Dvě přání

Copak, něco nám nesouhlasí? Ano, v pohádkách to tak bývá. Rybář (obvykle bez lístku) chytne zlatou rybku a ta mu, za předpokladu, že ji pustí na svobodu, slíbí splnit tři přání. Jenže já jsem nechytil zlatou rybku, prostě jsem navštívil prodejnu Levné knihy (máme v republice několik firem téhož jména), utratil 2 Kčs (dle přelepky) a doma pak otevřel archiválii, o níž jsem prolistováním v prodejně hned věděl, že bych ji měl koupit. Cena vyplynula z 35000 kusů nákladu a z názvu, z nějž bylo zřejmé, že obsahuje necenzurované výroky lidí z konce roku 1989, kterých se gramotní lidé ujali, uspořádali je, doplnili je anonymními dopisy a nechali vytisknout. Pro případné mladší čtenáře dodávám, že divadla nehrála, nýbrž na jevišti probíhala diskuse o tom, jaká by měla být budoucnost. Kdo chtěl slovo a počkal si , ten se k němu dostal.

V Semaforu jej měl pochopitelně Jiří Suchý, ten ale čekat nemusel, protože diskusi roztáčel, byl to provokatér a první otázku pokládal pochopitelně po několik večerů, protože do té doby byla tabu.

Otázka č. 1 (Jiří Suchý)

,,No já teda nevím, jestli ten socialismus je takový terno, ale když myslíte, můžeme si o tom popovídat.“

Otázka č. 2 (jeden z diváků)

,,My jsme dneska země, ze které kdo může, při první příležitosti uteče ven a sem se vrátí tak leda na důchod. A já bych chtěl, abychom byli také tak přitažliví jako ta cizina a aby se sem lidé hrnuli z okolních států a líbilo se jim tady.“

A tady už je čas skončit. Intuice nám sice napovídá, že někde máme ještě šanci na třetí přání, ale pozor! Již dvě jsme vyčerpali a obě dvě se nám den ze dne plní.

Na margo toho prvého řekl Jiří Suchý: „Kapitalismus je sice lepší než socialismus, ale horší, než jsem si myslel…“

A pro splnění toho druhého už se staví ubytovny a diskutuje se o kvótách.

Je jasné, že jsme pod unylou nudou normalizace neměli připraven národní program…

Přejme tedy úterní schůzce Nové republiky dobrou inspiraci. Doufejme, že namísto zlaté rybky jsme nechytili zlatého stafylokoka.