Dvojí přivítání amerických mloků v ČR

Spisovatel Karel Čapek, intelektuální i mravní symbol naší předmnichovské republiky, vyjádřil v knize Válka s mloky svůj odpor k mocnosti, která se rozlézá po celém světě. Je všude, z Hamburku se šíří po Labi až do střední Evropy, pohlcuje další a další území, je kdekoliv doma a šíří se dál, hranice států pro ni neexistují, protože ta mocnost má za to, že ona může všechno. Je už pánem poloviny světa a je pevně rozhodnuta stát se pánem světa celého.

Čapek tyhle uzurpátory vtělil do podoby hladkých žlaznatých obojživelníků – mloků – a myslel jimi nacisty, ale ani ve snu by ho asi nenapadlo, že po nacistech převezme roli světovládných mloků – a tentokrát už v měřítku celého světa – Amerika. V jeho době země oficiálně symbolizující svobodu, dnes proslulý rozněcovač válek po všech kontinentech, který to bez vpádu do cizí země vydržel jen mezi roky 1935 až 1940, a jinak válekchtivá mocnost jak vyšitá, která se se svými vojenskými základnami rozmáchla po celém světě a je pevně rozhodnutá zřídit je, coby symboly své moci, všude – a tedy i v Rusku a v Číně. A pokud tyhle dvě země její světovládnou roli nechápou, dobrá, pak je Amerika svým vojskem a svými raketami a plavidly obklíčí ze všech stran, nedovolí jim dýchat – však i oni přijdou k rozumu. Pošle k nim své vojenské konvoje, a to co nejblíže k jejich hranicím, aby jim její zbraně dýchaly přímo na záda. Protože věřte tomu, tohle se dá vydržet týdny a možná i měsíce, ale nedá se to vydržet roky. Takže když ten tlak ustojíme a když to s trochou štěstí přímo nebouchne, spadnou nám i tyhle dvě země do klína jako zralé hrušky.

Jeden z takovýchto obkličovacích konvojů kodrcal v minulých dnech směrem k severní hranici Ruska skrze naše území a náš premiér a ministr obrany Stropnický – kdo ví, dost možná že oba dva též čtenáři Čapkovy knihy – se za ním vypravili. Stropnický v Praze a premiér až ve Vyškově. Ale nikoliv proto, aby jeho vojákům řekli to, co by jim řekl Karel Čapek. Že je totiž nemravné se se zbraněmi rozlézat po celé zeměkouli a těmi zbraněmi jiné země napadat, bombardovat a ohrožovat, protože tímhle vším se přece rozdmýchávají i udržují války, ale aby – a teď se raději něčeho přidržte – jim za jejich návtštěvu u nás poděkovali. Jen tak dál, hoši, drážděte ruského medvěda dál a co to dá, snad to nějak dopadne.

Tolik tedy vyslanci naší vlády, a věřte, že kdyby nebylo jednoho našeho bývalého příslušníka mezinárodních sil KFOR, kterého tímto co nejsrdečněji zdravím a jenž se americký konvoj pokusil zastavit tak, že se proti jeho vozidlům postavil holým zadkem, musel bych si o tenhle národ dělat opravdu starost.