byla jedna země, kde se žilo velmi těžce. Hodně se tam kradlo, ba i vraždilo. A v té zemi kdysi hořel Oheň štěstí a hrál sedmi barvami duhy.

Kdo si jím připálil svíci, vnesl radost všude, kam padlo její světlo, a kdo si jím zatopil v kamnech, měl doma  teplo, pohodu a klid. Jenže oheň skomíral, až zhasl, a pak už bylo hůř a hůř.

Když už život skoro nebyl k vydržení, navštívil král jednu starou vědmu a měl s ní tento tajný rozhovor:

„Vědmo, už si prostě nevím rady. Ty jsi chytrá jako liška. Pomoz nějak téhle smutné zemi!“

Vědma přimhouřila úzké staré oči. „A králi, dovolíš mi lhát?“

Pro dobro země jí král dovolil všechno. Vědma měla k lidu tuto divnou řeč:

„Oheň štěstí zhasl, ale zbyla malá jiskra a tu nosí v sobě jeden z vás. Sám to neví, ale snad ji jednou najde a pak se Oheň štěstí znovu rozhoří. Nevím, jestli je to muž anebo žena. Možná je to stařec, možná dítě. Ale pozor! Jestli si ten člověk bude zoufat, jiskra zhasne a potom vám běda, všechny vás opustí štěstí navěky.“

Lidé byli jako ohromení. Od té chvíle o tom přemýšleli pořád. Každý toužil vědět, v kom ta jiskra je.

A stalo se, že žárlivý muž chystal vraždu. Už stál s nožem nad svým spícím sokem, když ho náhle cosi napadlo: „Co když zrovna on má v sobě jiskru? To by zhasla a potom nám běda. Raději ho nechám být.“

A druhého tak hrozně mrzel život, že chtěl skočit do hluboké vody, ale na poslední chviličku si řekl: „A co když ta slova byla o mně? Nesmím si tak zoufat! Třeba mám tu jiskru v sobě právě já.“

A třetí chtěl vyhnat souseda z domu, další zvedal klacek, aby zmlátil děcko…a všem zadržel ruku stejný nápad: Co kdyby to náhodou byl on?

Od těch dob se život v zemi změnil. Lidé se k sobě chovali slušně, aby nezhasli duhovou jiskru. Do země se konečně vrátila radost. A pak znovu navštívil král vědmu a měl s ní tento tajný rozhovor: „Díky, vymyslela sis to skvěle. Ale jaká škoda, že jsi lhala. Že tu není aspoň jeden člověk, který by měl v sobě jiskru štěstí!“

Vědma přimhouřila úzké staré oči: „To víš, králi, že jsem ti trochu lhala. Jeden takový člověk tu není. Tu jiskru má totiž v sobě každý. Ale to jsem přece nemohla říct lidem! Copak by mi někdo uvěřil?“

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
9 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
bmw525i
bmw525i
28. 6. 2014 11:22

Čte se to hezky, ale pokusím se to aplikovat na zem, kde žiji: 1) Optimista si to přečte a řekne – to je hluboká pravda. Je nutné tu myšlenku šířit mezi lidi ať si to každý přečte a začne podle toho jednat. Pak nastane čas, kdy se věštba vyplní i u nás. 2) Pesimista si to přečte a reaguje – no to je pěkná blbost. V tomto státě je nutné jen hromadit prachy. Kdo má prachy může do politiky a pak nějak vše ovlivnit. Nějaké čestné jednání? Co to je proboha? 3) Realista si to přečte, zhodnotí myšlenku a jde… Číst vice »

Alena
Alena
28. 6. 2014 11:38

je to pravdivé a zároveň nejtěžší-pokusit se změnit sebe sama

Mudrc
Mudrc
28. 6. 2014 13:57

Násilí není program! Dnes už vůbec ne. Musí dojít ke změně světového paradigmatu a přestat chlemtat, jako ta prasata a pořád chtít víc a víc! Pokud budeme dále pokračovat tímto směrem a budeme bezbřehý růst mít za modlu, celkem špatně skončíme. Myslím, že už jsou jasné ekonomické ukazatele, že „růst“ napořád je pěkná hloupost a musíme přejít na jinou reálnou ekonomiku bez „bublin“ a hraním si na burzách „bankovní ruletu“!

Sio
Sio
28. 6. 2014 22:00

Vědma má pravdu. Jakousi tu jiskru má v sobě každý z nás. Ale říci to lidem – znamená to udělat z ní něco velmi běžného. A co je běžné, to se zdá samozřejmé, co se zdá samozřejmé, to se zdá levné. Proto – ať si ji v sobě každý hledá sám. Jinak, k čemu tu jsme?

r.m.
r.m.
29. 6. 2014 10:30

místo jiskry by byl v našich podmínkách vhodnější blesk

bmw525i
bmw525i
29. 6. 2014 19:14

Mudrc • 28. Červen 2014
Násilí není program! Dnes už vůbec ne. Musí dojít ke změně světového paradigmatu a přestat chlemtat, jako ta prasata a pořád chtít víc a víc! Pokud budeme dále pokračovat tímto směrem a budeme bezbřehý růst mít za modlu, celkem špatně skončíme. Myslím, že už jsou jasné ekonomické ukazatele, že „růst“ napořád je pěkná hloupost a musíme přejít na jinou reálnou ekonomiku bez „bublin“ a hraním si na burzách „bankovní ruletu“!
=========================================
Doufám, že vnuci našich vnuků by se toho mohli dožít.

Thor
Thor
30. 6. 2014 13:18

Mudrc – navrhuji přednáškové turné po Donbasu, Sýrii, Iráku, Afgánistánu, Africe a Latinské Americe završené havlovským projevem ke U.S. Kongresu.AIPAC by si tam utleskal ruce až po lokte. I nějaká cena by se našla.Nenásilná změna paradigmatu ? Třeba jo, ale bude to v historii premiéra.Kdyby Ghándí nehrál do not vznikajícího US impéria, ani bychom se o něm nedozvěděli.

Ibrahim Ag Alhabib
Ibrahim Ag Alhabib
30. 6. 2014 15:06

Alena napsal

je to pravdivé a zároveň nejtěžší-pokusit se změnit sebe sama

čím více jsem k lidem hodnější a otevřenější, tím víc šakalové vyjí…

rip
rip
30. 6. 2014 20:08

Ibrahim Ag Alhabib napsal
čím více jsem k lidem hodnější a otevřenější, tím víc šakalové vyjí…

mám podobné zkušenosti
parafrázuji F. Villona: Nuzota rozumu z lidí blby činí a šakaly z pustin žene hlad.